Četnické stanice

Na této stránce bychom vám rádi přiblížily osudy některých četnických stanic na kterých bylo gestapem zatčeno vice četníků najednou a hlavně těch kde někteři z nich prošli věznicí Pankrác či věznicí na Malé pevnosti v Terezíně. Nutno však upozornit, že jde o české příslušníky bezpečnostních sborů. Mezi těmito mrtvými nebo vězněnými je mnoho četniků kteři pocházili z jedné četnické stanice, zejména když dnes již dostatečné známe poměr K. H. Franka k čechům a četnictvu vůbec kdy rád nařizoval jejich popravy bez soudu.

ČETNICKÁ STANICE JANOVICE NAD ÚHLAVOU

Janovice nad Úhlavou (německy Janowitz an der Angel) je město v okrese Klatovy v Plzeňském kraji, osm kilometrů jihozápadně od Klatov.

Příslušníci četnické stanice, kteří byli v letech 1939-1945 odsouzeni a někteří i popraveni.

-Bytel Karel štábní strážmistr 6.10.1896 Javor, okr. Klatovy – 6.4.1982 Praha

-Grossl Ferdinand strážmistr 1.8.1896 – 1977 Nýrsko

-Hoder Jaroslav štábní strážmistr 23.03.1914 po válce Mirotice

-Hůrka Bohumil štábní strážmistr po válce Veselý nad Lužnicí, SNB Hůrka

-Chaloupka Vojtěch strážmistr 19.03.1910

-Jindřich Václav strážmistr 6.10.1912

-Joachimsthaler Alois štábní strážmistr 22.12.1903

-Korecký Václav štábní strážmistr 9.2.1896

-Kotál Karel vrchní strážmistr 4.11.1895

-Kubát František Jan štábní strážmistr 28.6.1898

-Kučera Antonín štábní strážmistr

-Maršálek Václav praporčík 16.6.1896 Lhovice, okr. Klatovy-24.10.1944 München

-Převrátil František vrchní strážmistr 22.3.1909 Kolín

-Trča Václav strážmistr 14.8.1900 Držov, okr. Klatovy

V období od roku 1939 do roku 1943 sloužilo na stanici 13 četníků.

Četnická stanice v Janovicích nad Úhlavou působila jako součást bezpečnostního aparátu na Klatovsku, přičemž historie četnictva v tomto regionu sahá do období let 1850 až 1945. Janovičtí četníci zajišťovali bezpečnost a veřejný pořádek v obci a okolí. Četnická stanice v Janovicích nad Úhlavou byla zrušena po roce 1945, kdy bylo četnictvo nahrazeno Sborem národní bezpečnosti (SNB).

Od 17. září 1938 začalo houfné stěhování českého a židovského obyvatelstva z Nýrska do vnitrozemí Čech. Počínaje tímto dnem ustal v Nýrsku veškerý průmyslový ruch, německé mužské obyvatelstvo uprchlo do Bavorska, továrny zastavily výrobu. Na nádraží v Nýrsku byl soustředěn celý personál trati Železná Ruda městys – Dešenice. Vlaky jezdily jen do Nýrska a odtud se nevracely. V noci ze 17. na 18. září 1938 byla stanice Nýrsko obsazena četnictvem nýrské četnické stanice, jež fungovalo jako místní velitelství Stráže obrany státu (SOS).1) Druhého dne velitel se dvěma vojíny SOS vydal na průzkum v motorové drezíně po trati až ke Špičáku. Mezi tunelem na Špičáku a Hamry byli napadeni hlídkou Freikorps 2), (svobodným sborem), která v noci pronikla až sem. Odvetnou palbou byla hlídka zahnána a drezína se s četníky vrátila zpět do Nýrska.3)

V průběhu přípravného řízeni bylo zjištěno, že na protektorátní četnické stanici v Janovicích nad Úhlavou, byl odposloucháván od roku 1940/41 nejméně po dobu jednoho roku, tam sloužících četníku, dvakrát až třikrát týdne ve střídavém složeni rozhlas v českém jazyce. Začali poslouchat rozhlas (vše co se dalo chytit Londýn, Paříž, Moskva). Vzhledem k tomu že na stanici, jíž nebyl rozhlasový přijímač, poslouchali četníci, pokud vlastnili přistroj, zprávy nepřátelských stanic doma. Se souhlasem vrchního velitele pořádkové policie, jako generálního velitele uniformované protektorátní policie, byli všichni četníci na této stanici, kteří přicházeli jako posluchači rozšiřovatelé v úvahu, zadrženi a četnická stanice v Janovicích byla obsazena novými četníky.

Na stanici bylo vice četníku, kteří se mezi sebou až na výjimky neznali, zejména po stránce politické a po stránce spolehlivosti. Během roku se však situace změnila, kdy se navzájem poznali a vzájemně si rozuměli. Na stanici vytvořili ilegální činnost, kde ze začátku kolportovali letáky a později kdy Trča přinesl na stanici rádio poslouchali i zahraniční nelegální rozhlas. Tento přistroj koncem roku 1941 Trča opět odnesl, protože situace již byla nebezpečna. V tu dobu byli do NRV (národní revoluční výbor) přijati Kotál a Maršálek. Kotal též navázal kontakt z gen. Dostálem v Klatovech, vše bylo činěno tak pro zdárný boj proti okupantům.

Po zatčení civilního odboje na jaře roku 1943, došlo v Janovicích nad Úhlavou i k zatčení osazenstva četnické stanice. K tomuto zatýkání došlo zřejmě v souvislosti s rozbitím civilního odboje. Oficiálním důvodem zatčení bylo, že se na četnické stanici skupinově poslouchalo zahraniční rozhlasové vysílání a jeho zprávy se dál rozšiřovaly.

Mezi oblasti, na něž v době nesvobody zvlášť těžce dopadla krutovláda nacistických úřadů a orgánů, náleží bezesporu okres Klatovy. Svědčí o tom velký počet zatčených a povražděných vlastenců.

Přispěla к tomu ovšem také skutečnost, že Klatovy byly mj. sídlem gestapa a oberlandrátu. Klatovskou zvláštností pak je okolnost, že mezi jednotlivými skupinami občanstva bylo poměrně nejvíce postiženo četnictvo, a to jak počtem zatčených, tak i počtem povražděných, případně padlých v pohraničí na podzim roku 1938. Byla jich celá řada — např. Kotál, Anděl, Maršálek, Vaice 4), Lauda, Vozebule 5), Viktora Antonín vrchní strážmistr v.v. aj. Z jednotlivých stanic byla nejvíce postižena četnická stanice v Janovicích nad Úhlavou. Poněvadž šlo o pohraniční stanici, byla početně silná; soustředili se tam četníci ze stanic, zabraných hitlerovci v říjnu' 1938.

Prvním zatčeným četníkem byl štábní strážmistr František Kubát a následně bylo zatčeno dalších 12 četníků sloužících v Janovicích nad Úhlavou.

Velký počet členů stanice poskytl možnost к utvoření samostatné odbojové skupiny, jejíž činnost směřovala hlavně к sabotáži různých příkazů německých úřadů. Byl zorganizován i společný poslech zahraničního rozhlasu přímo na stanici a informování vhodných kruhů obyvatelstva o celkové situaci. A zde byl počátek konce. Neopatrností některého člena skupiny se o tom dovědělo klatovské gestapo. Zatklo všech třináct příslušníků stanice. Zároveň s četníky bylo zadrženo i několik místních občanů. Protože šlo o bezpečnostní orgány, byl rozsudek německého soudu v Norimberku zvlášť přísný.

Služebna v Klatovech zjistila, ze služební příkazy, které přišli na stanici v Janovicích plnili zdejší četníci pouze s odporem a většinou byly tak nedostatečně provedeny, že si vyžádaly častých dotazu ze strany Klatov.

Protože šlo o bezpečnostní orgány, byl rozsudek německého soudu v Norimberku zvlášť přísný. К smrti bylo odsouzeno osm příslušníků stanice: velitel vrchní strážmistr Kotál, jeho zástupce praporčík Maršálek, štábní strážmistr Trča, Kubát, Kopecký, Převrátil, Jindřich a Chaloupka.

Kotál, jemuž přitížilo zatajení uskladněných zbraní, byl zastřelen v Terezíně, k provedeni exekuce "Sonderbehandlung" zastřelením v policejní věznici v Terezině, protože obviněný projevil svým jednáním zvláště nepřátelsky proti Říši. Toto opatřeni podepsal dr. Gerke a K.H.Frank, Maršálek popraven v Mnichově, ostatním byl trest smrti změněn na desetiletý žalář. Další příslušníci stanice Bytel, Joachimsthaler a Hůrka byli odsouzeni к těžkému žaláři v trvání 8 let (trest později snížen na 5 let) a šstrážm. Kučera a Grossl na 5 let (snížen na 3 roky).

František Kubát, Václav Korecký, Václav Trča, Vojtěch Chaloupka, Václav Jindřich, Antonín Kučera, František Převrátil – byli odsouzeni rovněž k trestu smrti, následně jim však tresty sníženy v rozmezí od 8 do 10 let.

Karel Bytel, Bohumil Hůrka a Alois Joachimsthaler byli odsouzeni k pěti letům vězení a Ferdinand Grossl ke třem letům vězení. Odsouzení si odpykávali trest ve věznicích v Norimberku, Ebrachu a v Bayreuthu a všichni se během měsíce května 1945 vrátili zpět do působiště.

Společně bylo zatčeno dalších 13 četníků, z nichž několik bylo odsouzeno k trestu smrti a dva skutečně popraveni.

Až na Kotála byli postavený před německý soud a odsouzeni na smrt.

Vrchní strážmistr Kotál Karel

Kotál byl měsíc po svém zatčení dne 18. prosince 1943 bez soudu popraven.

Kotál byl den před popravou odvezen na Pankrác kde strávil noc a v ranních hodinách převezen z dalšími 6 vězni do Terezína. Že vzpomínek četnická Fr. Nováka který zde měl toho dne službu a viděl příjezd transportu z Pankráce Kotál ho poprosil, aby napsal dopis jeho ženě, že jde na popravu. Zde museli čekat na dvoře před kanceláři tábora čelem ke zdi. Čekali na zde na smrt. Vězně krátce nato odvedla jednotka SS, kterou doprovázeli dozorci Schmidt a Rojko.

Na Malé pevnosti dne 18. prosince 1943 v 07.45 hodin. Na vystaveném úmrtním listě je jako příčina smrti uvedena exekuce zastřelením.

Po válce byl Karel Kotál in memoriam povýšen do hodnosti poručíka z účinnosti od 28. října 1940 a do hodnosti nadporučíka s účinností od 28. října 1943. Dále mu byl 17. listopadu 1945 udělen prezidentem republiky Československý válečný kříž 1939.

Maršálek Václav

Byl zatčen a odsouzen v Norimberku, následně popraven v Mnichově 26. října 1944.

Trča Václav

Po obsazení Sudet byl přemístěn společně s Kotalem na četnickou stanici v Janovicích nad Úhlavou, s Kotalem se znal již od r.1936 kdy společně sloužili na četnické stanice Nýrsko.

Po zatčení Kubáta byli pak všichni příslušnici stanice kromě velitele přemístěni do okolních stanic. Trča do Horažďovic, vzhledem tomu že měl v Janovicích rodinu tak si zařídil přemístění do obce Běhař. Při návštěvě na stanici v Janovicích 13.11.1943 v ranních hodinách se dozvěděl o zatčeni Kotala, v ten den přijel na stanici i gestapák Lemke který již dříve Trču hledal a v ten den ho zatkl. Po skončeni vyšetřovaní v Klatovech, byl dne 1.6.1944 byla jejich skupina převezena na Pankrác a odtud 6.6.1944 k Sondergerichtu do Norimberku v tu dobu už s nimi Kotal nebyl. 18.4.1945 byl osvobozen i s Kubátem a Převrátilem v Norimberku.

Převrátil František

Do Janovic byl přidělen v roce 1941, poté byl přidělen do Klatov, kde sloužil do 15.12.1943 kde byl zatčen gestapem.

Kučera Antonin

Do Janovic byl evakuován ze stanice Železná Ruda 7.10.1938. Dne 1.12.1938 odešel k pohraniční kontrole Janovice nad Úhlavou – nádraží společně Hůrkou Bohumilem a Bytelem Karlem, kdy 25.9.1939 byla stanice na nádraží zrušena.

Z Janovic odešel 21.10.1941 zatčen 16.12.1943 v kurzu který byl v Mladé Boleslavi na příkaz gestapa v Klatovech.

Grossl Ferdinand

V roce 1939 byl evakuován ze Slovenska na četnickou stanici do Janovic.

Při výsleších na gestapu v Klatovech byli nejhorší gestapáci Rupreccht, Friedl, Stetter a dozorce vězňů Lemer.

Nezávisle na janovické akci byl v téže době také zatčen velitel sousední četnické stanice v Úsilově praporčík Šmíd 6). Pro ukrývání zbraní byl rovněž odsouzen к smrti, ale trest mu byl změněn na dlouhodobý žalář.

Mimo popravené Kotala a Maršálka a padlého Veitla 7) se všichni janovičtí četníci vrátili do osvobozené vlasti. Kubát a Korecký zemřeli doma na útrapy věznění, a své zkušenosti s nelidskostí a zrůdností nacismu sdělovali na besedách a přednáškách mladšímu pokolení.

Popravené kamarády pomstil jiný příslušník janovické stanice, strážmistr Veitl František, který krátce po okupaci odešel do Francie, kde vstoupil do naší zahraniční armády. Po francouzské katastrofě v r. 1940 odjel do Anglie, kde byl zařazen jako znamenitý střelec к letectvu. Kolik fašistických letadel zneškodnil, není známo. Jednou však narazil na stejně zdatného protivníka, který ho i s letadlem srazil do Severního moře. К tomuto poslednímu letu se přihlásil dobrovolně, aby zastoupil kamaráda pozvaného jednou anglickou rodinou na štědrovečerní hostinu.

1) Stráž obrany státu byla jednotnou ozbrojenou složkou založenou na základě vládního nařízení č. 270/1936 sb. (schváleno 23. října 1936). Existovala a působila v letech 1936–1939. Měla za úkol chránit neporušitelnost státní hranice a nedotknutelnost státního území, spolupůsobit při ochraně veřejného pořádku, klidu, bezpečnosti a při provádění úkonů celní správy.

2) Tajná teroristická organizace Sudetoněmecký Freikorps (SdFK – Sudetendeutscher Freikorps) byla vytvořena v roce 1938 v českém pohraničí, osídleném Sudetskými Němci. Na jeho vyzbrojování a výcviku se podílel wehrmacht, SS i SA. Do českého pohraničí pronikali němečtí důvěrníci, kteří vyhledávali mezi sudetskými Němci dobrovolníky, kteří pak ilegálně přecházeli do Německa, kde se jim dostalo výcviku.

3) Staniční kniha Nýrsko. s. 8.

4)Vaice Matěj, 21.2.1894, Chamutice u Sušice – 28.3.1943 Auschwitz

praporčík – poručík in memoriam

Příslušník četnictva v Čechách účastník ruských legií. Člen odbojové organizace Úvod. V listopadu 1941 byl zatčen klatovským gestapem. Ačkoliv byl z obvinění osvobozen byl opět zatčen a dodán do věznice v Praze na Pankráci. Odtud byl dne 23.10.1942 transportován do Malé pevnosti Terezín a následně dne 27.1.1943 do koncentračního tábora Osvětim kde zahynul dne 28.3.1943. Obdržel československý válečný kříž 1939 in memoriam.

5)Vozobule Jaroslav, 22. 9. 1894 Stranowitz/ Straňovice-11.1.1945 Drážďany

štábní strážmistr četnictva

Příslušník četnictva v Klatovech v Čechách ve výslužbě pro účast v ruských legiích. byl odsouzen pro přípravu velezrady a nedovolené ozbrojování k trestu smrti a byl popraven v Drážďanech dne 11.1.1945.

6)Šmíd Emanuel, 5. 11. 1895 Eiche Lhota / Dubová Lhota/

Praporčík četnictva v.v.

Zatčen 16.6.1943 klatovským gestapem. Po roce 1945 Okresní velitel SNB v Sušici.

7)František Veitl (26. srpna 1903 Nusle – 3. října 1944 Severní moře severozápadně od Stavangeru) byl český četník a palubní střelec 311. československé bombardovací perutě.

V roce 1928 prošel úspěšně Školou pro četnictvo ve Zbirohu a jako četník posléze na různých místech působil (Praha, Dolní Beřkovice, Kokořín, Nýrsko). V roce 1937 absolvoval Školu pro velitele čet a družstev Stráže obrany státu, jejímž příslušníkem se následně stal. Místem jeho pohraniční služby byl Mrákov na Domažlicku. Po uvolnění ze Stráže obrany státu působil opět jako četník v Mratíně a poté na Slovensku. Po německé okupaci a rozpadu Československa se František Veitl vrátil ze Slovenska do Čech. V srpnu 1939 ilegálně opustil v prostoru Frýdku-Místku Němci zřízený Protektorát Čechy a Morava a odešel do Polska.

ABS signatura 325-124-6

ČETNICKÁ STANICE MŠENO U MĚLNÍKA

Oblast Nebužel a sousední Vysoké byla zapojena do domácího odboje, přičemž na Mělnicku působily odbojové skupiny napojené např. na Františka Erbana, velitele odboje na Mělnicku od roku 1943.

Odboj četníků na Mělnicku během druhé světové války byl součástí širšího protinacistického odporu v regionu, který zahrnoval jak pasivní rezistenci, tak aktivní pomoc ilegálním skupinám a parašutistům. Protektorátní četnictvo na Mělnicku se ocitalo v těžké situaci, kdy muselo navenek plnit příkazy okupantů, ale mnozí příslušníci aktivně pomáhali odboji.

Zde jsou klíčové aspekty odboje četníků v této oblasti:

Zatýkání a perzekuce: V roce 1944 gestapo tvrdě zasáhlo proti odbojové síti na Mělnicku, což vedlo k zatčení četníků ve Mšeně a dalších podporovatelů odboje. Za zatčením stál konfident Václav Smutný z Krnska, který po svém zatčení začátkem roku 1944 spolupracoval s mladoboleslavským gestapem.

Četníci byli zapojeni do rizikových situací, včetně pátrání po parašutistech, kde však mnohdy úmyslně selhávali nebo pomáhali ilegálním pracovníkům.

Osobnosti a vazby:

Zmiňován je např. Antonín Lžíčař, vrchní strážmistr místního četnictva. Četníci úzce spolupracovali s místními odbojovými buňkami, které na Mělnicku úzce souvisely i se zbytky sovětského paravýsadku mjr. Pavla Alexejeviče Kaniševa.

Činnost četníků byla nebezpečná, neboť za podporu odboje hrozily tresty smrti nebo koncentrační tábory.

Téhož dne přijelo asi 1200 vojáků i do Sedlce u Mšena. Obklíčili celé okolí. Divil jsem se, že s sebou neměli moc psů. Skály ale byly už stejně prázdné. Lidi byli už v "Ponorce". Asi tak v půl desáté dopoledne přišli zatknout na stanici zdejší četníky Sechovskýho, Dočekala, Schönbacha a Honzáka. Profous měl štěstí, že v té době povinně sloužil v Terezíně. Hlídal Židy. Byl tam asi dva měsíce. Už od rána bylo všude plno vojska. Celý prostor byl uzavřen a vzápětí pročesáván. Nastalo zatýkání, při kterém byli zadrženi v Sedlci Pavel Tryzna, Stanislav Bušek a manželé František a Vlasta Polívkovi. Ve Stránce hostinská Marie Havlová se svými dvěma syny Jaroslavem a Ladislavem a paní M. Zipsová. Její manžel František, policejní úředník v.v., naštěstí odjel v té době do Prahy, a tím unikl zatčení. Skrýval se pak až do konce války. Třetí syn Havlových, Josef, také nebyl doma, byl nasazen na kopání zákopů proti postupující frontě. V Živoníně byli zadrženi bratři Petržílkové, podezřelí z podpory poručíka Šindeláře. Hned, jak přišli na stanici, tak jim nasadili želízka. Pak přivezli Tryznu, který měl oteklou tvář. Ten to chudák potom odskákal. Dočekala při jednom výslechu zmlátili, až měl košili přilepenou krví na těle. Franta si totiž z nouze vymýšlel, a to je tak vydráždilo, že ho zmlátili jako koně. Taky jsem dostal pár facek. V Boleslavi jsme všichni měli tuhou samovazbu. Měl jsem strach, aby nepřišli na to, jak jsme vyráběli z trubky a perunic granáty. Naštěstí z lidí, co o tom věděli, nikdo nemluvil. Výbušnina byla schovaná na radnici ve Mšeně na půdě. Profous ji pak asi včas odstranil. Gestapo mělo v našem případě dost smůlu, protože generální svědek Polívka se tu noc, co nás zatkli, ve vězení oběsil. Nás pak bez Honzáka odvezli z Boleslavi do Terezína. Jeho v tu dobu propustili, protože na něj nic neměli. Ostatní byli ve stejný den převezeni do vězení v koncentračním táboře Terezín, v němž se téměř všichni nově příchozí nakazili skvrnitým tyfem. Těsně po osvobození následkem toto zemřeli Pavel Tryzna a oba bratři Havlové i se svou matkou. Ostatní, kteří přežili těžké onemocnění, jako např. Rudolf Schönbach, si jeho následky nesli celý život.

Dočekal František

XYZ "návrat nežádoucí"

štábní strážmistr četnictva

narozen 8. 8. 1907 Ždírec, o. H. Brod, bydliště Mšeno u Mělníka.

Věznice gestapa v Malé Pevnosti Terezín 1940-1945.

Místo transportu AD-Jungbunzlau 18. 4. 1945 příčina odchodu propuštěn 7. 5. 1945.

Honzák Jaroslav

Mšeno 8. 4. 1945 propuštěn pro nedostatek důkazů.

Sechovský Hynek

strážmistr četnické stanice Mšeno

11.8.1911 Moravská Ostrava - 28.8.2004 Horoměřice

Schönbach Rudolf

vrchní strážmistr četnictva

30.12.1896 Vranovice, Brno - 27.12.1972 Praha

Celou četnickou stanici. Sebrali a odvezli do Mladé Boleslavi a odtamtud potom museli do Terezína. A byli určeni k likvidaci, na IV. dvůr.

Ale naštěstí se chýlila válka už ke konci, takže se to nestalo, nepopravili je. Měl skvrnitý tyf, tak se zachránil.

Zvláštní oddíl četnictva v Terezíně

Čeští četníci v Terezíně (cca 1200 mužů) vykonávali v letech 1941–1945 vnější ostrahu ghetta, dohlíželi na pracovní komanda a kontrolovali zavazadla. Přestože byli podřízeni SS, chování většiny bylo slušné; někteří vězňům pomáhali. Sloužili v tříměsíčních turnusech někteří i déle nebo opakovaně.

Jejich naplní byl dozor nad pracovními četami mimo ghetto, střežení hranic ghetta, a prohlídky zavazadel nově příchozích vězňů.

Mnozí četníci riskovali život, pašovali zprávy, potraviny nebo umožňovali útěky. Za tuto činnost bylo 20 četníků zatčeno a uvězněno.

Četníci byli pod velkým tlakem SS, ale dostávali zvláštní příplatek 30 protektorátních korun denně.

Někteří četníci byli po válce souzeni za kolaboraci, jiní byli oceněni za pomoc vězňům.

Četníci tedy v Terezíně plnili dvojí roli – jako součást protektorátního aparátu nuceni spolupracovat s nacisty, a zároveň často jako lidé snažící se zmírnit utrpení vězňů.

Na pořádek v terezínském ghettu dohlížel vedle nepočetného strážního oddílu SS sídlícího na Malé pevnosti také zvláštní četnický oddíl sestávající z přibližně 150 mužů. Ačkoliv formálně spadal terezínský četnický oddíl do kompetence českých zemských úřadů, ve skutečnosti podléhal velení SS, které řešilo případné přestupky jeho příslušníků proti táborovému řádu. SS proto prověřovalo u jednotlivých četníků jejich příbuznost s lidmi definovanými podle norimberských zákonů jako Židé, přihlíželo k osobnostním rysům četníků a jejich sklonům k přijímání úplatků či pomáhání vězněným.

Díky tomu se dostávali s vězni do každodenního kontaktu a měli tak možnost se s nimi blíže seznámit. Z výpovědí pamětníků vyplývá, že většina četníků se k vězněným chovala slušně, ale našli se i tací, kteří se na úkor vězňů neprávem obohacovali nebo vězněné fyzicky či psychicky týrali.

Výraznou motivací k omezení rizika podplácení četníků byl zvláštní příplatek za službu v Terezíně. Délka služby se pohybovala od tří do šesti měsíců, takže se četníci v Terezíně často střídali a až do února 1945 zde dle nařízení nemohli sloužit opakovaně. Během tří a půl let trvání ghetta se v Terezíně vystřídalo na několik set strážníků.

I přesto, že terezínským četníkům chyceným při napomáhání vězňům hrozil relativně přísný trest, řada z nich tak činila. Za pomoc vězňům v terezínském ghettu bylo během války zatčeno a následně k trestu odnětí svobody nebo i popraveni bez soudu, odsouzeno bylo dle našich bádání 20 četníků. Většina z nich prošla různými koncentračními tábory, a nakonec se dočkala osvobození.

- ADÁMEK ALBERT

strážmistr četnictva, čet.st. Hluboš

- BÍRO IMRICH

strážmistr četnictva, čet.st. Hlušice - 1940, Netolice 1941

- BRANDEJS FRANTIŠEK

štábní strážmistr četnictva, čet.st. Velký Dřevíč

- ČERNÝ JIŘÍ ANTONÍN

strážmistr četnictva, čet.st. Mirotice

- ČÍPA KAREL

strážmistr četnictva, čet.st. Velešín

- JÍCHA JOSEF

štábní strážmistr četnictva, čet.st. Louny

- KAREŠ JAROSLAV

vrchní strážmistr četnictva, čet.st.

-KLIMEŠ VOJTĚCH ADALBERT

strážmistr četnictva, čet.st. Mirotice

- KOUTECKÝ JOSEF

strážmistr četnictva, čet.st. Kladno pohotovostní oddíl

- KUBÍN FRANTIŠEK

štábní strážmistr in memoriam, čet. pohotovostní oddíl Buštěhrad

- MAKOVSKÝ FRANTIŠEK

vrchní strážmistr, čet.st. Nové Hrady

- MENOUŠEK JOSEF VOJTĚCH

strážmistr, čet.st. Řeřichy u Rakovníka, Hora Sv. Šebestiána (1938), Třebívlice (1939) a Úžice (1940)

- MERTLÍK RUDOLF

štábní strážmistr četnictva, čet.st. Velký Dřevíč

- RYBÍN ANTONÍN

strážmistr četnictva, čet.st. Sobotka

- SAZAMA JOSEF

štábní strážmistr četnictva, čet.st. Staňkov

- SMOLA JAN

strážmistr četnictva, čet. pohotovostní oddíl Písek

- ŠKODA EDUARD

štábní strážmistr četnictva, čet.st. Nové Město nad Metují

- VOKROJ FRANTIŠEK

strážmistr četnictva, čet.st. Dolní Bukovsko

- WACH VILÉM

štábní strážmistr četnictva, čet.st. Újezd nad Lesy

- ZELNÍČEK EMIL

vrchní strážmistr četnictva, čet.st. Velký Újezd/1942/

ČETNICKÁ STANICE TRHOVÁ KAMENICE

Od podzimu 1944 se ve zdejších hlubokých lesích objevuji partyzánské skupiny, jako první oddíl Jan Kozina, Jenž krátce předtím seskočil v prostoru Loun ze sovětského letadla. Velitelem 18členné jednotky byl por. Vasil Kiš, náčelníkem štábu mjr. Melnik. Výsadek byl však hned po seskoku zpozorován Němci. Jen pěti partyzánům se po urputném boji podařilo probit. Jako první Jim na novém místě poskytl pomoc hajný Josef Els z nedaleké Křemenice, brzy byli získáni i další spolupracovníci. Mezí Jinými I trhovokamenický lékař dr. Čermák, jemuž se podařilo vyléčit raněného mjr. Mělníka. Gestapo se však již na prahu zimy dostalo partyzánskému hnut! na stopu. Dne 19. 12. 1944 byl zatčen významný pomocník partyzánů Antonín Horník se synem Jindřichem z blízké osady Polom. Konečný úder pak přišel 23. 1. 1945. Gestapo, wehrmacht i SS se vydaly do okolních vesnic a zatkly celkem 49 mužů a žen. Byli odvezeni na četnickou stanici, vyslýcháni, týráni a kolem 22. hodiny dopraveni do Pardubic. Dne 10. 2. 1945 pak byli zatčeni všichni členové trhovokamenické četnické stanice pro podporování a ukrývání partyzánů. Odvezen do Pardubic a odtud 1. 3. 1945 převezen do Terezína.

Zatčení četníci :

- Červinka Alois

strážmistr četnictva

13. 2. 1898 Vranov u Brna - 21. srpna 1970 Trhová Kamenice

- František Novák