Četníci v odboji na Voticku

Ilegální organizace JOSTA na Voticku

vznikla sloučením malých samostatných skupin na lince Zvěstov – Ratměřice - Skrýšov - Čestín - Bedřichovice - Jankov - Popovice - Votice s návazností na skupinu Borotín-Mezno (Táborité). Působení těchto drobných skupin se rozvíjelo v letech 1941-1942. JOSTA vznikla ve Zvěstově, kam byl 20. října 1941 přidělen poštmistr Bohumil Škopek, který dříve pracoval v podzemním hnutí v Praze. Během krátké doby navázal kontakt se štábním strážníkem Antonínem Fidranským. Když byl Škopek koncem roku 1942 varován, odjel na zdravotní dovolenou do Orlických hor. V lednu 1943 se vrátil, to ho však už hledalo gestapo.

Fidranský poskytl Škopkovi nocleh a zajistil bezpečné ukrytí plánů muniční továrny ve Vlašimi. Škopkovi se podařilo ze Zvěstova odjet, v obci se již neobjevil.

Fidranský navázal v září 1942 styk s Jaroslavem Jindrou ze Skrýšova, právě tam se začala ilegální organizace tvořit. Jindra se setká

val s podplukovníkem generálního štábu Františkem Coufalem z Prahy, se kterým od roku 1939 spolupracoval (František Svatoň z Čestína se ve svých vzpomínkách mylně domníval, že Coufal byl generálem). V době heydrichiády byl Coufal popraven. Ve Skrýšově se pak konaly důležité porady hlavních činitelů odboje ze Skrýšova, Ratměřic, Čestína, Jankova, později i z Votic. Do činnosti hnutí byla zasvěcena rodina Jaroslava Jindry – manželka Marie Jindrová, švagr František Moudrý, tchyně Julie Moudrá a jedenáctiletá dcera Věra Jindrová.

V říjnu 1942 zapojil Antonín Fidranský do hnutí poštmistra Jindřicha Slavatu ze Zvěstova, jehož úkolem bylo odposlouchávat hovory Němců a jejich agentů. Jeho zásluhou byl na jaře 1944 varován před agentem Josefem Pytlounem správce dvora v Bedřichovicích Josef Havíř (bydlel v Bedřichovicích od 15. 12. 1943). Pytloun sledoval Havířovu činnost a hledal příčinu k zatčení Havíře gestapem.

Dne 13. ledna 1944 byl štábní strážmistr Antonín Fidranský služebně na krátký čas odvelen do Terezína, proto bylo ustaveno nové vedení organizace – Jaroslav Jindra, Ladislav Havíř a František Svatoň.

Později (do 15. dubna 1945) figurují ve vedení JOSTY jako velitel Jaroslav Jindra, jako politický komisař Antonín Fidranský, jako náč. štábu Josef Primus a zpravodajský orgán Bohumil Kubát z Votic.

V září 1944 přišel na četnickou stanici do Zvěstova nový velitel, vrchní strážník Josef Štůla z Benešova. Byl to neohrožený a zkušený ilegální pracovník. V letech 1939-1940, kdy sloužil v Moravské Ostravě, převáděl bývalé příslušníky československé armády přes hranice na Slovensko. Zapojil se do organizace v Bystřici u Benešova, kde působil odborný učitel Antonín Kroutil a účetní František Trojan.

Strážmistr Štůla a Fidranský se ve Zvěstově zkontaktovali s podezřelým hajným Ladislavem Mrákotou, aby si potvrdili, že Mrákota je agentem benešovského gestapa. Koncem listopadu 1944 odkryli také Fibichovu konfidentskou činnost a varovali votickou a borotínskou odbojovou skupinu. Fibichovo pravé jméno bylo Josef Přibyl. Kromě toho Štůlovo a Fidranského pátrání potvrdilo roznášenou zprávu, že Jan Kasal z Votic je agentem gestapa v Benešově. Činnost agentů gestapa byla jejich odhalením znemožněna.

Štůlovi a Fidranskému se také podařilo jednomu SSmanovi v Ratměřicích odcizit příručku o zacházení s lehkými zbraněmi, granáty a pancéřovou pěstí.

Dne 15. dubna 1945 se na četnické stanici ve Zvěstově sešli k poradě Štůla, Fidranský, Havíř, Jindra a Šprongl, aby projednali činnost JOSTY na nadcházející období.

Naplánováno bylo zničení železničního viaduktu u Votic, opatření třaskavin ve zlatodolu Roudný, přepadení posádky v Ratměřicích za účelem získání zbraní. Pro obvod zvěstovské četnické stanice sestavili odbojáři bojové skupiny. Ty tvořili jednotku odpovídající slabší rotě, velitelem roty byl ustanoven vrchní strážmistr Josef Štůla. Dne 16. dubna se měla konat schůzka ve Skrýšově, na které mělo dojít k ustavení votické bojové skupiny. Ke schůzce ale nedošlo, protože gestapo začalo 16. a 17. dubna zatýkat členy JOSTY.

Zatčené čekal trest smrti, který měl být 4. května 1945 provedený v Terezíně.

Před gestapem se podařilo uprchnout Františku Svatoňovi mladšímu. O řádění gestapa ve Voticích přijel na kole varovat Ladislava Havíře, Jaroslava Jindru a Františka Šporgla medik Jiří Neumann z Votic. Havíř a Svatoň se ukryli v blíz

kých lesích, kde až do květnového povstání žili partyzánským životem.

S organizací zůstávali ve spojení prostřednictvím Františka Duba z Bedřichovic a Bohumila Sochůrka z Popovic. Jindra a Šporgl uprchli na přechodnou dobu do Prahy, kde se zúčastnili Pražského povstání.

Štůla a Fidranský kromě doby, strávené pochůzkami, zůstávali ukrytí v lese, aby nebyli překvapeni gestapem. Podle obdrženého motáku (tajné zprávy) se podstatná část důvodů pro zatčení Svatoně týkala i jejich činnosti. Svatoň i přes mučení své kolegy neprozradil, ale ti mohli jako podezřelí kdykoli očekávat své zatčení.

V noci na 5. května 1945 jedno družstvo první čety za vedení vrchního strážmistra Štůly s Fidranským zajali 13 německých vojáků v Ondřejovci, vyzbrojených puškami, střelivem a ručními granáty. Této akce se zúčastnil také velitel 2. družstva I. čety František Lupač z Ratměřic. Zbraně, střelivo i granáty byly rozděleny mezi družstva I. čety ve Zvěstově a 2. družstvo II. čety v Ratměřicích. Téhož dne utekli tři členové jankovské četnické stanice a učitel Reilich do Bedřichovic, kde jim byl poskytnut úkryt.

Tito uprchlí střežili zajištěné kolaboranty v Crkovicích.

Dne 7. května 1945 byla u Šlapánova členy I. čety pod vedením Štůly a Fidranského odzbrojena jedenáctičlenná posádka pancéřového vozu. O dva dny později, 9. května, odzbrojili Ladislav Havíř a František Dub dvaadvacetičlennou četu německých vojáků s tankem u Bedřichovic. V následujících dnech prohledávaly čety organizace JOSTA okolní lesy, přitom zajali více než 500 německých vojáků, kteří byli odesláni do sběrného tábora.

Úředník hospodářské kontroly Josef Primus měl díky svému zaměstnání možnost navazovat styky s odbojáři po celém kraji. Tak také navázal spojení s borotínským odbojem. Po rozsáhlém zatýkání v lednu 1943 zůstal v kontaktu s vrchním strážmistrem Josefem Matějkou a štábním strážmistrem Josefem Hákem z četnické stanice v Borotíně.

Josef Primus napojil na svou skupinu četnického strážmistra Václava Matějku, Františka Zoulu a Antonína Miláčka z četnické stanice v Nadějkově. Do odboje zainteresoval také bratry Miloslava a Bohumila Patákovi z Kamýka, dceru majitele mlýna v Sestrouni Marii Všetečkovou a jejich zaměstnance Františka Kladivu.

Mouku dopravovali do Prahy, kde byla zdarma rozdělována mezi potřebné.

V lednu 1945 se do odboje zapojil okresní štábní strážmistr Václav Skočdopole z Votic. Pomáhal rodinám zatčených odbojářů, 5. května 1945 se zúčastnil odzbrojování ve Voticích. Spojku mezi Janem Macháčkem a Josefem Raiskupem a mezi Janem Macháčkem a Zdeňkem Zákorou z Vojkova dělal František Mikulášek.

Při akcích Václava Nevařila z Babic pomáhal Václav Myška. Ve spojení s Nevařilem byl také Václav Svoboda, který spolupracoval s Antonínem Polívkou. Ten obstarával pro rodiny zatčených gestapem finanční a životní potřeby. Na Josefa Primuse byla napojena také komunistická skupina Josefa Babického z Votic, zatčeného v dubnu 1943. Spojkou mezi těmito skupinami byl Ing. Jiří Novotný z Votic. Na Václava Nevařila byl napojen veterinární lékař Rudolf Kolář z Votic.

Votické noviny 2020 č.19 a 20

Vlastivědný klub Votice