Anschlussbahn in Theresienstadt

Stanice Bohušovice nad Ohří se původně jmenovala Terezín-Bohušovice nad Ohří "Theresienstadt - Baushowitz". Německý starosta Bohušovic po vzniku ghetta proti názvu protestoval, aby "jeho město" nebylo spojováno s "židovským Terezínem".

Stanice Bohušovice nad Ohří se původně jmenovala Terezín-Bohušovice nad Ohří. Německý starosta Bohušovic po vzniku ghetta proti názvu protestoval, aby "jeho město" nebylo spojováno s "židovským Terezínem".

Projekt železniční vlečky dlouhé 2 580 m byl vypracován v roce 1941 a stavba byla zahájená v roce 1942. Vlečka končila vedle domku, kde bylo středisko vojenského komanda č. p. 19. V literatuře se uvádí ukončení za hradbami u vážního domku č. p. 324. Podle návrhů plánů z ledna 1944 měla být vlečka prodloužena v první variantě o 543 m, v druhé o 280 metrů

Název Terezín ze jména stanice Bohušovice nad Ohří zmizel teprve v roce 1961.

Pevnostní město poblíž soutoku Ohře a Labe se začalo stavět v roce 1780 na sklonku života císařovny Marie Terezie. Po její smrti dostalo její jméno, Terezín, německy Theresienstadt. Vojenská posádka zůstala v této nikdy neobléhané bastionové pevnosti i po vzniku Československa.

Jednokolejná železniční vlečka z bohušovického nádraží do pevnosti Terezín. Vystavěna byla r. 1943, provozovaná do r. 1968. Původně určena k přepravě osob z ghetta do koncentračních táborů.

Železniční vlečka Bohušovice n. Ohří – Terezín se řadí mezi technické památky, jejíž vznik je spjat se zřízením židovského ghetta v terezínské Hlavní pevnosti 24. 11. 1941, jehož primární funkcí bylo shromažďovat Židy a transportovat je dál na Východ. V době druhé světové války pak nacisté přímo z ulic města Terezín odváželi zvláštními transportními vlaky zde soustředěné židovské obyvatelstvo přímo do likvidačních táborů smrti Osvětim, Majdanek, Treblinka, Sobibor, Chelmno a dalších, umístěných v Polsku a na dalších okupovaných územích východní Evropy.

Pro tyto účely nacisté zřídili zvláštní železniční vlečku, která vedla z blízkého nádraží Bohušovice nad Ohří od jihu až za jižní hradby Hlavní pevnosti. Svou stavbou měla přinést snadnější transport vězňů po železnici (vlaky musely zastavovat v Bohušovicích nad Ohří a Židé byli pak nucení se všemi osobními věcmi jít pěšky do Terezína). I když, jak se v posledních letech výzkumů ukazuje, na samém počátku se na ní mělo přepravovat pouze zboží a materiál (jak vyplývá z výroční zprávy Technického oddělení terezínské samosprávy, referátu železnice, za rok 1942, měla být vlečka původně vedena do prostoru mezi Hannoverskými kasárnami a centrální pekárnou). Proto se můžeme domnívat, že jedním z důvodů výstavby vlečky byla kromě izolace terezínských vězňů i reakce na stále akutnější nedostatek pohonných hmot v protektorátu. V zachovaných dokumentech se o konečné stanici vlečky v Terezíně mluví také jako o železniční stanici vykládky (Ausladebahnhof).

Zbytek této vlečky je mementem na utrpení židů za 2. světové války a smutné epochy v dějinách Terezína.

Železniční vlečka Bohušovice nad Ohří – Terezín je historická železniční vlečka mezi Bohušovicemi nad Ohří a Terezínem. Jedná se o odbočku z železniční trati Praha – Ústí nad Labem – Děčín číslo 090.

V roce 1940 se však z Malé pevnosti na pravém břehu Ohře stala věznice pražského gestapa, o rok později v hlavní pevnosti v městě vzniklo židovské ghetto. V září roku 1942 už bylo v Terezíně vězněno téměř 60 tisíc Židů nejen z protektorátu, ale i z Německa nebo Rakouska. Transporty tehdy směřovaly do stanice Bohušovice nad Ohří, odkud museli vězni pokračovat do Terezína pěšky.

O stavbě vlečky se začalo mluvit prakticky okamžitě po vzniku ghetta. Není stoprocentně jasné, které konkrétní důvody k projektu vedly. Jedním z nich bylo určitě urychlení a zjednodušení transportu Židů do a z ghetta. Důležité však bylo také zásobování. Navíc pevnost se po likvidaci židovských vězňů měla stát vzorovým nacistickým městem a železnice se k tomuto účelu hodila.

Stavba byla zahájena v srpnu 1942, pracovalo na ní asi 300 židovských vězňů. Za 245 pracovních dní odstranili 19 tisíc kubíků zeminy, odvezli 1 500 kubíků pevnostního zdiva a použili 2 800 m3 štěrku. Vznikla vlečka dlouhá 2,5 km.

První "slavnostní" vlak projel z Bohušovic do Terezína 1. června 1943. Vlečka ovšem nebyla dlouho zkolaudována, stalo se tak teprve po intervenci protektorátního ministerstva železnic začátkem roku 1944. Do konce války pak z Terezína odjížděly především transporty do vyhlazovacích táborů. Radostnější byly až spoje od května 1945, repatriační vlaky rozvážely bývalé vězně do jejich domovů.

Po válce vlečka nebyla příliš využívaná, a to ani přesto, že se do Terezína vrátila československá armáda. Koleje v někdejší Bahnhofstrasse, dnes Dlouhé ulici, se však několikrát hodily filmařům. Za zmínku stojí film Alfréda Radoka z roku 1949 Daleká cesta. Zřejmě posledním vlakem v Terezíně byla souprava při filmování filmu Poslední motýl v roce 1989. Tehdy musela být vlečka z velké části zrekonstruována.

Ve druhé polovině šedesátých let 20. století byly na trase vlečky před Terezínem postaveny sklady ovoce a zeleniny, někdy se také mluví o mrazírnách. Kolej do nich byla dokonce elektrifikována. Celá vlečka z Bohušovic nad Ohří až do Terezína byla kulturní památkou, od roku 1988 jí však zůstal jen koncový úsek.