Četnická hymna 

My jsme ten národ veselých četníků 

kdo má rád nás, ten vítán je nám vždy. 

Ve dne v noci, podle zákoníku, 

 V službu spějem, ať leje a hřmí. 

Bratři drazí, dobrou shodu mějme, 

paže k paži pomáhejme všem. 

Sláva nazdar si zapějme, 

čest je nám být četníkem. 

I když nám mnohé těžké dali břímě 

snášíme vše, 

trpěliví jsme Svůj život vždycky pro stát nasadíme, 

když nás zákon k zakročení zve. 

Zvedněm pohár, drazí kamarádi, 

připijme si, to vše usmíří. 

Nadevše se mějme rádi, 

z čísla jedna až čtyři. 

Odkrýváme příběhy statečných četníků v Terezíně.

Vítejte na webových stránkách Terezínských četníků, organizace zaměřené na ochranu a uchování historie československého četnictva. Společně pracujeme na důležitém cíli - zachování památky na statečné muže, kteří sloužili v této úctyhodné organizaci.

Tento příběh se týká i četníka Rudolfa Mertlíka a Františka Brandejse z četnické stanice Velký Dřevíč.

Výstroj četnictva 

Výstroj četnictva se skládala z blůzy šedozelené barvy s uzavřeným límcem a výložky šarlatově červené barvy a knoflíky s motivem CS. Hodnost byla umístěna na náramenících. Z boku límce se nacházel štítek s označením zemského četnického velitelství (1-4). Dále byl četník vystrojen buď jezdeckými kalhoty s hnědými boty a koženými holenicemi při hlídkové činnosti, nebo rovnými kalhoty při kancelářské činnosti. Při výkonu četníci využívali přilbu ze zaječích a králičích chlupů, čepici (brigadýrka) nebo čapku (lodička). Na opasku s dohodou hnědé barvy nosili sumku s náboji, služební šavli vz. 29 a bodák vz. 33. Přes rameno nosili koženou brašnu hnědé barvy s věcmi důležitými pro výkon služby. V zimě byli četníci vystrojeni pláštěm, pelerínou nebo zimní blůzou. Základní zbraní četníka byla puška vz. 33. Jako ruční zbraň využívali pistoli vz. 24.

ADÁMEK ALBERT strážmistr - GST

BARCAL JAROMÍR 

BENEŠ ANTONÍN 

BERAN JAROSLAV 

BÍRO IMRICH strážmistr - GST

BOJAS JOSEF 

BORSKÝ KAREL 

BRANDEJS FRANTIŠEK štábní strážmistr - GST

BŮŽEK II JOSEF vrchní strážmistr in memoriam †

ČERMÁK JOSEF FRANTIŠEK vrchní strážmistr in memoriam †

ČERNÝ JIŘÍ ANTONÍN strážmistr † strážmistr - GST

ČÍPA KAREL strážmistr - GST

DOČEKAL FRANTIŠEK 

DOŠKÁŘ VÁCLAV JOSEF 

DVOŘÁK JOSEF 

DVOŘÁK RUDOLF 

FAKTOR JAN 

FAMFULÍK FRANTIŠEK 

FICHTL JOSEF 

FLÍGR JAROSLAV strážmistr  †

GLASAR FRANTIŠEK 

HARAPÁT KAREL strážmistr †

HAVEL EDUARD 

HAVEL II JOSEF 

HAVELKA JOSEF strážmistr †

HODAČ VÁCLAV 

HODINÁŘ RUDOLF JOSEF 

HEŠ JAN 

HOLUB VÁCLAV 

HOLÝ ŠTĚPÁN 

HOLAN JOSEF vrchní strážmistr †

HOMOLA VÁCLAV 

HOUZA JOSEF 

HRACHOVEC JOSEF JAN 

JANOVEC FRANTIŠEK štábní strážmistr †

JANURA FRANTIŠEK 

JÍCHA JOSEF - GST

JIRÁSEK JAN 

JÍROVSKÝ JAROSLAV strážmistr † 

JOHANOVSKÝ ANTONÍN 

KANN LEOPOLD major †

KARBAN JOSEF JAROSLAV 

KAREŠ JAROSLAV - GST

KLIMEŠ VOJTĚCH ADALBERT strážmistr - GST

KNÍŽEK JOSEF 

KŇOUREK KAREL 

KOS ALOIS 

KOKEŠ FRANTIŠEK 

KOLÁŘ FRANTIŠEK 

KOTÁL KAREL (KOTAL) vrchní strážmistr †

KOUTECKÝ JOSEF strážmistr  - GST

KUBIČE STANISLAV 

KRAUS FRANTIŠEK 

KURC JAN vrchní strážmistr †

KULOVANÝ JOSEF 

KRATOCHVÍL FRANTIŠEK štábní strážmistr †

KUBÍN FRANTIŠEK štábní strážmistr in memoriam -GST

KYNCL FRANTIŠEK 

LACINA ANTONÍN štábní strážmistr †

LUKÁŠ VÁCLAV 

MACH JOSEF 

MACHYTKA RUDOLF 

MALÝ JOSEF štábní strážmistr †

MARHAN JAN 

MAŘÍK RUDOLF 

MARŠÍK ČENĚK "VINCENC" 

MAKOVSKÝ FRANTIŠEK vrchní strážmistr - GST

MENOUŠEK JOSEF VOJTĚCH strážmistr - GST

MERTLÍK RUDOLF štábní strážmistr - GST

MORAVEC FRANTIŠEK  

NÁMĚSTEK BOHUMÍR (BOHUMIL) 

NEDBAL RICHARD 

NOVÁK KAREL  

PAŽOUT JOSEF 

PELIKÁN ALOIS poručík †

PEIKER JAN 

POTŮČEK MIROSLAV 

PŘEROST PETR štábní strážmistr †

RAJMON FRANTIŠEK  

RŮŽIČKA JOSEF vrchní strážmistr †  

RYBÍN ANTONÍN strážmistr - GST

ŘÍHA FRANTIŠEK poručík v.v. †

SAMEK JOSEF JAN 

SAZAMA JOSEF štábní strážmistr - GST

SECHOVSKÝ HYNEK 

SCHÖNBACH RUDOLF 

SMETANA JINDŘICH 

SMITKA KAREL 

SKUHRAVÝ JAROSLAV 

SOLDÁT KAREL 

SOUHRADA JOSEF, MUDr. 

SUNEK BOHUMIL 

STRNAD SLAVOMIL 

SÝKORA JAROSLAV 

ŠEVČÍK ALOIS kapitán †

ŠKODA EDUARD štábní strážmistr - GST

ŠPALE ANTONÍN strážmistr †

ŠPIKA JOSEF 

ŠTULÍK VÁCLAV štábní strážmistr †

ŠŤOVÍČEK ANTONÍN 

TOPIČ JOSEF 

UZEL OLDŘICH 

VAICE MATĚJ 

VAŠATA ADOLF 

VAŠÍČEK JIŘÍ 

VÁVRA LADISLAV 

VOKROJ FRANTIŠEK strážmistr - GST

VOJÁČEK JOSEF 

VOKŘÁL ANTONÍN štábní strážmistr †

VOLF LADISLAV vrchní strážmistr in memoriam †

VOZOBULE JAROSLAV 

WACH "Vilhelm" VILÉM štábní strážmistr † - GST

WEISS ANTONÍN štábní kapitán †

ZAJÍC FRANTIŠEK 

ZAJÍC JOSEF strážmistr †

ZAPLETAL FRANTIŠEK 

ZÁVESKÝ KAREL 

ZELNÍČEK EMIL vrchní strážmistr - GST

ZIRKLER ADOLF 

Kalendarium Ghetta

Tak šel čas v Ghettu

24. listopadu 1941

Dne 24. listopadu 1941 dorazila do Sudetských kasáren v Terezíně skupina 342 mladých židovských mužů, příslušníků tzv. komanda výstavby. Aufbaukommando Ak I.

Četníci doprovázeli i transporty z Veletržního paláce v Praze po nastoupení do vlaku provedli kontrolu SS-mani a v každém voze zůstal jeden.

Do Terezína přijelo 342 prvních vězňů tzv. komanda výstavby (Aufbaukommando), označeny písmeny Ak. Tím se začal zřizovat terezínský koncentrační tábor určeny nejprve pro protektorátní židovské obyvatelstvo. Ubytovaní byli v Sudetských kasárnách, které byly právě vyklizeny wehrmachtem. Jeden z nich, Evžen Foltýn (Feuerstein), vzpomínal: "Z příchodu do Terezína vůbec a takže do Sudetských kasáren mi utkvěl takový zvláštní obraz: vojáci, kteří rychle uklízejí ze střechy kasáren kulomet..." Z tohoto transportu se osvobození dožilo 86 mužů.

27. prosince 1941

Okresní četnické velitelství v Mělníku ve své situační zprávě informovalo, že ve dvou obcích okresu Gestapo 5 vyšetřovalo několik osob pro jejich styk se Židy a čtyři z nich zatklo. Dva Židé spáchali sebevraždu.

NA 43 MV31 E 1651, ZČV, karton 11 991.

10. ledna 1942

Ze vzpomínek shromážděných Karlem Loewensteinem: Jeden z devíti, chlapec, začal plakat. Jeho kamarádi jej napomínají, aby zemřel statečné. Jeden z esesáku, jenž to slyšel, zavolal si mluvčího: "Tak pojď', ty zbabělý pse!"

Osloveny si položil smyčku kolem krku a řekl: "Nejsem tak zbabělý jako ty, ˇškoda, že se toho nedožiju, až budou věšet tebe; protože tebe pověsí."

[...] Ke cti českého četnictva: Když SS 19 odtáhly a hroby byly zahlazeny, postavilo se GW [Ghetto-Wache a četníci do pozoru před hrob. Na povel štábního četnického strážmistra vzdalo komando k počte zbraň."

Karel Loewenstein, Aus der Holle Minsk in das "Paradies" Theresienstadt. Rukopis (fotokopie), s. 50-51. APT 8

18.- 26. ledna 1942

Jiří Borský: "Všichni známí vypravovali, jak dojemný soucit jim v Plzni neprojevovalo obyvatelstvo. To ovšem nevadilo, aby v novinách nebyl otištěn obrázek transportu s nápisem: Kordon četnictva musel chránit Židy před Čechy." ˇ

APT 8, sbírka vzpomínek č. 476.

16. března 1942

Z denního rozkazu Rady starších č. 76: "Dnes nastoupilo 200 obyvatel ghetta cestu, aby byli nasazeni v důlním revíru Kladno."

Ze vzpomínek Jiřího Borského: "Dobrovolníci odjížděli v dobré náladě, vesele volali na dvoře různé velezrádné výroky, komunista Václav Salus dával si demonstrativně na památku do kapsy kamínek volaje: Ty vetší vám tu necháme, až to tu budete bílit. Četníci dělali, jako když nic neslyší, jen se usmívali." Pro Pražskou železářskou společnost pracovali terezínští vězňové na dolech Ronna, Mayrau a Scholler, pro Lánsko-rakovnickou akciovou společnost na dole Prago. Jiří Kosta, Aufbaukommando a rok v kladenských dolech. In: Terezínské studie a dokumenty

13. dubna 1942

Do Českých Budějovic odjelo šedesáti členné komando terezínských mužů.

Podle výzkumu Pavly Zemanové byli nasazeni k opravám lesních cest z Hluboké – Hamrů k lovecké chatě ve Staré Oboře a od lovecké chaty k myslivně. Lovecké chatě se říkalo "Zámek R. Heydricha". K získaní materiálu na opravy cest vězňové Vltavy. Starooborská lovecká chata, konfiskována rodince Schwarzenbergů, byla spravovaná Gestapem a sloužila jako ozdravovna pro německé důstojníky a jejich rodiny, ale byla také místem tvrdých výslechů českých lidí. Terezínští vězňové byli ubytovaní v sokolovně a střezeni četníky. Údaje o tom, že by pracovali v českobudějovických tužkárnách, se nepotvrdily. Pavla Zemanová, Pracovní komanda vnějšího nasazení terezínského koncentračního tábora v letech 1941-1945.

Diplomová práce. Ustav českých dějin filozofické fakulty Univerzity Karlovy, Praha 2000, s. 39-42.

15. dubna 1942

Denní rozkaz Rady starších č. 101 znovu naléhavě připomněl, že je třeba zdravit smeknutím čepice nebo úklonem nejen každého příslušníka táborové komandatury, SS 19 a vládního četnictva, ale každého nositele uniformy.

1. května 1942

Okresní četnické velitelství v Roudnici zaznamenalo v situační zprávě: "Nálada obyvatelstva je stísněna, ale klidná. To platí zvláště o Terezíně, odkud se obyvatele musí vystehovat, takže starosti o další budoucí životní podmínky vyvolávají sklíčenost obyvatelstva."

NA 43 MV31 E 1651, ZČV, karton 11 991.

8. června 1942

Ze vzpomínek Jiřího Borského: "V této době četníci museli konat mnoho náhlých prohlídek. 8. června večer zabavili na blízké světnici u lékařů tři bedny kontrabandu."

J. Borský, APT8 , sbírka vzpomínek č. 476.[109]

10. června 1942

Architekt Jaroslav Šanda v rukopisném sborníku Pohřbívaní lidických mužů shromáždil vzpomínky přeživších vězňů třicetičlenného komanda, které bylo z Terezína vypraveno do Lidic. Odjeli v 13.30 hodin. Dostali krumpáče, lopaty, chlorové vápno, každý 35 dkg chleba a 3 dkg margarinu. Byli odvezeni do hořících Lidic na místo, kde ležela těla postřílených lidických mužů.

1. července 1942

Příslušník zvláštního četnického oddílu v Terezíně Josef Menoušek byl zatčen pro pomoc vězňům. Z vazby byl uvolněn 11. února 1943 a po disciplinárním řízení propuštěn ze služby.

Pro pomoc terezínským vězňům bylo zatčeno celkem čtrnáct četníku. Imrich Biro byl zatčen 19. července 1942 a osvobozen v koncentračním tábore Ravensbrück. V červenci 1943 zatčení Jan Smola, Karel Čípa a František Brandejs, se dožili osvobození v koncentračním tábore Mauthausen, Flossenburg nebo Langerlausen Rott.

Také František Vokroj zatčeny ve stejném měsíci se z vezení vrátil.

V září 1943 zatčení Eduard Škoda a František Makovský, byli propuštěni, první po 14 dnech, druhý po půl roce. Josef Koutecký zatčený 20. října 1943 byl odsouzen na 6 let káznice a osvobozen v Oranienburgu, ve stejný den zatčený Vojtěch Klimeš byl odsouzen ke 4 letům káznice a také přežil své věznění. 3. listopadu 1943 byli zatčeni Emil Zelníček a Albert Adámek.

Křivoklátsko

Emilova Huť na Křivoklátsku zde vězně hlídali místní četníci, kteří si ze začátku z vězňů utahovali a měli na ně hubu po par dnech začali vězenkyním pomáhat, vozilo jídlo "např. chleba z Prahy a Benešova", zajištovali setkaní z rodinami.

O osudu prvního nemáme zprávy, druhý byl odsouzen na dva roku a 6 měsíců, ale propuštěn 19. července 1944. Vilém Wach, odsouzený na čtyři roky vězení, zemřel 3. května 1945 na Malé pevnosti. Tam zřejmě zemřel i Jiří Antonín Černý odsouzený na stejnou dobu. Miroslav Kárný, Zvláštní četnický oddíl v Terezíně a terezínští vězňové.

In: Litoměřicko. Vlastivědný sborník 1985-1986, ročník XXI.-XXII., s. 37-50.[139] Miroslav Kárný, Die Gendarmerie-Sonderabteilung und die Theresienstadter Haftlinge. Zur Methodologie der kritischen Interpretation von Erinnerungen. Theresienst¨adter Studien und Dokumente 1996, s. 136-152.

6. července 1942

Po vyklizení města od českého civilního obyvatelstva se koncentračním táborem stal celý Terezín. V terezínském denním rozkaze č. 165 se tato skutečnost projevila tímto sdělením: "Táborová komandatura přijala následující nařízení k uspořádaní bezpečnosti v ghettu:

a/ Četnictvo bude dne 6. července 1942 ve 12.30 hodin staženo z kasáren. ˇ

b/ Pořádková stráž přejímá udržení pořádku v ghettu. V důsledku toho Pořádková stráž, jejíž stav se zvýší a jíž bude opět dovoleno nosit při výkonu služby čepici a pásek, bude vykonávat v kasárnách strázní službu stejným způsobem jako dosud četnictvo. [...]

c/ Propustky nebudou už předkládaný táborové komandatuře k podpisu.

Židovský starší, resp. jeho zástupce dostali zmocnění, aby sami vyhotovovali propustky.

Dne 27. června 1942 bylo nyní zcela vyklizené město předáno správě ghetta. Pouze náměstí, kde byla komandatura, bývalý hotel Viktoria – Kameradschaftsheim - i s bývalým důstojnickým kasinem - četnická kasárna - a parkem mezi nimi ležícím a tehdy ještě nepřeložená silnice Litoměřice - Praha tvořily uprostřed města souvislé pásmo, které nebylo pro židovské obyvatelstvo přístupné. Četnická stanoviště u kasárenských bran byla stažena a umístěna u výpadových bran v pevnostních valech. Kasárenské brány se otevřely a židovské obyvatelstvo se nyní mohlo uvnitř města volně pohybovat.

In. Terezínské studie a dokumenty 2000. Edd. Milotová, Jaroslava; Lorencová, Eva. Praha 2000, s. 97-126.

Četnická stanoviště byla od kasárenských bran přeložena k výpadovým branám v pevnostních valech.

6. února 1943

Zemské četnické velitelství v denním rozkaze oznámilo potrestaní četnického strážmistra, který v dopise informoval o poměrech v táboře Terezín a projevil soucit se Židy. Potrestán byl 15 dny vězení na pokoji. Tento rozkaz se měl přečíst všem příslušníkům četnictva stejné a vyšší šarže.

NA 43 ZČV, Denní rozkazy 1943-1945, karton 24.

31.března 1943

Denní rozkaz zemského četnického velitelství Čechy č. 31 oznámil, že četnicky nadporučík Theodor Janeček byl povýšen na kapitána. Janeček, psal se též Janetschek, byl velitelem četnického zvláštního oddělení v Terezíně a byl nejodpornější postavou mezi jeho příslušníky pro svou kolaborantskou podlézavost.

19. července 1943

Ve dvou případech je doloženo, že za přímou podporu židovských vězňů byli zatčeni dva četníci, Vilém Vach zatčen 19. 7. 1943 a poté odsouzen ke 4 letům vězení. Zemřel 3. 5. 1945 na Malé pevnosti stejně tak jako jeho kolega Jiří Černý, zatčen 18. 7. 1944. Zřejmě také on zemřel na Malé pevnosti, a to vše díky horlivosti jednoho z esesáků, jistého Haindla. Byli delší dobu vězněni v budově, kde byl četnický terezínský oddíl ubytován, později byli předáni na Malou pevnost, kde oba zemřeli, resp. byli zabiti.

30. července 1943

Z velitelství zvláštního četnického oddílu v Terezíně odešlo hlášení na zemské četnické velitelství v Praze, že velitel tábora SS-Obersturmführer Burger žádá, aby na místo dosavadního velitele oddílu kapitána Theodora Janečka, který onemocněl, byl povolán nový velitel, a to německé národnosti. Příštího dne byl do Terezína z Plzně povolán četnický důstojník Miroslav Hasenkopf.

Oficiálně byl velitelem jmenován 14. září 1943.

NA 43 ZČV, org. spec. 60, č. 10851.

15.žáří 1943

Vrchní četnický strážmistr F.Makovský zatčen za pomoc vězňům ghetta a vězněn nejprve na gestapu v Kladně a později v Malé pevnosti v Terezíně.

10. srpna 1943

Protektorátní šéf bezpečnostní policie a SD16 Erich Weinmann – s odůvodněním, že pokusy o podplacení četníků jsou v Terezíně zvlášť' časté – zařídil zvýšení platů 38 svobodných četníků přeložených do strážného oddílu v Terezíně o 30 korun denně.

NA 43 GKUP 23, karton 40, II- 265/40, četnicky zvláštní oddíl v Terezíně.

9. září 1943

Táborový komandant Anton Burger žádal, aby napříště byli do zvláštního četnického oddílu v Terezíně vysílaní pouze četníci, kteří tam dosud nesloužili. Obával se obnovení jejich dřívějších kontaktů s vězni.

8. listopadu 1943

Podle hlášení velitele zvláštního četnického oddílu Hasenkopfa zemskému četnickému velitelství byl 3. listopadu 1943 zatčen štábní strážmistr Emil Zelníček pro podezření z pašovaní s Židy. Bylo zjištěno, že je zešvagřen s Židem. Aby se tomu v budoucnu zabránilo, nařídil velitel tábora Burger, aby napříště byli všichni nově do Terezína zaražení četníci prověřeni, zda nejsou příbuzní se Židy. Kromě toho nařídil Burger prověřit všechny četníky.

Protože "pravě četníci se slabým a měkkým charakterem podléhají židovským svodům", mají se takoví vyměnit, napsal Hasenkopf.

11. ledna 1944

Velitel zvláštního četnického oddílu v Terezíně Hasenkopf ohlásil Ústředně pro uspořádaní židovské otázky, že z rozkazu táborového velitele Burgera dal zatknout šest terezínských četníku, kteří při kontrole zavazadel došlého transportu vykrádali pro sebe věci, které nebyly kontrabandem. Příštího dne zatčené převzalo Gestapo.

NA 43 ZČV, H 254, karton 1006.

6. března 1944

Denní rozkaz Rady starších č. 419 s okamžitou platnosti zrušil povinnost terezínských vězňů zdravit každou uniformovanou osobu, příslušníky "služebny" (komandatury) a četnictva.

6. září 1944

Z deníku Willyho Mahlera: "Vypraví se, že v krematoriu byly spáleny četné spisy SS tam dopravené."

2. května 1945

V terezínské Malé pevnosti bylo zastřeleno 53 politických vězňů, kteří byli na základě rozkazu K.H. Franka "sonderbehandelt", podrobeni "zvláštnímu zacházení".