Naše bádání 

Adámek Albert "Zdeněk"

strážmistr četnictva

10.3.1909 Pržno, Vsetín – 1951 Příbram

Stal se od měsíce září 1943 členem čet. oddílu v Terezíně. úkol jejich byl střežit soustředěné a internované židy. 

Adámek poskytoval informace těmto nešťastníkům a pomáhal jim při zprostředkovaní a dodávání potravin. Pro tento nedovolený postup byl zatčen V Terezíně, říšskoněmeckou policii (Gestapem) S Prahy. Za lidské jednání se židy byl dne 5.6.1944 německým soudem odsouzen na 2,5 roku vězení. byl vězněn na Pankráci a v Terezíně Malé Pevnosti. 

Odsouzen v procesu spolu s četníky Kouteckým, Klimešem a Zelníčkem na dva roky a 6 měsíců, propuštěn z vazby byl 19.7.1944 ze zdravotních důvodů na tři měsíce, ale trest již znovu nenastoupil. Po válce se jeho jméno, pokud je uváděno je uváděno česky Zdeněk. 

Z vězení byl propuštěn 19.7.1944, poněvadž byl churav a dočkal se šťastně revolučního převratu 5.5.1945. Sloužil v Hluboši okres Příbram, v hodnosti vrchního štábního rotmistra. . Na této stanici sloužili celkem čtyři četníci, jejichž velitelem byl Josef Verych.

Albert Adámek, uvádí ve svých vzpomínkách, že každý z protektorátních četníků se zařazení do oddílu bál, neb tato služba končila většinou gestapáckým vězením.

Beneš Antonín

štábní strážmistr – praporčík četnictva

nar. 22.3.1903, zemřel na následky věznění dne 16.5.1945.

Příslušník četnictva v Bečvárech okres Kolín v Čechách. dne 22. září 1942 byl v Bečvárech zatčen pražským gestapem. Dne 25. října 1942 byla zatčena i jeho manželka Marie a jejich děti. Všichni byli na Pankráci v Praze vyslýcháni. Dne 4. listopadu 1942 byli všichni propuštěni avšak 11.listopadu 1942 byl opět gestapem zatčen, znovu odvezen na Pankrác a odtud někam do říše a ke konci války byl v malé pevnosti v Terezíně. Zde se sice dožil svobody, avšak zemřel po nákaze skvrnitým tyfem dne 16.5.1945.

Během druhé světové války se také v Bečvárech připomíná vrchní četnický strážmistr Karel Kňourek.

Avšak zatčení zde bylo další. Dne 22.září 1942 byl zatčen praporčík četnictva Ant. Beneš. Zatčení provedlo asi 10-15 gestapáků s Prahy. Obklopili dům, osvětlili a zatkli Beneše a Josefa Šrámka s Prahy, kterého hledalo gestapo pro činnost v domácím odboji.

Všichni byli odvezeni do Terezína na malou pevnost, kde za tak krátkou dobu, totiž jeden měsíc, se nakazili skvrnitým tyfem, který v poslední době války začal v Terezíně řádit a v květnových dnech roku 1945 se sovětská vojska vysvobodila a všichni se vraceli domů. 

Kdo viděl praporčíka, říkal, že byl v hrozně zbědovaném stavu. zemřel 16.5.1945. 

Avšak za několik dní museli do nemocnice zpět a u všech se skvrnitý tyf objevil a tu, kdo nebyl úplně zdráv, tak podlehl vysokým horečkám: praporčík Ant. Beneš 16.5.1945.

Vrchní četnický strážmistr K. Kňourek, ačkoliv dlouho ještě potom nebyl ve své kůži a hodně pobledlý.

Jednou z nejrozšířenějších a nejpronásledovanějších odbojových organizací, byl útvar Čejka. Působnost této skupiny podzemních pracovníků sahala z českomoravské vysočiny přes Leskovice, Kolínsko, Kouřimsko až na Poděbradsko. Měla spojení se skupinou plk. Mašína a v čele jí stál četnický praporčík Antonín Beneš z Bečvár.

Jeho nejbližší spolupracovník byl št. štrážmistr Kratochvíl z Lošan okr. Kolín krycím jménem Mráček.

Odboj v Kouřimi byl připravován již v roce 1940 a 1941. jednotlivé skupinky osobních přátel i jednotlivců zapojovali se na tyto odbojové skupiny:

1) skupina plukovníka Alexe

2) skupina východní Čechy

Obě tyto skupiny byly časem rozbity a zahynuli z nichž ze skupiny Alexe – praporčík Beneš, který po převratu zemřel na následky věznění, plukovník Mašín z Lošan, jehož zbraně i poznámky zakopány byly na zahradě jirkovského v Kouřimi.

Pokračováním této skupiny byla skupina plukovníka Alexe. Velitelem pluku byl štábní strážmistr Kratochvíl, polní Voděrady, velitelem roty štábní strážmistr Lašman – táborský, jeho zástupcem četař aspirant Roman Mikuláš, úředník zdejšího hospodářského družstva.

Při provedeném zatýkání v Ratboři, Zásmukách a v Bečvárech velitel pluku Kratochvíl byl zatčen a podařilo se mu z vězení v Terezíně v Malé pevnosti varovat motákem Lašmana, kterému se pak podařilo před zatčením uprchnout.

Bojas Josef

vrchní strážmistr četnictva

(25. března 1901 plzeň – 8. července 1943 Praha, kobyliská střelnice)  

Po vzoru svého nevlastního otce nastoupil Josef Bojas 15. října 1924 k četnictvu. Nejprve jako četník na zkoušku u zemského velitelství v Bratislavě v hodnosti desátníka získané v armádě. Výcvik ukončil zkouškou 17. června 1925 a po uplynutí zkušebního roku byl přijat do definitivního stavu v hodnosti strážmistra. Jako podřízený četník sloužil na několika stanicích na Slovensku. Vzhledem k dobrým výsledkům byl povýšen a 1. září 1936 vyslán do bratislavské školy pro výcvik velitelů četnických stanic, kterou ukončil v červnu 1937. V prosinci téhož roku byl povýšen do hodnosti praporčíka. Po vzniku Slovenského štátu v roce 1939 byl propuštěn ze stavu slovenského četnictva, vrátil se do Nepomuku a zažádal o zařazení do četnictva protektorátního. Byl přijat a sloužil na služebnách v Říčanech, Třemošné a nakonec na vlastní žádost ve Strančicích. 

viz. článek: Poprava čtyř četníků /Četnictvo v Terezíně

Brandejs František

štábní strážmistr četnictva

9.8.1904 - Velké Petrovice-5.12.1996 – Meziměstí

Velké Petrovice (německy Groß Petrowitz) jsou obcí v okrese Náchod, (královéhradecký kraj).

1922 vojenská služba v roce 1924 přijat k četnictvu ČSR.

1936 - stržm. četnická stanice Kostelec nad Orlicí

František Brandejs byl člen sos "Prapor SOS - Jičín – Božanov" 1938 velitel čety SOS.

1938 - št. štržm. četnická stanice Police nad Metují

1938 - št. štržm. četnická stanice Velký Dřevíč

1942–1943 služba v Theresienstadt

7.7.1943 zatčen gestapem Praha

do 12/43 Pankrác výslechy Petschkově paláci

od 12/43 malá pevnost Terezín

27.4.1944 KT Buchenwald pob. tábor Dora

04/1945 pochod smrti osvobozen RA

28.5.1945 návrat domů

František Brandejs byl zatčen gestapem Praha za pomoc židům v Terezíně a spojení s ilegálním odbojem ÚV KSČ jeho bratra Josefa Brandejse a Oldřichem Hornofem z Nebušic 7.7.1943. Do prosince 1943 vězněn na Pankráci v cele 128 v 8.mesicni samovazbě a vyslýchán v Petschkově paláci "pečkárně". Poté převezen do Malé Pevnosti Terezín odkud byl poslán na krátkou dobu do kladna a odtud do KT byl přijat do Buchenwaldu 27. dubna 1944. Byl zaregistrován u vězně číslo 3050 a byl umístěn v bloku 63 malého tábora, pobočný tábor Dora-Mittelblau, který zásoboval otrockou práci z mnoha zemí okupovaných Německem, pro rozšíření nedalekých tunelů v Kohnsteinu a pro výrobu v–2 raketa a v-1 létající bomba. jako vyučen strojní zámečník u fy. Hrdina v Týniště nad Orlicí byl nasazen na montáž raket.

16.6.1944 byl převezen do subcampu Rottleberode (s kódovým označením "Heinrich" a "A5"). podle jeho pracovní karty ("Arbeitseinsatzkarte", dokument 5601446), byl vybrán k práci pro junkers flugzeug – und motorenwerke, který měl závod v Schönebecku ("Schön"), ale na jaře 1944 také postavil podzemní zařízení pro montáž rámů letadel poblíž vesnice Rottleberode. Ke dni 13.9.1944 byl přidělen k práci v "thyrawerk" (a krycí jméno pro podzemní zařízení) jako polo zručný kovoobrábeč / zámečník ("angelernter schlosser"). V listopadu 1944 se subcamp Rottleberode stal součástí komplex koncentračních táborů Mittelbau-Dora. V tuto chvíli františek brandejs byl stále v rottleberode: začátkem dubna 1945 byl subcamp rottleberode rozpuštěn.

Z KT Buchenwaldu transportován do KT Rottleberote u Nordhausenu na Sasko-Anhaltské hranici s Durynskem. Od 4. do 5.4.1945 byly evakuovány satelitní tábory Rottleberode a Stempeda spolu s celkem asi 1500 vězni. Asi 400 vězňů bylo vezeno vlakem a na pochodech smrti pod vedením táborového vůdce Braunyho. 2.4.1945 poslán na pochod smrti. 

Druhá skupina asi 1100 vězňů byla "evakuována" vlakem a na pochodech smrti přes koncentrační tábor Sachsenhausenu severozápadním směrem k Baltu. Během pochodu se před Gardenlegenem pochod smrti rozdělil, František Brandejs náhodou pokračoval v pochodů směrem na Schwerin.

Jelikož pochod smrti nemohl pokračovat, poněvadš fronta byla tak blízko, více než tisíc vězňů bylo 13.4.1945 na příkaz okresního vůdce NSDAP Gerharda Thieleho upáleno zaživa v polní stodole Isenschnibber. Masakr v Gardelegen byl spáchaný německým místním obyvatelstvem (Volkssturm, Hitler-Jugend a místní hasiči) s menším vedením SS. Kde je ve večerních hodinách ve zděné stodole upálili, zločin byl objeven o dva dny později F company, 2. prapor, 405. pluk, 102. pěší divize USA, když oblast obsadila americká armáda.

V dubnu 1945 pochodovaly americké jednotky ze západu směrem k Meklenbursku, rudá armáda přišla z východu a postupovala za pochodem smrti.

Čím blíže se fronty přibližovaly, tím více se pochodový řád rozpadal a stráže se stále více oddělovaly. Mnoho vězňů zažilo svobodu tím, že je esesmani nechali v lese sami.

V bezpečí však byli až při střetu východní a západní fronty 4. května u kanálu Stör poblíž Raben Steinfeld. V závislosti na tom, kde byly skupiny vězňů mezi 2. a 4. květnem. Na cestě na východ nebyla "celá 12. armáda", ale skupina armád Visla s 3. tankovou armádou a 21. armádou a jejich veliteli. "V dubnu 1945 pronikly do Mittelbau-Dora americké jednotky. SS však hnala už předtím mnoho vězňů novými pochody dál na sever. "K tomuto masovému vraždění" – není s to přejít mlčením ani německý týdeník – "už nedocházelo kdesi v továrnách na smrt ve vzdálených východních oblastech, ale naprosto veřejně a uprostřed nacistické říše.

Zatímco první vězni téměř dosáhli Schwerinu, poslední v těchto kolonách jsou stále východně od městečka Kriwitz. "Kolem 30. dubna a 1. května dozorci SS prostě utečou a vězně nechají za sebou," popsal tehdejší situaci městský archivář ve Schwerinu Bernd Kasten. pro historika je také jasné, že postupující spojenci byli v jistém smyslu ve vojenském závodě k baltskému moři: "každý chce být první v Lübecku. závod vyhrávají američané, kteří jsou první ve Wismaru a Schwerinu".

V tomto pochodu smrti byl Františkův život u Gardenlegenu kde se pochod rozdvojil zachráněn.

František Brandejs byl na pochodů smrti osvobozen 5.5.1945 rudou armádou "kozáky, kteří byli na průzkumu" v lesích Schwerinu. Todemärch směřující k Baltu z KT Rottleberde u Nordhausenu nastoupení při evakuaci 2.4.1945.

Brandejs vyprávěl o osvobozeni: ... rozptýlení v lese jsem narazil na průzkumnou jednotku kozáků a ti na nás zamířili samopaly a ptali se kdo vy, odpověděl že Slované v tu chvíli natáhl zbraň a zeptali se zdá Slováci tak řekl že Čech a kozáci schovali své zbraně... /. 28.5.1945 se vrací domů tak zuboženy, že se neudržel na nohách, a tak i nejmladší syn při příchodu ho radosti povalil na zem.

Černý Jiří Antonín

strážmistr četnictva

nar. 10.3.1911, zahynul v Terezíně dne 13.5.1945

Příslušník četnictva stanice Líně okres Stříbro v čechách, odvelen do zvláštního četnického oddílu v Terezíně. dne 12.7.1944 byl zatčen pro pomoc vězňům a odsouzen ke 4 letům káznice. zahynul dne 4.5.1945 v Malé Pevnosti Terezín.

Pomník obětem 2. světové války autor: Martin Milichovský, 06.01.2015 umístění: Líně, sady pionýrů 3, na ploše před č.p. 3

zdroje: https://www.vets.cz/vpm/21596-pomnik-obetem-2-svetove-valky/

Štark, R., Četnictvo ve stínu hákového kříže, Nová forma 2022 

DOŠKÁŘ Josef Adalbert

štábní strážmistr četnictva

24.4.1902 Dolní Bousov-15.5.1945 Roudnice nad Labem

Z četnické stanice Dolní Bousov, bytem tamtéž. 

Vězněný od 1. srpna 1944 do 5. května 1945, zemřel na tyfus v roudnické nemocnici 15. května 1945. Hřbitov Dolní Bousov.

Od vojáka přes četníka k odbojáři

Josef Doškář byl už jako sedmnáctiletý na základě sokolské mobilizace roku 1919 odveden na bojiště, kdy bylo potřeba se zbraní v ruce hájit novou československou republiku proti různým útokům, v tomto případě ze strany maďarských vojáků na území dnešního slovenská. V armádě zůstal do roku 1925, načež se za první republiky stal četníkem.

Část svého života Josef Doškář strávil i na Slovensku, kde se oženil a žil zde do roku 1939. po definitivním rozbití Československa a zřízení slovenského Štátu musel s rodinou odejít do protektorátu. "moji rodiče byli de facto Češi. maminka byla Slovenka. tatínek mohl mít slovenskou příslušnost. maminka řekla: "ne, ty seš Čech". Tak se rodina přesunula do dolního Bousova, malého středočeského městečka.

Doškáře na ulici zatklo gestapo a následně jej deportovali do malé pevnosti Terezín. O jeho působení v odboji se píše ve spisu dobrovolná jednotka v Žerčicích vystupující pod značkou "OKO": "Josef Doškář byl v naší jednotce od roku 1940 činný. znal práci a cíl naší jednotky. pomáhal při rozšiřování letáků a sám tyto také psal. Věděl o skrýších zbraní a dával nám z obvodu Dolního Bousova zprávy o skladech, skrývaných zajatcích, které jsme z tohoto okrsku přemisťovali."

Přežil všechny hrůzy v koncentračním táboře Terezíně a zemřel v osvobozené vlasti, po které tolik toužil.

Dvořák Josef

praporčík četnictva v Jičíně

nar. 17.6.1904, Vlčice, Strmilov (německy Tremles, latinsky Strimilovium) je město v okrese Jindřichův Hradec v Jihočeském kraji.

V době okupace praporčík četnictva v Jičíně, byl zapojen v organizaci severočeské podzemní hnutí. 17.6.1944 zatčen v Krakovanech. do 30.8.1944 vězněn v Kartouzech. věznice gestapa na malé pevnosti od 1.9.1944 do 5.5.1945. 3 x odvezen k výslechům na Pankrác. Na cely rozmístěni den po příjezdu. Josef Dvořák prošel celami č. 24, 42, 43, 44. vždy po návratu z Pankráce umístěn na jinou. Pracovní nasazení: kanalizace na I. dv., Richard, kryty u nádraží v Lovosicích, stavba tratě v ústí n. l., výroba vrtulí do letadel v Litoměřicích, stavba koupaliště v ústí, různé práce v Lovosicích (trest za útěk vězně), zákopy u Terezína, kryty u Bohušovic. v neděli 6.5.1945 J. Dvořák odvšiven a odvezen do Terezína. 9.5.1945 se dostal domů, následujícího dne se u něj projevil tyfus.

Dvořák Rudolf

strážmistr in memoriam štábní strážmistr

narozen 5.9.1905-zahynul 26.7.1942 v KT Mauthausen. 

Příslušník četnictva v Berouně v Čechách.

Věznění před Mauthausenem AD-Kladno, pol. gef. Theresienstadt

Věznice gestapa v malé pevnosti Terezín 1940-1945

Čeští vězni v koncentračním táboře Mauthausenu 1938-1945

Faktor Jan

pplk. četnictva

Narození 30. duben 1888

Úmrtí 14. listopad 1966

Hřbitov Roudnice Nad Labem

10.12.1945 (???) – 31.3.1947 podplukovník (později plukovník) Jan Faktor, k četnictvu převzat od armády v hodnosti kapitána k 1.9. 1920, s platností od 1.7.1920 převelen od ZČV pro Slovensko k ZČV pro Čechy, v roce 1922 působil jako velitel četnického oddělení Most, k 22.12.1922 jmenován štábním kapitánem, četnickému oddělení Most velel v hodnosti majora i v roce 1937, k 25.4.1938 jmenován velitelem oddělení Cheb, krátce po začátku německé okupace (k 25. říjnu 1939) odeslán do trvalé výslužby. Po osvobození se přihlásil k nově budovanému bezpečnostnímu sboru, zařazen na OV SNB Jičín. Není přímo doloženo, že nastoupil bezprostředně po odchodu kpt. Šímy do Tábora, nicméně v březnu 1946 již funkci (patrně jako pověřený velením) vykoná val. K 1.1.1947 řádně ustanoven oblastním velitelem v Jičíně, 31.3.1947 z funkce odvolán.

ABS, f. OEK příslušníků MV, Faktor Jan; ABS, ZČV Praha, dislokační přehled k 15. 2. 1937; ABS, f. Zemské velitelství SNB Praha, A 14, i. č. 340, k. 46 – ZV SNB Praha, služební posudky na velitele oblastních velitelství, 1946; ABS, f. OV SNB Jičín – Památník OV SNB Jičín, M 5-1, inv. č. 1; ABS, Sbírka rozkazů a nařízení A 4-2, i. č. 48, k. 8, ZV SNB Praha – DR č. 67 z 13. 3. 1946; Věstník četnictva státu československého, č. 18, 22. 10. 1920, s. 68; tamtéž, č. 7, 21. 5. 1921, s. 32; tamtéž, č. 1, 31. 1. 1923, s. 2; Věstník četnictva, roč. XX, č. 6, 22. 4. 1938, s. 19; tamtéž, č. 4, 30. 12. 1939, s. 94; Věstník Sboru národní bezpečnosti, roč. III, č. 1, leden 1947, s. 2; tamtéž, roč. IV, č. 2, únor 1948, s. 19; MACEK, Pavel; UHLÍŘ, Lubomír, ref. 30, s. 193. Rozhodnutím z 5. 2. 1948 byl dnem 14. 1. 1948 plk. Faktor přeložen do trvalé výslužby

Dne 17. dubna přijel další transport s vězni kolínského gestapa. Tentokrát z Mladé Boleslavi, kde byli v tamní věznici vyšetřováni. [Jedná se o transport, kterým přišli sledovaní Kolíňáci včetně Antonína Moravce.] Tito jeli autokarem z Mladé Boleslavi přímo do Terezína. [...] V Malé pevnosti se soustřeďují překotně vězňové z celých Čech. Tak dne 19. dubna 1943 je tu opět nový transport. Tentokráte opět z Kutné Hory, kteří jeli tou samou cestou, jako jsme přijeli my. Z poděbradských přijeli Karel Svoboda, cestmistr, Jan Faktor, pplk. četnictva, Josef Bártl, majitel brusírny skla. [...] V Praze se k nim připojil transport z Českých Budějovic. [...] Je vidět, že se vše připravuje na naše odvezení někam ji nám. Všechny cely jsou doslova nabité vězni. Na zkoušku nás jednoho dne pustili na dvůr a začali vyvolávat podle připraveného seznamu. Řadili jsme se do desetistupů, abychom se na dvůr vešli."1)

Zmínil bych se podrobněji o poděbradských odbojových skupinách Odveta a Hodač – Wolf.

Odveta byla vedena Františkem Bohuslavickým, který zapojil do její činnosti spolupracovníky z tehdejších Českomoravských drah. Skupina mimo jiné chystala vznik Národní rady v Poděbradech. K jejímu rozbití došlo po zatčení Františka Hodače, poté padli do rukou gestapa František Bohuslavický a další členové skupiny. Všichni byli následně 19. dubna 1943 transportováni do věznice v Terezíně.2) Z nich odjeli o tři dny později transportem do Osvětimi Josef Bártl, František Betlach, Jan Faktor, František Hodač, Josef Plešingr, Josef Koblasa a Karel Svoboda.3)

Jaroslav Piroutek byl vyslýchán v Kolíně a Kutné Hoře. Na začátku dubna ho z Kutné Hory přemístili do Kolína, odkud byl transportován do věznice v terezínské Malé pevnosti. Na cestu do Terezína vzpomíná následovně: "Druhý den ráno, tj. 2. dubna 1943, nás opět naložili do aut a odvezli na kolínské nádraží, kde trochu stranou od hlavního dopravního ruchu jsme nastoupili do dvou osobních železničních vagonů, které pak připojili k osobnímu vlaku, a nastala cesta do Terezína – Bohušovic."4) V tomto transportu se kromě spolupracovníků Jaroslava Piroutka z poděbradské skupiny Hodač – Wolf nacházeli i členové skupiny Hladeček – Doskočil z Kolína a také některé osoby z případu Mcely – Loučeň.

Další vězně z transportu zmiňuje ve vzpomínce Jaroslav Piroutek. Byl mezi nimi i Václav Polák, který absolvoval stejnou anabázi jako on. Z dalších osob bych ještě zmínil tři lékaře z Poděbrad – Vojtěcha Sailera, Václava Kryšpína a Ladislava Filipa.5)

Není jistě bez zajímavosti, že během transportu této skupiny pořídil jeden z doprovázejících četníků tři fotografie.6) Na dvou z nich je zachycen Jaroslav Piroutek společně s dalšími vězni. Třetí snímek vznikl při eskortování transportu z Bohušovic do Malé pevnosti a zachycuje nejen vězně, ale i jejich ozbrojený doprovod tvořený německými vojáky a protektorátními četníky.7) Tato fotografie byla po válce několikrát použita v publikacích o policejní věznici gestapa v terezínské Malé pevnosti.

1) PT, Vzpomínky, inv. č. A 3857, vzp. č. 59 (Jaroslav Piroutek).

2) Podrobněji k činnosti odbojové skupiny Odveta viz Michael ŘEHÁK, Odboj v Poděbradech za Protektorátu Čechy a Morava, bakalářská práce, Univerzita Karlova, Praha 2019, s. 31–35. Dostupné z:

https://dspace.cuni.cz/handle/20.500.11956/116067 [cit. 29. 4. 2021].

3) M. ŘEHÁK, Odboj v Poděbradech za Protektorátu Čechy a Morava, s. 33. Vězni z transportu z Terezína do Osvětimi 22. 4. 1943

4) PT, Vzpomínky, inv. č. A 3857, vzp. č. 59 (Jaroslav Piroutek).

5) K jejich osudům viz Vojtěch SAILER, Byli jsme tři lékaři, Ústí nad Labem 1972.

6) Jednalo se strážmistra Šterkmana z četnické stanice v Kolíně. S pomocí Václava Poláka získal po válce negativy fotografií Jaroslav Piroutek.

7) Jednalo se o četníky Bendu a Pavelku z četnické stanice v Kolíně. Fotografie je uložena ve sbírce Památníku Terezín (PT, inv. č. A 303).

Flígr Jaroslav 

strážmistr četnictva

nar. 25./28. 2.1908, Launowitz/Louny-14.1.1945 Terezín 

Příslušník četnické stanice Sobotka okres Jičín.

Byl zatčen jičínským gestapem 1.8.1944.

Zemřel ve vazbě v Malé pevnosti.

Hlas osvobozených: týdeník Svazu osvobozených politických vězňů. Praha: Svaz osvobozených politických vězňů, 31.01.1947, 3(5), s. 7. Dostupné také z: https://www.digitalniknihovna.cz/dsmo/uuid/uuid:edf4aae4-bbd9-4333-b35d-180d32705a3ccontent_copyZavřít

Glasar František

viz.článek: Četníci Glasar a Karban jako zrádci z Libáně

Harapát Karel

strážmistr četnictva

nar. 20.3.1923, Braunau/Broumov- 1.5.1945  Terezín 

Ve dnech 4.10.1944 až 8.11.1944 byl vězněn v Malé pevnosti Terezín na celach 43, 45 a 10, dále do 27. února 1945 byl vězněn v Praze na Pankráci a poté opět v Malé pevnosti Terezín kde dne 1.5.1945 zahynul.

Havel II Josef

Nar. 13.2.1904, Senožaty, o. Humpolec

četník Podkarpatská Rus

Byl v době okupace štábním strážmistrem četnictva v Senožatech se svými spolupracovníky odboje byli vrchní strážmistr Václav Hovorka a četník Václav Vašata a s četníky ze Želiva vrchním strážmistrem Kosem, štábním strážmistrem Františkem Janovcem a strážmistrem Lukešem. Vedoucí postavení zaujímal strážmistr Vašata a vrchní strážmistr Kyncl z Červené Řečice. Pomáhal dělníkům uprchlým z totálního nasazení v říši nebo se nasazení vyhýbajícím vůbec, likvidovali také udání došlá na stanici. J. Havel byl zatčen 20.2.1945 a vězněn na gestapu v táboře. Na Malé pevnosti březen - 9.5.1945. prošel celami č. 37, 44, krátce na cele ve špici IV. dvora a na samotkách, 28.4.1945 u něj vězeňský lékař zjistil tyfus, proto přemístěn na celu č. 41, asi 4. nebo 5.5. zpět na č. 44. z cely č. 44 nechodili na práci. po 5.5. se dostal do ghetta a asi 8.5.1945 odjel transportem do Kolína. tam byl do 25.5.1945 v nemocnici.

Hodač Václav

štábní strážmistr četnictva

13. 10. 1889 Průhonice-26.8.1944 zahynul v Buchenwaldu

Příslušník četnictva v Čechách ve výslužbě. rodina udána anonymním pisatelem dopisu adresovaného ministru školství a lidové osvěty Emanuelu Moravcovi: V. Hodač, čet. strážmistr v.v. mimo jiného tvrdil a pronesl výroky několikráte jako: že za toho vraha Hendricha bude prý ještě 7 000 poctivých Čechů popraveno Moravec prý je zrádce, a musí být popraven za jazyk na hřebík atd. – Hodačová rodina udržuje stálé styky se židy a i návštěvy!

Byl zatčen gestapem 11.10.1943. dne 4.2.1944 byl předán z věznice v Praze na Pankráci do malé pevnosti Terezín a odtud dne 15.4.1944 do KT Buchenwald, kde zahynul.

Hodinář Rudolf Josef

major četnictva

15. 3.1894 Deštná "Deschna" okr. Kamenice nad Lipou-20.2.1945 Flossenbürg

(čs. legie v Rusku)

Vězeňské číslo 13503 SS Sonderkomando vězněný v Budějovicích, Terezíně, Hofu a Flossenbürgu.

Příslušník četnictva velitel četnického oddělení nitra a Lučenec na Slovensku, účastník srbských a ruských legií. Byl zatčen v roce 1944.

Hlas osvobozených: týdeník svazu osvobozených politických vězňů. Praha: Svaz osvobozených politických vězňů, 18.11.1945, 1(18), s. 8.

Od počátku roku 1933 došlo ke změně podřízenosti pátracích stanic od okresních četnických velitelství v sídlech krajských soudů pod tamní četnická oddělení. V souvislosti s tím došlo ke změně dosavadního názvu pátrací stanice u okresního četnického velitelství v Nitře na název četnická pátrací stanice v Nitře. Na místo okresního četnického velitele štábního kapitána výkonného Hynka Spurného ji začal řídit osobně velitel nitranského oddělení sdružujícího pět okresních četnických velitelství Nitra, Topolčany, Bánovce nad Bebravou, Prievidza a Hlohovec, major Rudolf Josef Hodinář.

Databáze vězňů v pobočkách koncentračního tábora Flossenbürg na českém území pobočka Holleischen (Holýšov) vězeňské číslo 13503 důvod ukončení věznění transport. datum ukončení věznění 31. 1. 1945 další věznění Flossenbürg definitivní ukončení věznění + 20.2.1945 Flossenbürg poznámka 27.7.1944 Flossenbürg

VÚA-VHA Praha.

Holub Václav

štábní strážmistr četnictva

4.11.1894 Mletschitz/ Mlečice – zemřel na následky věznění 16.5.1945.

Dne 20.5.1945 se konal pohřeb štábního strážmistra Václava Holuba. Byl zatčen spolu s ostatními místními četníky: strážmistrem Františkem Novákem, Otto Varvařovským a Aloisem červinkou dne 10.2.1945. Byli odvezeni do Pardubic, pak posláni do koncentračního tábora Terezín. Po osvobození jel Václav Holub domů, ale kvůli špatnému zdravotnímu stavu v důsledku vězněni, byl hospitalizován v nemocnici v Roudnici nad Labem. Zde zemřel 16.5.1945 ve věku 51 let. Jeho ostatky byly dovezeny do Trhové Kamenice. Na jeho pohřbu bylo mnoho lidi, zástupci četníků z okresu, sokolové, jeho žena a dcera.

"In memoriam povýšen byl zvěčněly št. str. Václav holub na vrchního strážmistra. "

SOKAch, fond místní národní výbor Trhová Kamenice, inv. č. 203 str. 69

Holý Štěpán

vrchní strážmistr – nadporučík in memoriam

22.12.1894 (Voltýřov č.p. 10) okres Milevsko "Tábor" -6.12.1941 (Mauthausen)

příslušník četnictva, velitel stanice Panenský Týnec okres Louny v Čechách a příslušník ruských legií. Vrchní strážmistr nadporučík in memoriam 23.8.1941 zatčen pravděpodobně pro odbojovou činnost a nepřátelské výroky proti třetí říši. Dne 22. září 1941 byl přes malou pevnost Terezín dodán do koncentračního tábora Mauthausen, kde byl dne 6.12.1941 zastřelen na útěku. Jeho jméno je uvedeno na rodinné hrobce ve Slaném.

Původní zaměstnání: kovář

Posmrtně povýšen na nadporučíka SNB a vyznamenán čs. válečným křížem.

Štěpán Holý 1), je pohřben na hřbitově ve slaném.

1) vrchní četnický strážmistr ve Slaném, narozený roku 1894 ve Voltýřově (okres Milevsko), legionář – dělostřelec (mladší ohněstrůjce) ruských legií, byl zatčen 23. 8. 1941 za výroky proti III. říši. Po válce byl posmrtně vyznamenán čs. válečným křížem a povýšen na nadporučíka sboru národní bezpečnosti (viz Václav Krůta a kolektiv: českoslovenští legionáři okres Kladno.

Bratr též četník Josef Holý, poručík SNB v.v. Voltýřov, nar. 1897 Voltýřov, úmrtí Nebušice

Holan Josef

vrchní strážmistr četnictva

nar. 10.12.1884 Chotěšice č.35, zahynul v Terezíně dne 4.4.1945

https://ebadatelna.soapraha.cz/d/5950/64#

četnický strážmistr od roku 1919

Houza Josef

štábní strážmistr četnictva

zahynul 4.5.1945 v Drážďanech

Janovec František

strážmistr – štábní strážmistr četnictva

Příslušník četnictva, narozen 27.9.1912 Moorwies/Slatina nad Zdobnicí, stanice Želiv okres Humpolec v Čechách. Byl zatčen 20.2.1945 pro spolupráci s partyzány ve svém působišti na Českomoravské vysočině. Byl odsouzen k trestu smrti a uvězněn v Malé pevnosti Terezín, kde dne 8.5.1945 zemřel na epidemii tyfu. Je také uváděno datum úmrtí i 22.5.1945. Byl pohřben v Bohušovicích nad Ohří.

Zemřel 17.5.1945 v Terezíně

1942 příslušník četnictva Želiv na okres Humpolec V Čechách.

(zdroj: https://www.mistopisy.cz/pruvodce/obec/10603/slatina-nad-zdobnici, https://www.policie.cz)

kartotéka pohřbených na národním hřbitově v Terezíně datum narození 27. 1. 1912 Slatina nad Zdobnicí datum úmrtí 22. 5. 1945 číslo hrobu 1 číslo oddělení 2

Po zradě všeho úsilí, které naši lidé pro obranu vlasti vykonali, nastoupila těžká léta okupace, která si naštěstí nevyžádala z řad našich občanů žádných obětí na životech. Jedinou obětí naší obce byl místní rodák, četnický strážmistr František Janovec, který pro spolupráci s partyzány ve svém působišti na českomoravské vysočině byl uvězněn v Malé pevnosti v Terezíně, kde zemřel na tyfus krátce po osvobození.

Hlas osvobozených týdeník svazu osvobozených politických vězňů rok vydání 1947, ročník 3, datum vydání 29.05.1947, číslo 22

Jícha Josef

ČS. LOUNY 4. 8. 1899  Klumtschan, Chlumčany 

(DUITS: KLUMTSCHAN) IS EEN TSJECHISCHE GEMEENTE IN DE REGIO PILSEN

čís. vězně v Buchenwaldu 16983

Zemřel: Chlumčany

Pohřeb: Chlumčany 

Jírovský Jaroslav

strážmistr četnictva

nar.26.2.1895 Barchowitz Jírovský Jaroslav strážmistr nar. 26.2.1895, zahynul v Terezíně dne 7. 5. 1945 /11.5.1945

Barchovice (německy Barchowitz) jsou obec ležící v okrese Kolín. leží asi 18 km jihozápadně od Kolína a 33 kilometrů jihovýchodně od Prahy.

Kann Leopold

major četnictva

27/30. 4. 1884 Plzeň – zemřel 26. 7. 1944

in memoriam mjr. četn. v. v. Kann Leopold, nar. 1884, Plzeň,

Pocházel z Plzně a sloužil jako polní četník za první války, poté jako četnický důstojník většinou v Čechách. Ke konci 30. let se mihl jako velitel v Olomouci, pak byl ze zdravotních důvodů penzionován. Ještě v kalendáři 1942 je uváděn jako major správní v. v. s bydlištěm v Plzni. Kvalifikační listina mlčí a prozrazuje jen to, že byl svobodný, měl bratra, byl české národnosti a mluvil i psal německy bezvadně.

Příslušník četnictva, velitel četnického oddělení v plzni v Čechách, ve výslužbě, narozen 27. (30.)4.1884. byl zatčen plzeňským gestapem a dodán 20.7.1944 do malé pevnosti Terezín, kde byl dne 26.7. 1944 nalezen oběšený v cele.

Když na jaře roku 1929 Šmídeberkskou četnickou stanici opustili zkušení strážmistři Josef Mirtl a Jan Středoňský, přidělil tam nově ustanovený velitel četnického oddělení v Karlových Varech kapitán Leopold Kann strážmistra Václava Provazníka, a dokonce četníka na zkoušku Václava Vášu!

Poté, co se tuto informaci praporčík Šotola dozvěděl, tak si doslova zoufal. co bude dělat ve staničním služebním obvodě, kde byli Češi naprostou menšinou, s četníkem na zkoušku?

ČETNICKÁ ABECEDA: J – MICHAL DLOUHÝ

Klimeš Vojtěch Adalbert

strážmistr četnictva

nar.21. 4. 1911

čet. stanice Mirotice, OČV Písek, zatčen 20.10.1943, propuštěn 19.7.1944, odsouzen ke 4 letům.

Knížek Josef

kapitán četnictva

nar. 15. 1. 1906 Judendorf / Židněves

Kos Alois

nar. 20.6.1898 Dobroměřice u Loun - 25.5.1945

Velitel četnické stanice v Želivě, který pomáhal českým vlastencům za okupace, byl gestapem tábor zatčen a žalářován v Terezíně. Zde koncem války onemocněl při tyfové epidemii, která Terezín postihla a byl propuštěn 13.5.1945 a dne 25.5.1945 zemřel na následky věznění. Byl pohřben v Dobroměřicích.

Druhá světová válka, ještě hroznější, svým neblahým působením na psychiku lidí a válečným strádáním rybářský sport a jeho rozvoj značně omezila. Někteří členové byli zatčeni a na následky věznění v koncentračních táborech zemřeli četnický strážmistr v. v. František Kincl a vrchní četnický strážmistr Alois Kos. v životě spolku docházelo postupně k událostem, které ovlivňovali a měnily jeho charakter.

více zde: https://www.rybarizeliv.cz/o-nas/historie-mo-crs-zeliv/

Hřbitov Dobroměřice, Ústí nad Labem

Jeho jméno je uvedeno na pomníku obětem 1. a 2.světové války v obci.

Kotál Karel (Kotal)

vrchní strážmistr četnictva

Karel Kotal, nar. 4./5.11.1895 Podmokly, okr. Klatovy

Velitel čs. Janovice nad Úhlavou zatčen 13.11.1943 vrchní strážmistr popraven 18.12.1943 na Rozkaz K.H.Franka bez rozsudku.

Zapojil se do odbojové činnosti a se svými podřízenými poslouchal zahraniční rozhlas. DNE 13.11.1943 BYL zatčen klatovským gestapem. 

Kubič (Kubíče) Stanislav

vrchní strážmistr – nadporučík in memoriam

nar. 6.10.1886 - Zahynul 27.12.1944 ve věznici v Bochumu

V době První republiky v Meziříčí s krátkým působením vrchní strážmistr Stanislav Kubiče v r. 1929.

Příslušník četnictva ve Slatiňanech okres Chrudim v Čechách, ve výslužbě od 1. října 1940. Ve Slatiňanech založil odbojovou skupinu. Byl zatčen dne 23. října 1941 gestapem ve Slatiňanech okres Chrudim pro spoluúčast na přechovávání vysílačky v kapli českobratrské evangelické církve ve Slatiňanech.

Věznice gestapa v Malé pevnosti Terezín 1940-1945

Kraus František

vrchní strážmistr četnictva

Příslušník četnictva, narozen 15. listopadu 1887. Byl zatřen táborským gestapem a vězněn v Táboře a v Malé pevnosti Terezín. Zahynul dne 12.2.1944 v Drážďanech.

Kurc Jan

vrchní strážmistr četnictva

nar. 1.11.1897 Kazejowitz – Terezín 23.4.1945.

Věznice gestapa v Malé pevnosti Terezín 1940-1945

Zatčen budějovickým gestapem.

Kratochvíl František

štábní strážmistr četnictva

št.strážmistr Kratochvíl z Lošan okr. Kolín.

Příslušník četnictva v Čechách, narozen 17.5.1897. Byl zatčen kolínským gestapem pro odbojovou činnost, člen odbojové organizace Tři králové, krycí jméno Mráček. Byl vězněn v Kolíně a v Malé pevnosti Terezín, kde zahynul v roce 1945.

Kartotéka pohřbených na národním hřbitově v Terezíně číslo hrobu 180 číslo oddělení 1.

Kyncl František

vrchní strážmistr četnictva

8.9.1897 Svratka 63 okr. Hlinsko-3.6.1945 Pelhřimov

pohřeb Pelhřimov

Zemřel na následky věznění dne 3.6.1945 Pelhřimov – nemocnice, Červená Řečice, hřbitov, nápis: zde v pánu odpočívá František Kyncl vrchní četnický strážmistr * 8. 9. 1897 + 3. 6. 1945 zemřel následkem útrap od nacistů.

Příslušník četnictva velitel stanice Červená Řečice okres Pelhřimov ve výslužbě pro účast v italských legiích. Dne 20. února 1945 ráno byl zatčen gestapem a byl vězněn v Malé pevnosti Terezín v cele 44.

původní zaměstnání: klempíř

Datum zajetí: 24.10.1917 místo zajetí: Bainsizza, San Lucia datum podání přihlášky do legií: 15.12.1917 místo podání přihlášky do legií: Padula datum zařazení do legií: 13.5.1918 jednotka v době zařazení: 33.p.pl. (čs. legie v Itálii) hodnost v době zařazení: vojín konec v legiích: 4.10.1919 (sloužil v čs. armádě po r. 1918) poslední útvar v legiích: 33.p.pl.

Služba v legii od 15.12.1917 do 31.12.1919

Lukáš Václav

Datum narození 1. 5. 1908

Místo narození Mscheno/Mšeno

Místo transportu AD-Tabor

Datum transportu 5. 3. 1945

Příčina/důvod odchodu propuštěn

Datum odchodu 6. 5. 1945

Mach Josef

vrchní strážmistr četnictva

nar. 23. 12. 1898 Kleindörfchen /Mala Víska

Vrchní strážmistr (17. 5. 1939 až 7. 7. 1939), Roudnice byl přidělen na zdejší stanici vrchní strážmistr Josef Mach, který evakuoval ze stanice Spišská Belá (Slovensko) a v brzku za ním strážmistr Miloslav Jäger, evakuovavši ze stanice Lipča (podkarpatská Rus).

Josef Mach, vrchní strážmistr (17. 5. 1939 až 7. 7. 1939), Roudnice poté ČS Zaječov

Malá Víska 21

Zaměstnání četnický strážmistr v Kežmaroku na Slovensku

Bydliště Kežmarok - četnická kasárna

župa Podkarpatská Slovensko 1925

Bydliště Radnitz, Hasická ul. 37, KR. Pilsen-Land

Politisch Tscheche KT Buchenwald čis. vězně 14349

Machytka Rudolf

strážmistr ČPO Jičín

Byl vězněn od 12.6.1944 do 5.5.1945 v Terezíně.

Malý Josef

štábní strážmistr četnictva

7.2.1908 Elbe-Chertschitz / Labské Chrčice 30 - 9.5.1945 Terezín 9.5.1945.

Příslušník četnictva stanice Mladějov okres Jičín v Čechách. Zemřel na následky věznění dne 9.5.1945 po návratu z věznice v Kartouzech.

Doslova hromadný útěk se podařil v Ostroměři – 111 zajatcům. Mezi procházejícími vězni byli i účastníci slovenského národního povstání, kdy četník František Broul mezi nimi našel několik známých ze služby v Bánské Bystrici, např. Murgaše z Tajova, Spiššiaka z Riečky, Slámu z Králík a další z Lubitovej, jimž umožnil útěk.

Pomocí při střežení vězňů z koncentračních táborů byly pověřovány i jednotlivé četnické stanice, kudy transporty procházely, a četníci tak měli možnost vězňům předávat jídlo.

Společně s uprchlými zajatci byli skrýváni a podporováni i tzv. totálně nasazení různých národností, jimž se rovněž podařilo uprchnout. Nebylo snad obce, v jejímž katastru nebyl někdo ukrýván či podporován. Z celé řady četníků, kteří uprchlíky podporovali, to byli mj. šstrážm. Arnošt Skalský z ČS Mlázovice, který nosil potraviny pro uprchlé zajatce k Mackovým do mezihoří, šstrážm. Josef Malý ze Železnice, který jich pět ukrýval u sebe v domě, šstrážm. Jakub Klobouček z ČS Jičín a další.

Četníci měli povědomost o tom, kdo někoho ukrývá, jakož i kde jsou ukrývaní schovaní. Protože disponovali informacemi o chystaných prohlídkách Němců, za účelem pochytání zajatců, tak byly dotčené osoby včas varovány a zajatci přemístěni na jiné místo. V případech nařízených "zátahů", jichž se museli účastnit s místním obyvatelstvem, tyto sabotovali a radili občanům, co dělat, aby nebyl nikdo nalezen, jako např. vrch. strážm. Karel Ottel z ČS Lázně Bělohrad. Zvláště početné již organizované skupiny se nacházely pod zříceninou hradu Kumburk na novopacku, u Tuře a na sobotecku.

Menoušek Josef Vojtěch

strážmistr četnictva

*14.8.1910 - 20.8.1945

viz. článek: Četnictvo v Terezíně/ Menoušek Josef Vojtěch

Náměstek Bohumil

štábní kapitán výkonný

24. (28.) srpna 1892 Bohdalín okr. Kamenice nad Lipou - 30.6.1942 Mauthausen

Ve výslužbě pro účast v Ruských legiích. Byl zatčen pražským gestapem, vězněn v Malé pevnosti Terezín, v koncentračním táboře Flossenbürg a dne 28. dubna 1942 byl dodán do koncentračního tábora Mauthausen.

Původní zaměstnání: agronom

Politická příslušnost: Sokol

Pažout Josef

vrchní strážmistr

9. 2. 1890 Rowen Bez.Jitschin/Roveň

Vězněn: Stapo Prag, Terezín, Kartouzy, Flossenbürg

Ve Flossenbürgu táborové číslo 1715, Blok 7

Pelikán Alois

poručík četnictva

7.8.1895 Sedlečko- 18.5.1945 Terezín

Pohotovostní oddíl České Budějovice

Byl vězněn v Českých Budějovicích, v Praze na Pankráci a v Malé pevnosti Terezín, kde zemřel v izolaci dne 18.5.1945.

Peiker Jan

štábní kapitán – major in memoriam

16.5.1892 BlatnÁ - 6.4.1945 Buchenwald

Příslušník četnictva ZVČ. Byl zatčen gestapem 12.2.1943 pro poslech cizího rozhlasu. Byl vězněn v Praze na Pankráci, Malé pevnosti Terezín a v několika koncentračních táborech. Zahynul dne 6.3.1945 v KT Buchenwald.

Přerost Petr

štábní kapitán četnictva

27.6.1880 Marov - 3. 4. 1945 Terezín

Bydliště Poděbrady, důstojník čs. četnictva v. v., zatčen 3.1.1945 pro ilegální odbojovou činnost a přechovávání zbraní, vězněn v Kartouzech a Terezíně, kde 3.4. 1945 zahynul na cele 10.

Kartotéka pohřbených na národním hřbitově v Terezíně, datum úmrtí 3. 4. 1945 číslo hrobu 276 číslo oddělení 1

Růžička Josef

vrchní strážmistr četnictva

Příslušník četnictva stanice Nový Rychnov okres Pelhřimov v Čechách, narozen 9.7.1891. Byl zatčen gestapem Tábor 7.9.1944 pro účast v ON II. pluku stráže svobody České Budějovice. Zemřel ve vazbě v Malé pevnosti Terezín dne 25.11.1944. Byl pohřben v Novém Rychnově okres Pelhřimov. Vrátil se z Buchenwaldu

Růžička František

strážmistr četnictva

ruský legionář

Rybín Antonín

strážmistr četnictva

9. 10. 1898 Bristew/ Břístev - 21.5.1945 Sobotka

Břístev (německy Bristew) je vesnice, část obce Chotěšice v okrese Nymburk.

Příslušník četnictva stanice sobotka okres Jičín v Čechách. Byl vězněn byl od 20.7.1944 do 9.5.1945 podlehl na následky věznění tyfu dne 21.5.1945.

Hřbitov Sobotka, Hradec Králové

Propuštěn 7. 5. 1945 cela KR.

Sechovský Hynek

strážmistr četnické stanice Mšeno

11.8.1911 Mšeno u Mělníka - 28.8.2004 Horoměřice

K roku 1938 na ČLH v Chebu sloužil jako vrchní mechanik strážmistr četnictva Hynek Sechovský, který chtěl být pilotem, ale po zrušení ČLH byl přeřazen na četnickou stanici Mšeno.

V Chebu také sloužil poručík letectva Josef Hanuš, který se později stal velitelem ČLH v Terezíně. 

Přímo na četnické stanici byli zatčeni Schönbach, Dočekal, Sechovský a Honzák. Celkem tedy 14 lidí. Z nich Polívka se hned na začátku výslechů oběsil v cele vězení gestapa v Mladé Boleslavi, kam byli všichni zatčení převezeni. 18. dubna gestapo zřejmě pro nedostatek důkazů propustilo Jaroslava Honzáka. Ostatní byli ve stejný den převezeni do vězení na Malé pevnosti v Terezíně, v němž se téměř všichni nově příchozí nakazili skvrnitým tyfem.

Skuhravý Jaroslav

strážmistr četnictva

19.3.1914 Nova Ves

V roce 1943 postihla Lišov další vlna zatýkání.

V srpnu zatklo gestapo ze zatím neznámých důvodů štábního strážmistra četnictva Jaromíra Barcala a strážmistra četnictva Jaroslava Skuhravého. oba posláni do koncentračního tábora.

Čerpáno z kroniky města Lišov. https://severniceskobudejovicko.cz/

táborové číslo 41357

KT Buchenwald

Souhrada Josef, MUDr.

plukovník četnictva

22.12.1889 Magdalena bei Wittingau /Chlum u Třeboně zemřel na následky věznění, dne 8.6.1945

Příslušník četnictva zdravotní služby zemského velitelství četnictva v Praze ve výslužbě, MUDr. účastník italských legií zemřel na následky věznění dne 8.6.1945.

Josef Souhrada ze zemského velitelství v Bratislavě (později v Praze) byl zároveň praktickým lékařem.1

Plukovníci Josef Andrýsek a Josef Souhrada vykonali úspěšně konkurz na místa četnických lékařů v Brně a Bratislavě již na přelomu let 1921 a 1922 a setrvali ve svých funkcích po celou dobu meziválečné republiky, zatímco pozice lékaře u zemského velitelství v Praze byla po smrti generála Röschela až do roku 1939 obsazována pouze formou krátkodobých (většinou jednoročních) smluv.2

Po vzniku slovenského štátu byl do prahy z Bratislavy převelen Josef Souhrada a sloužil zde až do svého zatčení v posledních letech války.3 Další místa lékařů u zemských velitelství nebyla pravděpodobně trvale obsazena vůbec.

1 lékařský schematismus. Seznam členů ústřední jednoty československých lékařů a seznam všech českých a slovenských lékařů v československé republice a všech lékařů na Slovensku a podkarpatské Rusi, Praha 1931, s. 295, 365.

2 na dočasnost funkce ukazuje rovněž fakt, že v kalendářích četnictva nebyl na rozdíl od lékařů ZČV Bratislava a Brno lékař ZČV Praha v tomto období uváděn

3 byl vězněn na Pankráci a posléze v Malé pevnosti Terezín, odkud byl propuštěn dne 6. května 1945.

zemřel o měsíc později na následky věznění. databáze vězněných. [online]. [cit. 12. 2. 2018]. dostupné z: https://archive.pamatnik-terezin.cz/vyhledavani/mala

pevnost/detail.php?table=mala_pevnost_terezin&col=id&value=11679. databáze padlých [online]. [cit. 12. 12. 2017]. dostupné z: https://padli.muzeumpolicie.cz/

Špale Antonín

strážmistr četnictva

3. 4. 1914 Woltin-24.11.1944 Terezín

Popraven 24.11.1944 dozorcem Rojkem na rozkaz K.H.Franka

Příslušník četnictva stanice Neznášov okres České Budějovice v Čechách. Byl zatčen 16.10.1944, jelikož v červenci 1944 údajně nejprve zadržel a poté propustil muže, o kterém se později zjistilo, že je československým parašutistou. V rámci "zvláštního opatření" byl zastřelen 24.11.1944 dozorcem Rojkem. V těchto případech gestapo tajilo skutečnou příčinu smrti. úřadovna gestapa v Českých Budějovicích sdělila příslušnému útvaru protektorátního četnictva dne 25.1.1945, že zemřel na srdeční mrtvici. Přitom bylo přehlédnuto, že velitel protektorátního četnictva a policie, německý policejní generál Hitzegrad vydal již 13.1.1945 zvláštní rozkaz, v němž oznámil všem podřízeným, že strážmistr Špale byl pro činnost proti říši podle rozhodnutí vyššího vedoucího SS a policie K. H. Franka zastřelen.

Terezínské listy 06/1976

Antonín Špale i jeho bratr Josef jsou vzpomenuti na pomníku Obětem 2. světové války v Oltyni, okr. Tábor:

https://www.vets.cz/vpm/32099-pomnik-obetem-2-svetove-valky/#32099-pomnik-obetem-2-svetove-valky

Bratr Josef, nar. 5.8.1919 padl 8.5.1945 při obraně Prahy v Praze XI, na Pražačce (dnes Praha 3).

Antonín měl bratra Josefa, který byl zastřelen 8.5.1945 za barikádách při osvobozování Prahy. Jejich matka Anna se po tragickém úmrtí obou synů léčila s těžkou nervovou chorobou v nemocnici na Bulovce.

Škoda Eduard

štábní strážmistr četnictva 

čet. stanice – Nové Město nad Metují zatčen 8.9.1943 AD Kladno propuštěn 29.9.1943, věznice gestapa v Malé pevnosti Terezín 1940-1945 narozen 17. 7. 1901 Bistrey, Bystré (německy Bistrey) je obec, která se nachází v okrese Rychnov nad Kněžnou v královéhradeckém kraji

Topič Josef

strážmistr – vrchní strážmistr in memoriam 

20.2.1898 Ober-Potschapl-1.7.1942 Kobylisy

popraven zastřelením pohřben Praha – Ďáblice hromadný hrob

Příslušník velitel obecní policie v Libochovicích okres Roudnice nad Labem v Čechách a příslušník četnictva ve výslužbě. Dne 11. dubna 1942 eskortoval spolu se štábním strážmistrem Holušou gestapem zatčené osoby z Libochovic a po převzetí eskorty byl ponechán u gestapa na Kladně. byl popraven v Praze na kobyliské střelnici dne 1.7.1942.

Po atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha bylo 14 příslušníků četnického strážního oddílu z terezínského internačního tábora obviněno z napomáhání židům a následně popraveno. V té době byl také gestapem zatčen a popraven vrchní strážmistr Karel Topič, velitel stanice v Libochovicích okres Roudnice nad Labem za domnělou ilegální činnost. 1)

1) soka Litoměřice, okresní četnické velitelství Roudnice nad Labem. sign 14. památník okresního četnického velitelství, nečíslováno.

17.4.1939 byly obecním strážníkům zabaveny německým vojskem jak osobní zbraně, tak i obušky. 16.3.1939 byl přijat příkaz okresního soudu v Roudnici nad Labem o provedení pátrání po komunistech a jejich zatčení. Podle této policejní knihy bylo 18.března 1939 podáno stanicí policie v Libochovicích okresnímu úřadu v Roudnici n.L. hlášení o negativním výsledku pátráni a celá záležitost byla uložena ad akta. šlo o zjevné sabotování akce Gitter ze strany libochovických četníků. Svědčí o tom i poválečná výpověď četnického praporčíka Antonína krčila, který v té době zastupoval nepřítomného velitele Josefa Topiče. První rozsáhlá akce německých a protektorátních bezpečnostních orgánů proti členům odboje tak narazila v Libochovicích na nebývalý odpor, který byl možná ojedinělým v celých severních Čechách. Libochovice si svůj statečný postoj z počátku protektorátu zachovali po celou dobu okupace. Samotný velitel stanice, strážmistr Josef Topič, byl spolu s místním strážníkem Josefem Rulfem poději v roce 1942 popraven.

Vávra Ladislav

štábní strážmistr – vrchní strážmistr in memoriam

Příslušník četnictva, narozen 12. července 1907 Břehy, stanice Jičín okres Jičín v Čechách. Byl zatčen dne 24. srpna 1944 a byl vězněn v Praze na Pankráci a v Malé pevnosti Terezín Byl odsouzen na čtyři roky a dodán do koncentračního tábora Dachau a Buchenwald. Zahynul dne 31.3.1945 v koncentračním táboře Buchenwald. Předchozí věznění Polizeigefängnis Theresienstadt

Vězeňské číslo v Dachau 134755

Transport do Buchenwald

Vojáček Josef

velitel čet. stanice Maleč

narozen 14.11.1901 Trávník, okr. Kroměříž zemřel v září roku 1966

Byl četníkem na podkarpatské Rusi, v Mukačevu. Když začala válka byl převelen do Malče, kde sloužil do 44 roku. V Malči chodil po lesích a varoval partyzány. jeho soused ho udal gestapu, tak byl přes půl roku v Terezíně kde na konec války dostal tyfus a před smrtí ho zachránila rudá armáda. Po uzdravení byl převelen.

Nejzrádnější nepřítel partyzánů. stopy v lesích znemožňovaly pohyb. Němci na to čekali a čtyřikráte za listopad pročesávali lesy. Věděli o partyzánech, vždyť už o nich mluvil celý kraj. Ke srážkám nedošlo, neboť partyzáni byli bdělí a obyvatelstvo, zejména četníci a lesní, včas upozornili.

po výcviku ve škole pro četnictvo v Užhorodě přidělen na četnickou stanici Mukačevo, kdy před převelením na jinou četnickou stanici v roce 1939 byl nucen uprchnout se svou rodinou přes rumunskou, Jugoslávii a Rakousko tehdy již přes Deutsche Reich do vlasti. zde byl přidělen k četnické stanici Maleč v okrese Chotěboř.

zde sloužil až do roku 1944, na udání svého kolegy z četnické stanice byl zatčen pardubickým gestapem před zraky své rodiny za pomoc partyzánům v tomto kraji v okolí Malče, kde působila Brigáda Mistra Jana Husa.

Z vyprávění dcery Jaroslavy proběhlo zatčení tatínka velmi brutálním způsobem " tatínkovi byli svázány ruce za zády a přehozen pytel přes hlavu. Tento pytel si musela manželka četníka půjčit od sousedky, jelikož doma žádný neměla. I domovní prohlídka byla pro rodinu velmi brutálním činem, kterému velel gestapák nejspíš Čech, uměl velmi dobře česky a nechal dohlížející četníky probodat dveře bodáky a jejich veškeré zásoby potravin a domácího vína naházet do blízkého rybníka".

Po nějaké době se maminka dotazovala na gestapu, kde je její manžel. Odpověď nedostala.

Po nějaké době přišla karta z Terezína: žiji a jsem zdráv. nic víc o tatínkovi nevěděli až do doby, kdy se mu podařilo poslat moták z Litoměřic, kde byl přidělen na práci " okopávání brambor ", v tu dobu se ještě podařilo poslat pár motáků do tyfové epidemie v Terezíně – malé pevnosti, kdy sám nevěděl, zda přežije což si nebyl jist ani při práci, kde vězně rozpočítávají "prvý druhý" a poté vraždili na rozkaz Jöckla.

Po osvobození Terezina tatínka hledali, nemaje žádné zprávy.

Tatínek se našel při návštěvě pražské tety.

Byl ve zbídačeném stavu sotva 40 kg vážící.

Po vyléčení tyfu byl převelen na četnickou stanici v Lipníku nad Sázavou a do Malče se již nevrátil.

Byl vyznamenán prezidentem Svobodou a jak to již u bývalých četníků bývalo, vyhozen za nespolehlivost.

Volf Ladislav

štábní strážmistr vrchní strážmistr in memoriam

27. červen 1895 Ostrá-Šnepov č.8, Nymburk-13.12.1944 Terezín

Příslušník četnictva v Čechách ve výslužbě pro účast v legiích

původní zaměstnání: krejčí

Vozobule Jaroslav

štábní strážmistr četnictva

22. 9. 1894 Stranowitz/ Straňovice-11.1.1945 Drážďany

Příslušník četnictva v Klatovech v Čechách ve výslužbě pro účast v ruských legiích. byl odsouzen pro přípravu velezrady a nedovolené ozbrojování k trestu smrti a byl popraven v Drážďanech dne 11.1.1945.

Jaroslav Vozobule se narodil ve Stráňovicích (Stanovicích) na Volyni na Strakonicku, domovskou obec měl tamtéž, bydlel v č.p.3. Chodil 3 roky na obecnou školu, poté na průmyslovou pokračovací školu. Před válkou se živil jako zámečník. Byl svobodný. Jako svou zvláštní znalost uváděl později schopnost jízdy na koni. V kolonce politická příslušnost uvedl za války – sociální demokrat.

24.7.1919 byl vyznamenán za chrabrost a zásluhy v boji proti sovětským vojskům současně řádem M. R. Štefánika "Sokol" s hvězdou a anglickou medailí "Za chrabrost". později byl vyznamenán i ČS. válečným křížem (číslo dekretu 16323), měl právo nosit revoluční a dohodovou medaili (medaili vítězství).

Jaroslav Vozobule se do vlasti vrátil s 22.transportem. Demobilizován byl 21.12.1921.

Legionáři v Klatovech vzpomínají

Jednota ČSOL. V Klatovech vzpomíná v tomto měsíci památky dvou svých význačných členů — bratři Zdeňka Maska a Jaroslava Vozobule. Oba skončili rukou katovou v Drážďanech dne 11.1.1945. Jejich smrt je tím tragičtější, se soumrak jejich života nastal, když již nám ostatním svítalo slunce svobody.

Bratr Jaroslav Vozobule, štáb. četn. strážmistr v Klatovech, byl před rozpuštěním naší jednoty okupanty jejím místopředsedou.

Již tato okolnost svědčí o tom, že požíval důvěry a sympatii našich bratři. Bez něho a jeho účinné spolupráce se u nás nic nepodnikalo. Také on vnášel do všeho našeho podnikáni jen positivní podněty a pravé kamarádství. A tak byl pro všechny jen milým Jarkou, ochotný ku práci, pomoci i zábavě. Ani on se nesmířil s údělem, který nám chtěla určit okupační moc. Dobrý voják z legií a neméně dobrý četník, sloužící věrně své republice, nastoupil nebezpečnou cestu odporu proti okupantům. Shromažďoval zbraně a myslel jen na chvíli, aby jích mohl se svými druhy užit proti vetřelcům. Toho se bohužel nedočkal. šel touže cestou a utržil neméně ran a trýznění jako on. Šli touto kalvárii společně od začátku a společně také ukončili svůj život. Jen s tou výjimkou pro Vozobule, se ho na čas poslali do Golnovské trestnice. Bratru Jarkovi se těžko umíralo. I jeho mysl zalétala domů ke dvěma dětem a manželce, která v době jejich klidného života ho dobře doplňovala svým neutuchajícím humorem a radosti ze života. — Co říci nakonec: jen to, že je vás, hoši milí, tolik, tolik škoda — pro vaše rodiny i pro nás, kteří s vámi v legionářském bratrstvu tak úzce srostli, i pro republiku, jejímiž oddanými vojáky a pracovníky jaté byli. Čest vám!

Povolání v letech 1918-1938: četník účast v druhém odboji: ano

Vězněn za nacistické okupace: 29.4.1943-11.1.1945

Datum úmrtí: 11.1.1945 příčina úmrtí: popraven místo úmrtí: Drážďany

Zajíc František

vrchní strážmistr četnictva

19. 3. 1892 - 5.5.1945 Lysá nad Labem

Václav František Zajíc

vrch. strážm. František Zajíc (nar. 19. 3. 1892) z četnické stanice Železnice, zatčený 22. října 1940, vězněný v Kartouzách, Vrchlabí, Litoměřicích, Terezíně a Vratislavi (Breslau). Zemřel na následky útrap 5.5.1945.

Zemřel na následky útrap 5.5.1945 Lysá nad Labem, Nymburk

Zajíc Josef

strážmistr četnictva

19.3.1892 Stará Lomnice - 23.3.1945 Terezín

Příslušník četnictva ve výslužbě od roku 1931. Účastník ruských legií. V roce 1942 byl odsouzen na 4 roky káznice Sankt Georgen-Bayreuth, ztrátě hodnosti a odpočivného. Po odpykání trestu dodán do malé pevnosti Terezín, kde dne 23.3.1945 zemřel.

politická příslušnost: sokol

Záveský Karel

štábní strážmistr četnictva

4.8.1893 Jičín, Holínské předměstí 75 - 1.3.1945 Neckarelz

Záveský, který byl jako četník v důchodu, se najednou rozhodl, že půjde ještě sloužit. Němci jej odveleli do Terezína. Zde později asi pomáhal zavřeným vlastencům, a tak se stalo, že když byl jednou na dovolené v Jičíně, dostal rozkaz okamžitě se vrátit do Terezína. Od té doby jsme jej již nikdy neviděli.

MO ČRS Jičín

Zatčen kladenským gestapem na jaře 45. Zemřel vyhladověním v KT Neckarel.

Povolání četnický strážmistr Kladno.

31.4.1916 u četnictva nejprve na Slovensku v Hrhově u Košic – Pelhřimov – město Touškov – Neuberg u Aše, Smolnice u Loun.

1937/38 - hodnostní škola po hodnostní škole – k

Kyselka u Karlových Varů – po zabrání pohraničí opět smolnice na základě ministerstva vnitra ze dne 14.8.1939 - byl dne 14.10.1939 superarbitrován – přespočetný předčasně pensionován.

1.4.1943 povolán znovu do služby jako výslužník v takzvané policejní reservě v internačním táboře v Kladně – sokolovna

Povolání četnický strážmistr Kladno

12.9.1944 zatčen gestapem v Kladně – pro nadržování vězňů

20. 9. 1944 převezen do Terezína

21. 11. 1944 transport do Flossenbürgu č.37335

?? 7.12.1944 transport do Natzweileru - Haslachu

... únor 1945 Neckarelz – asi 10.3.1945 zemřel – pohřben ve společné šachtě

19.2.1945 poslední písemná zpráva

17.9.1947 prohlášen za mrtvého in memoriam na praporčíka

1.5.1942 na vrchního strážmistra

Barcal Jaromír

14.8.1899 Paračov

Bydliště Lischau 547, bez. Budweis, prot.

Zatčen 21.7.1944 stapo Prag.

Táborové číslo 52999, kategorie vězňů polit.tscheche, datum transport 21. 7. 1944 předal stapol. Prag transport do KT Buchenwaldu.

V roce 1943 postihla Lišov další vlna zatýkání.

V srpnu zatklo gestapo ze zatím neznámých důvodů štábního strážmistra četnictva Jaromíra Barcala a strážmistra četnictva Jaroslava Skuhravého. Oba posláni do koncentračního tábora.

Čerpáno z kroniky města Lišov. https://severniceskobudejovicko.cz/

K odboji se připojili i dva četníci z četnické stanice v Lišově. Štábní strážmistr Barcal a Skuhravý byli odvedeni budějovické gestapo v roce 1943 přímo ze služby a oba skončili v koncentračním táboře. V roce 1945 se oba sice vrátili, ale štábní strážmistr Skuhravý již nebyl schopen další služby a 22.5.1946 následkům věznění podlehl.

Věznice gestapa v Malé Pevnosti Terezín 1940-1945, databáze českých vězňů v koncentračním táboře Buchenwald 1937-1945.

Beran Jaroslav

strážmistr četnictva

narozen v r. 1900

Strážmistr četnictva, Kropáčova Vrutice, zatčen 13. 06. 1944 přežil a vrátil se z Terezína po osvobození.

Ve spolupráci s nejbližšími spolupracovníky (vojáky, důstojníky, dělníky, z nichž mnozí byli členy strany), založil v roce 1939–1940 odbojovou organizaci sos "stráž obrany státu", zahrnující celé Pojizeří, které bylo rozděleno na několik oblastí, označených písmeny A, B, C a D. tyto pak na jednotlivé úseky či okrsky, zahrnující několik obcí nebo menší město. sám podrobně organisoval oblast B1 – B11 s jedenácti úseky či okrsky, zabírající krajinu od nových Benátek přes Kropáčovu Vrutice, Chotětov, Krnsko a Vinec až k Mladé Boleslavi a přes Strenice, Cetno, skalskou až po Mšeno se všemi přilehlými obcemi, jež s těmito místy sousedí. na tomto rozsáhlém území rozvinul se svými druhy bohatou činnost.

Organizace sos měla až 240 členů z nichž pro přípravu odboje, převádění a uschovávání sovětských zajatců a další činnost bylo 102 členů vězněno, 13 popraveno a 25 zemřelo ve vězení anebo po návratu na následky věznění.

Bíro Imrich

strážmistr  četnictva

nar. 18.5.1911 Döge, Ungarn

čet. stanice Hlušice - 1940, Netolice 1941 

zatčen 19. července 1943 č. vězně – 16439 KT Buchenwald,  KT Aushwitz osvobozen v KT Ravensbrücku

Imrich Bíro byl převezen do Buchenwaldu s transportem z Osvětimi, přijíždí 20. srpna 1943. podle záznamu v jednom z jeho dokumenty, byl zatčen za neuposlechnutí rozkazů, které dostal ("Befehle nicht gehorsam", dokument 5546667 na Arolsen online archiv). Po příjezdu do Buchenwaldu mu bylo přiděleno vězeňské číslo 16439 a byl umístěn v bloku 63 malého tábora. Skenování seznamu vězňů, kteří dorazili 20. srpna 1943 a byli ubytováni v bloku 63.

V Buchenwaldu zůstal jen několik týdnů. 7. září 1943 on byl převeden do subcampu "Dora". Seznam transportů do Dory, ukazuje že Imrich Bíro byl přesunut z bloku 63 do bloku 38, než odešel na Doru.

Bydliště Gross Hluschitze

Borský Karel, 

původním příjmením Korb (12. ledna 1893)

plukovník v. v.

Narození 12.1.1893 Příbram-12.1.1968 Pohřeb Příbram

Velitel Četnického oddělení Cheb, major Karel Borský. 

Karel František Borský (původním jménem Kobr) se narodil 12. ledna 1893 v Příbrami.

Ruský legionář, účastník protinacistického odboje, po druhé světové válce sloužil v hodnosti podplukovníka v Karlových Varech. Kolář, Ondřej: Státní pořádkové služby na Chebsku v době první Československé republiky. 

V hlavním městě roku 1915 složil zkoušku pro záložní důstojníky. Poté jej čekala služba u pěších pluků č. 73 a 8 a zajetí na ruské frontě u Trembolvy 7.9.1915.

O necelé dva roky později, v srpnu 1917, vstoupil v Suzdal Vladimiru do československých legií, v jejichž svazku setrval do 18.9.1920. Po celou tuto dobu byl zařazen u 5. střeleckého pluku.

V červenci následujícího roku byl v hodnosti kapitána přejat k četnictvu a pověřen vedením četnického oddělení v Brně, odkud 17.5.1922 přešel do Chebu.

V prosinci téhož roku se dočkal povýšení na štábního kapitána. Podle záznamu z roku 1924 byl Karel Borský "ženatý, nemajetný, finančně uspořádán". Ovládal němčinu a ruštinu, měl i základy francouzštiny. V kvalifikačních listinách býval opakovaně charakterizován jako vážný, ctižádostivý a někdy přehnaně sebevědomý člověk. Jako hlavní rysy však vynikaly píle a svědomitost.

Například roku 1922 získal Borský následující hodnocení: "Vážné, mužné a otevřené povahy, velmi dobrých duševních schopností, má veliký zájem pro četnickou službu a ovládá velmi dobře všecky předpisy, ve službě velmi svědomitý a pilný, vůči představeným poslušný a ochotný, vůči stejně postaveným přívětivý, vůči podřízeným blahovolně přísný a vůči obyvatelstvu zdvořilý a taktní".

Po odchodu z Chebska ve druhé polovině třicátých let Borský sloužil v Písku, Bratislavě a Táboře, načež v roce 1940 odešel do výslužby v hodnosti podplukovníka četnictva.

Z velitelů chebského četnického oddělení si rozhodně zaslouží zmínku i Václav Uhlíř, civilní profesí architekt a bývalý francouzský legionář, dlouholetý velitel Četnického oddělení Praha. Jeho působení v hlavním městě ve druhé polovině třicátých let přerušilo převelení do Chebu. Dochované kvalifikační listiny uložené v archivním fondu "Generální velitel četnictva" by nám umožnily pokračovat nástinem kariér dalších četnických důstojníků, to však není předmětem předkládané studie.

Za povšimnutí stojí fakt, že Uhlířova služba u nejzápadnějšího četnického oddělení v republice se časově víceméně překrývá s érou Františka Sládka v čele finanční stráže na Chebsku. Lze tedy vyslovit hypotézu, že v době zhoršujících se poměrů v pohraničí, způsobených sílícím vlivem Henleinova hnutí, byly do vedoucích pozic v exponovaném regionu dosazeni muži s vyššími hodnostmi a kvalifikací.

Plukovník Karel Borský, vystudoval obchodní akademii, za první světové války příslušník čs. legií v Rusku, u četnictva od roku 1921 (kapitán), zařazen k ZČV pro Čechy, k 22.12.1922 jmenován štábním kapitánem, od 1.5.1935 v hodnosti majora velitelem četnického oddělení Písek, roku 1938 povýšen na podplukovníka, u četnictva i za německé okupace, k 23.5.1940 odeslán do trvalé výslužby; od listopadu 1943 do května 1945 pro účast v odboji vězněn v Terezíně. Po osvobození se přihlásil do nově vznikajícího bezpečnostního sboru, až do konce roku 1946 působil na ZV SNB v Praze jako referent pro opatřování střelných zbraní, k 1.1.1947 ustanoven velitelem OV SNB Cheb, ve funkci s největší pravděpodobností setrval až do zrušení oblastních velitelství.

ABS, f. oek příslušníků MV, Borský Karel; databáze legionářů. in: VÚH-VHA [online]. [cit. 2021-02-17.] dostupné z: https://www.vuapraha.cz/soldier/19373846; ABS, ZČV Praha, dislokační přehled k 15. 2. 1937; ABS, kr – sbírka kádrových rozkazů, k. 1/1945, ZV SNB Praha, dr č. 64 z 17. 9. 1945; ABS, sbírka rozkazů a nařízení, a 4-2, i. č. 50, k. 9, ZV SNB Praha – dr č. 7 z 9. 1. 1947; tamtéž, dislokační přehled útvarů SNB v obvodě ZV v Praze, 1946; věstník četnictva státu československého, č. 1, 31. 1. 1923, s. 1; věstník četnictva, roč. XVII, č. 6, 18. 4. 1935, s. 59; tamtéž, č. 4, 18. 7. 1940, s. 64; věstník sboru národní bezpečnosti, roč. III, č. 1, leden 1947, s. 2. po zrušení OV byl k. Borský zařazen od 1. 1. 1949 na KV NB v Karlových Varech.

Praha 2016; Macke, Josef: Očistná akce v SNB v obvodu Oblastního velitelství SNB Karlovy Vary.  

NA Praha, GVČ, kart. 103. 

Bůžek II Josef

štábní strážmistr – vrchní strážmistr in memoriam

nar.10.9.1900 Weibersdorf

Věznice gestapa v malé pevnosti Terezín 1940-1945.

Příslušník četnické stanice Kropáčova Vrutice okres Brandýs nad Labem v Čechách. Byl zatčen gestapem Mladá Boleslav 13.6.1944. zahynul dne 17.5.1945 v Terezíně.

Místo transportu AD-Jungbunzlau 1. 3. 1945 poslední známé datum 2. 5. 1945 

Čermák Josef František

štábní strážmistr – vrchní strážmistr in memoriam

nar. 5.4.1905 Cerhonice1, zahynul v Terezíně dne 29.7.1944 

10.5.1944 byl klatovským gestapem zatčen čermák, četnický strážmistr z Mirotic. zemřel 29. července 1944 , zahynul dne 29.7.1944 po transportu do nemocnice v Litoměřicích. 

Obdržel československý válečný kříž 1939 in memoriam. 

Terezín (Theresienstadt), okres Litoměřice, Ústí nad Labem, česká republika pohřbení terezínský židovský hřbitov a památník hrob 779.

Čípa Karel

strážmistr četnictva

nar. 18. 2. 1908  Klenčí pod Čerchovem 157

Úmrtí 23.5.1980

čet. stanice Velešín, OČV České Budějovice

Zatčen 8.7.1943 pražským gestapem.

Transport KT Flossenbürg kde byl osvobozen 

Dočekal František

štábní strážmistr četnictva

narozen 8. 8. 1907 Ždírec, o. H. Brod, bydliště Mšeno u Mělníka, povolání štábní četnický strážmistr.

Věznice gestapa v Malé Pevnosti Terezín 1940-1945.

Místo transportu AD-Jungbunzlau 18. 4. 1945 příčina odchodu propuštěn 7. 5. 1945.

František Dočekal, nar. 8.8.1907, povoláním četník, byl zatčen na stanici 19.12.1943 gestapem z Mladé Boleslavi. vězněn v Mladé Boleslavi. v mp vězněn od dubna 1944 do 5.5.1945. byl umístěn na cele č. 38 na iv. dvoře. poté byl přemístěn na celu č. 44. Při vyvolávání osob na popravu z této cely utekl na č. 41.

Josef Šimonek vypovídá: víte, začali jsme hned jak byly vyvěšeny vyhlášky po vpádu nacistů.

Bylo to v tomto kraji, ve dnech plných slunce. Miroslav Šimáně ve vodárně ve vsi Stříbrníků u Vojtěchova přechovával uprchlíky z transportů do Německa. Zbudoval řadu krytů.

Ve svém domě na Hradčanech ve Mšeně zhotovil kryt s vodní uzávěrou, kde bylo umístěno 17 lidí. Přechovával partyzána Ivasčenka — Rusa a českého partyzána červinku, svoji dílnu nechal Františku Dočekalovi, mšenskému četníkovi, který v ni vyráběl granáty. po přemístění ruských partyzánů ze Zaháje do mšenských lesů pomáhal zásobovat snad celou brigádu.

Eduard Richter měl od Miroslava Šimáně zamontované zařízení na poslech cizích stanic. zprávy potom rozšiřoval v obchodě. Koncem roku 1942 za ním přišel františek dočekal, statečný mšenský četník, aby se zapojil do podzemního hnutí, aby podporoval uprchlé a partyzány potravinami a hlavně chlebem, protože jeho tchán byl pekařem. Samozřejmě že souhlasil.

skupinu u velkého Oujezda měl pod vedením Josef Šimonek. dělal spojku mezi Mšenem a Mělníkem. Ve spolupráci s Josefem Kalivodou a Janem hrabětem se scházeli v Kakinské hospodě u nádraží a tam rozmnožovali na psacím stroji ilegální tisk. Ten pak roznášeli po vesnicích.

Začali jsme již v březnu 1939

Nejdříve jsme uschovali zbraně. Pro odboj jsme se rozhodli již 15. března 1939. Za spolupráce s finančníky a mšenskými četníky jsme dávali dohromady odbojové skupiny. Po příchodu ruských parašutistů, kteří к nám do kraje přišli, jsme navázali styk také s nimi. Bylo jich asi 15, našel je hajný v řepínských lesích.

Dostali se к nám omylem navigátora. Pět jich bylo na Boleslavsku, deset u nás. byly s nimi i dvě ženy, radistka a felčarka. Velitel Kaniščev byl z Charkova. Gestapo slídilo v našem kraji všude. SS měli totiž školu přímo v hotelu na Kokoříně. Potulovali se po kraji a nic jim neušlo. Alespoň si to mysleli. a když se v lesích naši a ruští partyzáni spojili, někdo je zradil. Jiní je zase včas upozornili, zahrabali miny a dali se odvést do zahájí. byl jich celý partyzánský tábor, našich asi 70.

To už tam táhlo Waffen-SS.

Když se dostali až na stráň za ves, zjistili, že jsou obklíčeni. Velitel Kaniščev se chtěl zabarikádovat v domku a bránit, ale Vladimír Kočvara mu v tom zabránil a dobře udělal. Poručil třem, aby zůstali na svahu, ti ostatní zatím podle svahu šli dál do lesní rokle. Ti tři to ale odnesli. náš Oskar Beneš, Rus Vybornov a ještě jeden, jméno už nevím. Vybornova zastřelili hned, Benešovi přesekli kulometem nohy. střílel dál a poslední kulku si dal do hlavy. Víte, co by ještě zažil, kdyby to neudělal?

Každý z domova přinesl, co mohl.

Často nebylo ve stavení ani vejce, ani kus chleba pro rodinu. Zdejší lidé pomáhali také jak mohli. majitel statku v Oujezdě dal několik metráků pšenice, Marie Kulmanová, mlynářka ze Mšena, nám obilí mlela. za to tehdy byla oprátka.

Šimáně, vyráběl zatím ve své dílně litinové roury pro plnění výbušninou a zakryté matkou se závitem. Richter je celou válku schovával na četnické stanici pod pískem na hašení.

Tuhle akci vedl odborník na zbraně Franta dočekal a Hynek Sechovský.

Šimáně byl hlavně "architektem" krytů pro partyzánský štáb. našel vhodná místa v lese a potom tam chodili s Františkem Kabrnou a jeho syny kopat a připravovat kryty к bydlení.

O něm je zmínka v knize vlkodlaky kryje stín. šindelář byl zavražděn po osvobození u Šluknova.

Také na nás došlo ...

Před vánocemi roku 1944 zatkli osazenstvo celé četnické stanice a odvezli do Terezína. pomalu se nad námi stahovaly mraky. také na nás došlo.

Hlas revoluce: týdeník československé obce legionářské. Praha: československá obec legionářská, 23.09.1972, 26(38), s. 8. ISSN 0231-8164

Famfulík František

vrchní četnický strážmistr

(30. ledna 1910 Horní Újezd – 8. července 1943 Praha, kobyliská střelnice) 

viz.článek: Poprava čtyř četníků /Četnictvo v Terezíně 

Fichtl Josef

vrchní strážmistr – nadporučík in memoriam

14.12.1898 Holoubkov, Rokycany, 23.3.1943 Auschwitz

Josef Fichtl, vrchní četnický strážmistr, velitel četnické stanice na Loučeni. Původní zaměstnání: slévač. byl zatčen dne 22.10.1942 pro účast v ilegální organizaci obrana národa. Vězněn byl v Kolíně, přes Terezín byl deportován do koncentračního tábora Osvětím a zde zahynul dne 23.3.1943 v plynové komoře. Obdržel československý válečný kříž 1939 in memoriam. 

Člověka odvážného s charakterem a osobním kouzlem. Jednoho z vůdčích představitelů místní buňky obrany národa v dobách protektorátu. Staral se mj. o válečné zajatce prchlé z pobočky ruského zajateckého tábora v Milovicích.

(čs. legie v Itálii) 

poznámka: Odešel k četnictvu, za okupace spolu s dalšími sokoly zatčen za národní odboj 22.10.1942

Krzák, Rudolf, Ruml, Vladimír. českoslovenští legionáři 1. odboje v okrese Nymburk 1914-1920. Nymburk: jednota ČSOL, 1998.

Havel Eduard

6. 11. 1886 Kojetín-3.1.1962 Praha, Vinohradský hřbitov

1.9.1945 (???) – 14.6.1947 (???) podplukovník (později plukovník)

Absolvoval reálku a posléze pěchotní kadetní školu, od roku 1907 aktivní důstojník Rakousko-Uherské armády 1.1.1916 p.pl. 36, u policie od prosince 1918 (přijat jako armádní nadporučík), od července 1944 do května 1945 vězněn za účast v odboji (skupina Alex), po válce byl přijat k nově vznikajícího bezpečnostnímu sboru, k 1.7.1945 jmenován přednostou odd. IV (osobní) při štábu ZV SNB Praha, od 1.9.1945 zařazen na místním velitelství Praha (pravděpodobně byl již tehdy velitelem), v roce 1947 stanul z blíže neurčených příčin před vojenským soudem, který jej 14.5.1947 zprostil viny, přesné datum odchodu z funkce se nepodařilo dohledat. dnem 19.8.1947 byl plk. Havel přeložen do trvalé výslužby.

ABS, f. OEK příslušníků MV, Havel Eduard; ABS, kr – sbírka kádrových rozkazů, k. 1/1945, ZV SNB Praha – DR č. 5 z 26. 6. 1945; ABS, sbírka rozkazů a nařízení, a 4-2, i. č. 48, k. 8, ZV

věznice gestapa v malé pevnosti Terezín 1940-1945

6. 5. 1945 předán do nemocnice Roudnice nad Labem.

Cela na Malé pevnosti 44.

Vyznamenán čs. vojenskou medaili za zásluhy I. stupně 

Havelka Josef

strážmistr četnictva

nar. 29. 11. 1902 Straschanow/ Stržanov, okr. Chotěboř

Další z posledních obětí nacistické perzekuce se stal šstrážm. Josef Havelka. Obecnou školu vychodil ve smíšené třídě ve Stržanově a následně se vyučil tesařem. K četnictvu nastoupil 1.4.1928 a posléze byl umístěn na četnickou stanici Bernartice u Trutnova. Od roku 1938 byl na základě žádosti z roku 1936 přemístěn na četnickou stanici do Nové Paky, kde bydlel s manželkou a dvěma malými dcerami Věrou a Zdeňkou.

Jako příslušník SOS se od mobilizace v květnu 1938 se účastnil zabezpečení státních hranic, zažil přepad Freikorpsem 22.9.1938 a osvobozování obce Královec (Königshan) od ordnerů, přičemž zde bojoval v rámci 2. praporu SOS pod velením mjr. Josefa Wurma společně s kolegy z Nové Paky, vrch. strážm. Jaroslavem Sýkorou a šstrážm. Karlem Houserem. Mjr. Wurm pak během okupace zastával funkci velitele v odbojové skupině obrany národa pro Jičín a v únoru 1940 byl zatčen, později odsouzen a vězněn v Gollnově a Terezíně do 31.5.1945. Následkem prožitých útrap zemřel 3.2.1946 ve věku 52 let.

Po stažení se z odstoupených území odjel šstrážm. Havelka společně s dalšími četníky bránit hranice na slovenskou do Liptovského sv. Mikuláše a po bojích komplikovaných hlinkovými gardisty, zvláště pak ozbrojeném střetu u Turčianské Teplé, se mu podařilo dostat se zpět do Nové Paky.

V roce 1944 absolvoval školu pro výcvik velitelů stanic a byl umístěn na četnickou stanici v Jičíně, kde ho 18.7.1944 zatklo, přímo na stanici, gestapo. Důvodem byla činnost v odbojové skupině působící na Novopacku, která byla napojena na paraskupinu Barium (Velký Josef) operující na Královéhradecku a na skupinu Alex generála Františka Slunéčka, činnou na Turnovsku. Nejprve jej uvěznili v kartouzách, posléze byl ve vazbě gestapa Jičín, vězněn byl také v Terezíně a pankrácké věznici. od prosince 1944 jeho vyšetřování převzalo pražské gestapo, kde byl veden pod poř. č. 32257.

Z Terezína i Pankráce se mu podařilo odeslat několik motáků uschovaných ve spodním prádle, které posílal manželce na vyprání. I tak nemohl vyloučit odhalení motáků a shodně v nich, stejně jako v dopisnicích oficiálně povolených, projevoval starosti o rodinu, prosil o zaslání teplého oblečení, jídla, zejména moučkového cukru, který vězňům pomáhal přežít, neboť jim dodával tolik potřebnou energii. Pozdravoval své kamarády od četnictva, zvláště Václava Koženého, svého kamaráda, působícího jako spojka na partyzánskou skupinu operující v oblasti Kumburka. Jeho ilegálně ukrývanou pistoli předala jeho manželka kolegovi Boh. Brandejskému.

V terezínské malé pevnosti prošel celami 41 a 42, pracoval i v nelidských podmínkách na výstavbě tajné podzemní továrny Richard. 4.5.1945 byl veden jako nemocný tyfem na cele č. 43 a od této chvíle je nezvěstný. Bezvýsledně jej v Terezíně po válce hledala manželka s dětmi, kolegové četníci a příbuzní. S největší pravděpodobností zemřel, jako mnozí další vězni, na tyfové onemocnění. Prohlášen za mrtvého byl ke dni 10.11.1945. Ministr vnitra jej jmenoval vrchním strážmistrem in memoriam a udělil mu pamětní odznak druhého národního odboje.  

Četnická stanice Nová Paka: hor. řada zleva–strážm. Josef Nevyjel, šstrážm. Josef Hurych, šstrážm. Václav Kožený, strážm. Vladimír II Kučera.

Dol.ř.zleva–šstrážm. Josef Havelka, vrch. strážm. Matěj Kmoch, por. výk. Václav Petrák, vrch. strážm. Ludvík Plecháč, prap. Karel Syrový

Heš Jan

četnický strážmistr z Bystřice

nar.21.11.1889 - 24.10.1942 Mauthausen

Jan Heš se narodil 21. listopadu 1889 v obci Proschen/Polšť (dříve Polákov) je osada, která je součástí obce Rohoznice. Polšť se nachází jižně od Miletína a východně od Hořic na řece Bystřici. Do rodiny Jana Heše staršího a jeho manželky Marie Hešové. Jan byl věřící a byl členem římskokatolické církve. sloužil v řadách četnictva jako strážmistr, ale v Bystřici dělal v obecní knihovně knihovníka a ve volném čase hrál divadlo v místním ochotnickém spolku a také rád zahradničil.

V odporu proti nacismu pracoval již od začátku okupace. v srpnu 1942 zatčen a odsouzen spolu s manželkou k trestu smrti. - žil v Bystřici u Benešova.

Příslušník četnictva v Bystřici okres Benešov v Čechách ve výslužbě. Byl zatčen pro sokolský odboj a pomoc při útěku MUDr. Břetislava Lyčky a byl popraven dne 24.10.1942 v koncentračním táboře Mauthausen spolu s manželkou a dalšími 260 osobami, které pomáhaly parašutistům. Členové výsadku se spojili se sokolskou odbojovou skupinou, jejíž vedoucí si říkal Jindra (Ladislav Vaněk), a společně se podíleli na přípravě atentátu.

Odbojová činnost

Nejspíše již od 15. března 1939 se Jan Heš a Kateřina Hešová zapojili do domácího protiněmeckého odboje na Benešovsku. Se sokolskou odbojovou organizací v Praze udržoval Jan kontakt prostřednictvím svého přítele řídicího učitele z Nové Dubče Františka Kotrby. Kotrba v odboji spolupracoval se členem sokolské odbojové skupiny Jindra MUDr. Břetislavem Lyčkou z pražského Karlína, patřil mezi podporovatele parašutistů výsadku Anthropoid. Organizoval ilegální schůzky s parašutisty a obstarával pro potřeby odboje falešné doklady. léčil též zraněné československé vojáky po atentátu na Heydricha (konkrétně Jozefa Gabčíka a Jana Kubiše).

Zatčení, výslechy, věznění, ...

Heš byl zatčen gestapem 11.8.1942. stanný soud v Praze jej v nepřítomnosti dne 29.9.1942 odsoudil k trestu smrti. Nejprve byl Jan držen v policejní vazbě v jihočeském táboře, poté jej přesunuli do policejní věznice gestapa v Malé pevnosti v Terezíně. odtud byl deportován do koncentračního tábora Mauthausen, kde byl usmrcen 24.10.1942 v 16:50 hodin střelou do týla z malorážní pistole v odstřelovacím koutě mauthausenského bunkru.

Kateřina Hešová byla rovněž zatčena a v Praze v nepřítomnosti odsouzena 29.9.1942 německým stanným soudem též k trestu smrti. od 13.10.1942 byla vězněna také v Malé pevnosti v Terezíně. dne 22.10.1942 byla deportována do koncentračního tábora Mauthausen. zde byla následujícího dne (23.10.1942) evidována a druhý den 24. 10.1942 ve 12:56 hodin zastřelena stejným způsobem a na stejném místě jako její manžel Jan.

Její jméno (Hešová Kateřina roz. Samcová *20.10.1889) i jméno jejího manžela (Heš Jan stržm. *21.11.1889) jsou uvedena na pomníku při pravoslavném chrámu svatého Cyrila a Metoděje (adresa: Praha 2, Resslova 9a). Pomník byl odhalen 26.1.2011 a je součástí národního památníku obětí heydrichiády.

Dcera manželů Hešových – Irena Hešová (* 1926) – byla od srpna 1942 až do konce druhé světové války vězněny v Praze na Jenerálce, v internačním táboře ve Svatobořicích na jižní Moravě a v Plané nad Lužnicí. Osvobození Čech a Moravy se dožila.

Homola Václav

strážmistr četnictva

narozen 25. dubna 1890 Přelouč okr. Pardubice

Příslušník četnictva, ve Veselí nad Lužnicí v Čechách, narozen 25. dubna 1890, ve výslužbě pro účast v Ruských legiích. Byl zatčen 27. dubna 1944 pro účast v ilegálním hnutí a ve skupině legionářů. Byl vězněn v Českých Budějovicích, na Kladně, na Pankráci a v Drážďanech, odsouzen k trestu smrti a popraven dne 17.11.1944 v Drážďanech.

Hrachovec Josef Jan

strážmistr četnictva

† 05.11.1942

Příslušník četnictva v Čechách, narozen 21. února 1911 Vídeň (Rakousko). Dne 7.srpna 1942 byl odsouzen Lidovým soudním dvorem k trestu smrti za velezradu, napomáhání nepříteli a podněcování k zemězradě (odbojová činnost) a dne 5.11.1942 byl popraven v Berlíně-Plötzensee gilotinou.

Věznice gestapa v Malé pevnosti Terezín 1940-1945

Příslušník četnictva, štábu zemského četnického velitelství v Praze v pobočnické kanceláři. Člen odbojové skupiny majora Jindřicha Biskupa na zemském četnickém velitelství Praze a udržoval spojení s policejní nuselskou odbojovou skupinou s jejímiž členy byl 20. března 1941 zatčen gestapem. Dne 7.srpna 1942 byl odsouzen Lidovým soudním dvorem k trestu smrti za velezradu, napomáhání nepříteli a podněcování k zemězradě (odbojová činnost)

Janura František

17. 10. 1893 Kozmice 55, o. Tábor, příslušník protektorátního četnictva, byl do odboje zapojen gen. Pavlíkem z Kolína (ukrývání zbraní, v Kolíně ukrývali uprchlíka z Osvětimi Zdeňka Šibravu). F. Janura byl zatčen pro zatajení nedovoleného držení zbraní asi v únoru 1945 kolínským gestapem. V Malé pevnosti pravděpodobně od února 1945 do 9.5.1945 (údaj ve vzpomínce zřejmě nesprávný, viz. kartotéka vězňů Malé pevnosti). prošel celami 44 a 36. na práci nechodil. Na cele č. 36 kápo IV. dvora Orzság a Průša. V poslední době před osvobozením nebyly apely a cely se nezamykaly. Po ověření rozšíření tyfu byl IV. dvůr uzavřen. dr. pluk. Souhrada (zemřel v Terezíně) měl provést protityfové očkování. Po odvšivení a kontrole lékařů se F. Janura 8.5.1945 vrátil domů.

Věznice gestapa v Malé pevnosti Terezín 1940-1945

Jirásek Jan

 Jan Jirásek (10.5.1905 Netvořice u Benešova u prahy. – 8.7.1943 Praha, Kobyliská střelnice) 

viz. článek : Poprava čtyř četníků /Četnictvo v Terezíně

Johanovský Antonín

vrchní strážmistr četnictva

nar. 6.8.1892 Chotiměř – Kottomirsch, vrchní strážmistr v.v., zahynul v Mauthausenu dne 15.3.1943.

6.12.1941 byl zatčen plzeňským gestapem. dne 1.1.1943 byl předán z malé pevnosti Terezín do Mauthausenu, kde zahynul.

Vězněn před Mauthausenem – AD-Pilsen, Stapo Prag, pol.gef.Theresienstadt.

Příslušník četnictva, narozen 6.8.1892, ve výslužbě.

Kareš Jaroslav

Byl odvezen z Kartouz na Malou pevnost a odtud do Buchenwaldu.

nar. 27. 6. 1906 Dolní Poříčí u Strakonic.

Kňourek Karel

vrchní čet. strážm. čs.Bečváry

8.3.1893 Nová Kdyně č. 50–22.3.1970

Kokeš František

štábní strážmistr – vrchní strážmistr in memoriam

Příslušník četnictva v Berouně v Čechách, narozen 13.7.1898. Zahynul dne 26.2.1943 KT Auschwitz – Birkenau.

Kolář František

strážmistr – štábní strážmistr in memoriam

Příslušník četnictva, narozen 21. října 1896 Nespitz, Bez.Strakonitz /Nespice okr. Strakonice, stanice Slaný okres Slaný v Čechách ve výslužbě pro účast v Italských legiích. Byl zatčen dne 26.8.1943. Zahynul dne 19.4.1944 v koncentračním táboře Flossenbürg.

Stapo Kladno, Polizeigefängnis Theresienstadt

Koutecký Josef

strážmistr četnictva

nar. 17. březen 1914-5. září 1993 Buštěhrad

čet. stanice Kladno pohotovostní oddíl, zatčen 20.10.1943, káznice Oranienburg " vrátil se ".

bydliště: Buštěhrad zaměstnání policista, po r. 1948 v SONP Kladno.

Kulovaný Josef

praporčík četnictva

4.1.1897 Kladno- 7.8.1942 Gusen, Kreis Perg

Příslušník četnictva velitel pohraniční kontrolní stanice Staňkov okres Domažlice v Čechách. Byl zatčen gestapem dne 20. května 1941 pro zpravodajskou činnost vykonávanou v roce 1938 na četnické stanici v Nemanicích. byl vězněn v Klatovech, v malé pevnosti Terezín. dne 29. srpna byl dodán do koncentračního tábora Auschwitz a následně koncentračního tábora Mauthausenu kde zemřel dne 7.8.1942.

Úmrtí 7. srpen 1942 ve 2:30

Kubín František

pohotovostních oddílů četnictva

nar. 27.6.1916 Chabařovice, okr. Ústí nad Labem - 9.9.1942 Auschwitz

Příslušník četnictva pohotovostního oddílu Buštěhrad okres Kladno v Čechách, odvelen do zvláštního oddílu četnictva v Terezíně v Čechách. Dočasně byl od 18.11.1941 zařazen v Terezíně. Jeho vězeňské číslo bylo 1128432.

František Kubín v Chabařovicích trv. bytem Chabařovice č.p. 168 (Tovární ul.)

Na vojně sloužil v Místku u 8. pěšího pluku "slezského" a poté pracoval jako poštovní zřízenec.

Nastoupil k československému četnictvu 1.4. 1938. Četnickou školu absolvoval v Kutné Hoře dokončil v témže roce s prospěchem "dobrý". Následně pak sloužil u pohotovostních oddílů četnictva v Liberci, Nové Pace a na Kladně.

18.11.1942 je zařazen k zvláštnímu oddílu četnictva v Terezíně (Gendarmerie sonderabteilung Theresienstadt), jehož příslušníci sloužili v ghettu) - většina četníků se chovala ke zde internovaným židům chovala slušně a snažila se jim pomáhat. takový byl i František Kubín.

Během služby v Terezíně navázal styk s internovanými židy. Styk s židy byl přísně zakázán. Sháněl pro internované židy peníze, obstaral si klíče od jejich bytů v Praze a z nich jim přivážel různé předměty. Též jim vozil potravinové balíčky a dopisy. Za tuto činnost byl udán jednou ženou a propuštěn ze služebního poměru. 13.5. 1942 byl odeslán do KT Osvětim. Zde byl 9.9. 1942 nebo 13.1. 1943 umučen (popraven, zavražděn).

Působit v odboji znamenalo uplatňovat smysl pro spravedlnost a nesmírnou odvahu. Nemuselo to, ale nutně znamenat boj se zbraní v ruce. Někdy stačilo jen pomoci jiným v nouzi bojujícím o vlastní přežití uprostřed nacistického pekla.

V květnu 1942 byl pak odeslán do koncentračního tábora Terezín.

Po válce byl Kubín povýšen do hodnosti štábního strážmistra in memoriam.

Lacina Antonín

štábní strážmistr četnictva

nar. 3.1.1904 Křemenice v okrese Příbram. Bydliště Poděbrady, zahynul v Terezíně dne 3.5.1945, četnický strážmistr, zatčen 6. 4. 1945 za činnost v ozbrojených skupinách, vězněn v Kolíně a Terezíně.

Mezi českými četníky bychom sice našli mnoho ochotných až horlivých vykonavatelů německých nařízení, ale také velké množství těch, kteří se zapojili do protinacistického odbojového hnutí. Mnozí se rozhodli bojovat proti okupačnímu režimu i různými víceméně nepostižitelnými způsoby a zbraněmi, kterými je vybavovala právě jejich profese. Někteří tak například upozorňovali zemědělce před chystanými hospodářskými kontrolami, kryli osoby vyhýbající se pracovní povinnosti, ničili udavačské dopisy došlé na jejich stanici, a i v plnění svých dalších povinností dokázali přimhouřit či zavřít oko, mnozí však i za cenu úplatku...

Do protinacistického boje se přímo zapojil také rodák z Křemenice četník Antonín Lacina (*1904), který však v době německé okupace působil v Poděbradech, Na chmelnici čp. 382. Od srpna 1943 v Kolíně, kde byl povýšen do hodnosti praporčíka. Právě tam byl jen těsně před koncem války dne 4.4.1945 zatčen a uvězněn v Malé pevnosti v Terezíně. Kde podle údajné zprávy měl mezi 2.—4. květnem 1945 zemřít na skvrnitý tyf na Malé pevnosti v cele č. 41. IV. dvůr. Začátkem května byl pravděpodobně. Svůj rodný kraj tak naposledy viděl v únoru 1945, kdy přijel do Křemenice navštívit svou matku a příbuzné.

Kartotéka pohřbených na národním hřbitově v Terezíně datum úmrtí 3. 5. 1945 číslo hrobu 380 číslo oddělení 1 

Marhan Jan

Strážmistr četnictva

19. 8. 1902 bydliště Zdíkov, o. Strakonice - 25.5.1945

Příslušník četnictva stanice velký Zdíkov okres Strakonice v Čechách. byl zatčen 6.3.1945. zemřel na následky věznění dne 25.5.1945.

Mařík Rudolf

nadporučík četnictva

1.6.1881 Praha - 6.1.1943 Auschwitz II-Birkenau

Příslušník četnictva v Mladé Boleslavi v Čechách. byl zatčen a vězněn v malé pevnosti Terezín. zahynul dne 6.1.1943 po transportu do koncentračního tábora Auschwitz II-Birkenau. 6.1.1943.

Maršík Čeněk "Vincenc"

nar. 2.7.1917 Wilkowitz, před zatčením zaměstnán u četnictva v Mladé Boleslavi, byl uvězněn v r. 1942 za ukrývání zbraní. Zatčen jediný ze čtyřčlenné skupiny, jejíž sídlo bylo v Chotýši. vězněn na gestapu v Praze, Hradci a Kolíně. propuštěn a po 14 dnech zatčen znovu – před Vánocemi 1943. Půl roku vězněn na Pankráci. Na Malé pevnosti léto 1944–únor 1945. Cely: č. 1 na I. dvoře, IV. dvůr. pracoval na výkopu na IV. dvoře. Z Malé pevnosti přemístěn do věznice v Hradci Králové. Kopal kanalizaci v továrně, později pracoval v cihelně. 20.4.1945 utekl.

Makovský František

* 7.2.1897 - 12.7. 1974

viz. článek: Četnictvo v Terezíně/ Makovský František

Mertlík Rudolf

štábní strážmistr

12.12.1898 Havlovice – 1945 Flössenburg

viz. článek: Četnictvo v Terezíně/ Mertlík Rudolf

Nedbal Richard

štábní strážmistr

3. 4. 1897 Mallonitz Bezirk Klattau (Malonice) okr. Klatovy. podstatně větší problém nastal 4.9.1943. poručík Pekelský konal kontrolu strážných a v Dubí narazil na šest vězňů bez dozoru. Vězni v tu dobu pracovali na výkopech pro protiletecké kryty pro Poldinu huť. dohledem nad vězni byl pověřen štábní strážmistr Richard Nedbal, kterého Pekelský nalezl v kanceláři mistra, kde kouřil. Kancelář byla od místa výkopů vzdálena kolem 50 metrů a Nedbal v ní seděl minimálně 15 minut. Vězni měli dobrou příležitost k útěku, protože pracovali nedaleko rozbité zdi.

Jednalo se již o třetí Nedbalův prohřešek a Pekelský jej proto nahlásil gestapu.

Ještě téhož dne byl Nedbal zatčen a zbytek války prožil v koncentračních táborech Terezín, Buchenwald a Oranienburg. na svobodu se dostal až 11.5.1945.

Zbylá obvinění se týkala služby v kladenském četnickém oddíle. Dle nich měl Pekelský vězně urážet a mít lví podíl na odvlečení štábního strážmistra Nedbala.

Novák Karel  

Potůček Miroslav

Čekatel četnictva

12.7.1922 Nový Bydžov - 10.02.1945 Flossenbürg

Věznice gestapa v Malé pevnosti Terezín 1940-1945

Vězen číslo 28880

Říha František

poručík četnictva v.v.

z Blatné

Rajmon František

štábní strážmistr četnictva

(25. října 1892 Libáň – 8. července 1943 kobyliská střelnice)

viz.článek: Poprava čtyř četníků /Četnictvo v Terezíně

Růžička Josef

vrchní strážmistr četnictva

Příslušník četnictva, narozen 9.7.1891, stanice Nový Rychnov okres Pelhřimov v Čechách. Byl zatčen gestapem Tábor 7.9.1944. Zemřel ve vazbě v Malé pevnosti Terezín dne 25.11.1944. Byl pohřben v Novém Rychnově okres Pelhřimov, umístění: Nový Rychnov, hřbitov nápis: Josef Růžička vrch. čet. strážmistr *9.7.1891 +25.11.1944 po terezínských mukách-zemřel za svobodu na památku spolupracovníci v odboji

Konec II. světové války se krutě podepsal na celé obci Nový Rychnov. došlo k rozsáhlému zatýkání a někteří občané útrapy vyslýchání a mučení nepřežili.

Samek Josef Jan

Strážmistr četnictva

nar. 21.11.1891 Nahořany okr. Nové Město na Moravě- 19.1.1943 Auschwitz II-Birkenau

Bydliště Oberpotschernitz.

Příslušník četnictva v Čechách ve výslužbě pro účast ruských legiích. Za okupace byl zapojen v Obraně Národa a ukrýval zbraně. Byl zatčen 15. července 1942.

původní zaměstnání: truhlář, hudebník

Sazama Josef

štábní strážmistr četnictva

17. 3. 1911 Hlohovčice 41 okr. Domažlice

Příslušník četnictva stanice Staňkov okres Domažlice v Čechách. Byl zatčen 7.4.1944 vězněn v Malé pevnosti Terezín. Zemřel v Berouně na následky věznění při cestě domů dne 23.5.1945.

Někteří z četníků se stali rovněž obětí války, mezi ně patřil vrchní strážmistr Josef Sazama, jenž zemřel na následky věznění v Terezíně a ve Stankově byl pohřben 24. května 1945

propuštěn 7.5.1945 cela 45

Schönbach Rudolf

vrchní strážmistr četnictva

30.12.1896 Vranovice, Brno - 27.12.1972 Praha

Celé jméno Rudolf Ladislav Josef Schönbach

viz.článek: Četnictvo v Terezíně/Schönbach Rudolf

Smetana Jindřich

vrchní strážmistr četnictva

6.4.1895 Heřmanův Městec/ Hermannstädtell – 6.4.1950 Vysoké nad Jizerou

Vězněn i v Malé pevnosti, Kartouzech a Buchenwaldu za ilegální odbojovou činnost.

viz.článek: Četnictvo v Terezíně/Smetana Jindřich

Smítka Karel

vrchní strážmistr četnictva

18. 1. 1890 Nítovice 39 u Kardašovy Řečice-12.7.1971 Zruč nad Sázavou

místo pohřbení: Snět u Dolních Kralovic (číslo hrobu 267–268)

viz.článek: Četnictvo v Terezíně/Smítka Karel

Smola Jan

strážmistr četnictva

14.10.1901 +?

ČPO Písek, zatčen 7.7.1943 gestapem Praha 4.5.1944 transport KT Mauthausen čís. vězně 65308, 1.5.1945 propuštěn

Soldát Karel

poručík četnictva v Blatné

1.11.1900 Bílina

Člen KSČ byl v době okupace odbojově činný. 15.9.1944 asi s 30 osobami zatčen klatovským gestapem. Vězněn v Klatovech a v Malé pevnosti: 1) 4.10. - 15.11.1944, 2) 17.4. - 6.5.1945. v mezidobí vězněn v Drážďanech 3) a v Praze na Pankráci a opět Terezíně, odkud byl osvobozen 6. 5. 1945 nemocný tyfem, léčen v nemocnici ve Strakonicích a propuštěn 9. 6. 1945. .

1) umístěn na cele č. 16. pracoval na dráze v ústí, v cihelně v Litoměřicích. vzpomíná na rozehnání nemocných vězňů čekajících u marodky Rojkem.

2) umístěn na cele č. 42. asi týden pracoval na Richardu. onemocněl tyfem, 6.5. převezen do ghetta, asi po 2 dnech do Roudnice, pak do prahy. 10.5. se vrátil domů, ale s tyfem musel po dvou dnech ještě do nemocnice.

3) u.Haftanst. Dresden cela 16

MILEVSKÝ KRAJ: VLASTIVĚDNÝ MĚSÍČNÍK OKRESNÍ OSVĚTOVÉ RADY V MILEVSKU PRO KRAJ MILEVSKÝ A BECHYŇSKÝ. MILEVSKO: OKRESNÍ RADA OSVĚTOVÁ, 20.03.1948, 2(5-6), S. 4.

Sunek Bohumil

četník z Turnova

27. 3. 1910 Přepeře

Propuštěn 5. 5. 1945

Cela 42

Sýkora Jaroslav

major in memoriam

3.4.1898 Lysolaje-22.1.1945 Brandenburg- Görden

Jmenné seznamy zemřelých ve věznici a v bezpečnostním ústavu Brandenburg-Görden

Příslušník četnictva v Čechách. Za okupace spolupracoval s Petičním výborem věrni zůstaneme v Hradci Králové. Byl zatčen dne 30.10.1941 v Hradci Králové a odsouzen k trestu smrti dne 7.5.1943. zemřel den před popravou v Brandenburgu dne 22.1.1945.

zatčen AD-Königgrätz datum transportu 24. 4. 1942

hřbitov Hradec Králové - lesní, Hradec Králové

Ševčík Alois

kapitán četnictva

26.7.1900 Bschesina/ Březina okr. Jindřichův Hradec

zahynul v Terezíně, dne 28./29.4.1945.

Špika Josef

25. 7. 1907 Strodenitz

Byl z malé pevnosti převezen na Kladno cílové místo Amtsgericht

Zatčen AD-Budweis

Štulík Václav

štábní strážmistr

12.9.1898 Doly-30.4.1945 Terezín

důvod odchodu zemřel

cela 38,43

Šťovíček Antonín

poručík výkonný

12. 4. 1898 Golčův Jeníkov-7.9.1943 Plötzensee popraven – oběšení

Příslušník četnictva, narozen 12. dubna 1898, okresní velitel v Berouně v Čechách ve výslužbě od 27. září 1938, účastník italských legií. byl zatčen 24. února 1940 pro účast v organizaci namíření proti okupačnímu režimu. Dne 27. ledna 1943 byl odsouzen lidovým soudním dvorem k trestu smrti za přípravu k velezradě (odbojová organizace Obrana Národa). Byl popraven v Berlíně-Plötzensee dne 7.9.1943 oběšením.

Uzel Oldřich

štábní strážmistr četnictva

25.3.1895 Knovíz -28.1.1945 Flossenbürg

Příslušník četnictva stanice Knovíz okres Slaný v Čechách. Od 20. září 1944 do 15. prosince 1944 byl vězněn v Malé pevnosti Terezín. Z Terezína transportován do Gross-Rosen. Zahynul v koncentračním táboře dne 28.1.1945.

Vaice Matěj

praporčík – poručík in memoriam

21.2.1894, Chamutice u Sušice – 28.3.1943 Auschwitz

Příslušník četnictva v Čechách účastník ruských legií. Člen odbojové organizace Úvod. V listopadu 1941 byl zatčen klatovským gestapem. Ačkoliv byl z obvinění osvobozen byl opět zatčen a dodán do věznice v Praze na Pankráci. Odtud byl dne 23.10.1942 transportován do Malé pevnosti Terezín a následně dne 27.1.1943 do koncentračního tábora Osvětim kde zahynul dne 28.3.1943. Obdržel československý válečný kříž 1939 in memoriam.

Matěj Vaice byl český vlastenec, za druhé světové války četnický praporčík, člen tajné organizace Úvod. Zatčen gestapem v listopadu 1941, osvobozen z obvinění, gestapo v Klatovech ho přesto poslalo koncem roku 1942 do Osvětimi odkud se již nevrátil. Dne 31.3.1946 vyznamenán ČSL. válečným křížem in memoriam. 

Vašata Adolf

nadporučík četnictva

nar. 26./27.3.1897 Malšova Lhota , zemřel na následky věznění, dne 8.6.1945

Příslušník četnictva na Slovensku ve výslužbě pro účast v Italských legiích. zemřel na následky věznění dne 8.6.1945. Byl pohřben v Malšově Lhotě okres Hradec Králové.

Původnízaměstnání: truhlář

Vašíček Jiří

nar. 28. 7. 1913 Jablonné n.Orlicí, bydliště Vysoké nad Jizerou region bydliště Semily

vězeňské číslo v Dachau 62648

Datum příchodu do Dachau 29. 1. 1944 datum odchodu z Dachau 29. 4. 1945 důvod odchodu z Dachau osvobozen 

Vokroj František

strážmistr četnictva

17. 12. 1909 - 17.12 1958

Zatčen 7.9.1943 Stapo České Budějovice Flossenbürg čis. vězně 6093 poté v Litoměřicích 88622 transport G1 Gross-Rosen" vrátil se

Příslušník četnictva stanice Dolní Bukovsko okres Třeboň v Čechách odvelen do četnictva zvláštního oddílu Terezín v Čechách.

František Vokroj byl příslušníkem zvláštního četnického oddílu Terezín (Gendarmerie-sonderabteilung Theresienstadt), zřízeného na rozkaz ústředního úřadu pro řešení židovské otázky v "protektorátu" za účelem hlídání židovského ghetta. byl jedním z těch, kteří pomáhali nezištně vězňům zprostředkováním ilegální korespondence do ghetta i z něj, propašováním potravin i jinak. O jednom z Vokrojových činů jsem se dozvědět od dr. Jana Lise z Ostrova u Písku. Ten měl švagra, kterého deportovali do terezínského ghetta. Manželka vězně se obrátila na J. Lise, svého bratra, jestli by bylo možno propašovat švagrovi do Terezína potraviny a dopis. dr. Lis si vzpomněl, že se zná s přednostou železniční stanice v Roudnici. Zazvonil tam v bytě přednosty. První, co viděl v předsíni, byl velký obraz Hitlera. rychle se odporoučel a jel dál do Bohušovic. Pěšky se dal na cestu do Terezína. najednou uslyšel přátelské volání a za nim se objevil četnický strážmistr Vokroj, už od útlého mládí přítel v Písku když mu sdělil účel cesty, Vokroj mu poradil, aby šel několik kroků před ním, aby to vypadalo jako eskorta. Přivedl tak Jana Lise až do ghetta ke švagrovi a zase ven. nebylo to výjimečné, tato strážmistrova pomoc vězňům. Gestapo ho zatklo, uvěznilo a po tvrdých výsleších odvleklo do koncentračního tábora. Po válce se sice vrátil.

Jeho dalším pracovním zařazením bylo posluhování (pucflek, pucák) pro členy zvláštního četnického oddílu v Terezíně (Gendarmerie-sonderabteilung Theresienstadt) v místním kasinu. Práce pro četníky mu pomohla k navázání styku se světem vně terezínských hradeb. Později, po otevření ghetta se Julius Taussig spolu se svým bratrem Janem stali "četnickými poštmistry". Každý den museli docházet do Bohušovic nad Ohří za doprovodu četníků. Hlavně cesta nazpět byla dosti namáhavá a vozík těžký, neboť četníkům přicházelo dost balíků, přičemž část z toho potom jako šmelinu rozprodávali vězňům. Tuto svou činnost pro četníky využíval k pašování potravin, léků, pošty a peněz do ghetta, neboť mu na Bauhofu vyrobili vozík s dvojitým dnem. Tam kde se soustřeďovala ilegální pošta pro ghetto a také z ghetta, byly sklad tabáku a trafika pana Blehy v Bohušovicích.

K prozrazení došlo, když peníze (10 000,- k) a ilegální dopisy pro snoubenku žida Arendta svěřil četníkovi Františku Vokrojovi. Tyto věci u něj byly nalezeny. Taussig stačil ještě některé osoby zapletené do pašování varovat, neboť omylem zatkli nejprve jeho bratra Jana. Ve své vzpomínce dokonce popisuje "dobrodiní" štábního strážmistra Sýkory z Roudnice nad Labem, který mu dal revolver, aby se zastřelil a unikl tak mučení. Výslechu a mučení se kromě Karla Bergla a Rudolfa Haindla zúčastnili také příslušníci kladenského gestapa. Jeden z terezínských příslušníků SS, Rudolf Haindl, ho kromě bití mučil i pomocí knihařského lisu, v němž mu byly drceny prsty.

Po válce ještě chvíli sloužil u pohraniční stráže v Českých Velenicích, poté byl nucen kvůli zdraví od sboru odejít a v částečném invalidním důchodu se podílel na stavbě Lipenské přehrady. Zemřel na své narozeniny 17.12 1958 v nemocnici v Plzni na tumor plic.

Vokřál Antonín

štábní strážmistr četnictva

8.10.1909 Úžíce - 2.5.1945 Terezín

Příslušník četnictva stanice Bečváry okres Kolín v Čechách. Během okupace byl zapojen do odbojové činnosti. Byl zatčen 6. dubna 1945. zahynul na tyfus v Terezíně dne 10.5.1945.

Tansport AD-Kolin 8. 4. 1945 poslední známé datum 2. 5. 1945 cela 41

Wach "Vilhelm" Vilém

štábní strážmistr četnictva

15.5.1898 + 18.4.1945 Terezín

Štábní strážmistr-stanice újezd nad lesy, okr. Říčany, Chožov okr. Louny * 15.5.1898 + 18.4.1945 Terezín, zatčen 19.července 1943 odsouzen ke 4 letům vězení, příslušník četnictva stanice Újezd nad Lesy v Čechách odvelen do zvláštního četnického oddílu v Terezíně v Čechách. Byl zatčen 19.7.1943 pro pomoc vězněným osobám. Byl odsouzen na čtyři roky vězení a zemřel dne 18.4.1945 v Malé pevnosti Terezín.

Kartotéka pohřbených na národním hřbitově v Terezíně

Datum narození 24. 6. 1910 datum úmrtí 3. 4. 1945 číslo hrobu 579 číslo oddělení 1

Weiss Antonín

štábní kapitán četnictva

15.5.1898 Újezdec 4 -18.4.1945 Terezín

Byl vězněn v Praze na Pankráci a v Malé pevnosti Terezín. Zahynul v Malé pevnosti Terezín dne 18.4.1945. 

cela 54

kartotéka pohřbených na národním hřbitově v Terezíně, číslo hrobu 16, číslo oddělení 1

Zapletal František

vrchní strážmistr četnictva – poručík in memoriam

13.2.1893 Břest, okr. Kroměříž - 18.3.1943 Auschwitz II-Birkenau

Příslušník četnictva v Čechách, ve výslužbě pro účast v ruských legiích. Starosta sokola v Žichovicích. Byl zatčen gestapem dne 6.11.1941, ačkoliv byl osvobozen z obvinění, gestapo v Klatovech ho přesto poslalo do koncentračního tábora Osvětim kde zahynul dne 18.3.1943. obdržel československý válečný kříž 1939 in memoriam.

Zapletal František, nar. 13.8.1893 Břest okr. Kroměříž. V RU armádě sloužil u 3. zeměbraneckého pěšího pluku. Zajat 10.12.1914, Karpaty. Do ČS legií v Rusku se přihlásil v Písky, zařazen 25.9.1917 k 6. střeleckému pluku. Do vlasti se vrátil jako desátník 20.6.1920.

(zdroj https://www.vuapraha.cz/fallensoldierdatabase )

František Zapletal, vrchní četnický strážmistr ze Žichovic, ruský legionář, starosta Sokola v Žichovicích, zatčen gestapem 6.11.1941, osvobozen z obvinění, gestapo v Klatovech ho přesto poslalo do Osvětimi, odkud se již nevrátil, dne 31.3.1946 vyznamenán Čsl. válečným křížem in memoriam, uveden na památníku v Sušici, číslo hrobu CZE3214–5871.

Zelníček Emil

vrchní strážmistr četnictva

22. 12.1903 Hostákov - 18.11.1983

SNB-ZV Brno, čet. stanice – Velký Újezd/1942/* 21.12.1903 - 18.11.1983

zatčen 3.11.1943 čis. vězně - 8211,

Zirkler Adolf

strážmistr četnictva

28.9.1912 Saaz/ Újezd u Rakovníka - 14.4.1945 Gusen

anotace: četnický strážmistr, zatčen 31. 7. 1943 v Petrovicích u Domažlic.

Příslušník četnictva stanice Draženov okres Domažlice v Čechách. Byl zatčen dne 31.6.1943 v Petrovicích a odvezen do Klatov kdy byl vězněn do konce srpna 1943. Poté byl vězněn v Drážďanech, Praze a Terezíně. dne 23.11.1944 dodán do KT Mauthausen kde v polovině dubna 1945 zemřel.

"schutzhäftling" (vězeň z ochranné vazby)] číslo vězně: 110518