Četnická letecká hlídka – Terezín

O hrdinech a účastnících osvobozovacích bojů v druhé světové válce  o souvisící bojové službě, vlastně ještě těsně předválečné.

Když se 30.1.1933 stal v Německu říšským kancléřem Adolf Hitler a byla nastolena nacistická diktatura, začalo se zde mocně zbrojit a připravovat na příští válku. Pro sousední stát se militarizované Německo stalo velkou hrozbou.

Československo čelilo této hrozbě podle francouzského vzoru – Maginotovy linie – výstavbou opevňovacího systému v pohraničních oblastech, ale nejen tam. Jenže za touto opevněnou linií vznikla Hitlerova tak zvaná "pátá kolona", sudetoněmecká Sudeten Deutsche Partei vedená Konrádem Henleinem, která štvala sudetské Němce k nenávisti proti všemu českému a později organizovala bojůvky k přepadání strážců čs. hranice. Tu dříve hlídali pouze příslušníci Finanční stráže. Nová situace si však v roce 1936 vyžádala vytvoření zvláštních pohraničních jednotek SOS – Stráže obrany státu. Ta byla vytvořena společně z finančníků, četníků a vojáků. (Armáda jako taková na hranicích umístěna nebyla).

Jako součást střežení státní hranice začaly již v roce 1935 postupně vznikat Četnické letecké hlídky. Létající a pozemní technický personál byl převeden z armády, ostatní byli původní četníci. I v našem blízkém okolí se nacházela jedna základna takové hlídky: 1. 7. 1938 byla zřízena Četnická letecká hlídka na vojenském cvičišti po levé straně silnice vedoucí z Litoměřic do Terezína. Velitelem a pilotem hlídky byl poručík letectva Josef Hanuš, piloty byli strážmistři Josef Baier a Antonín Just.: Vrchním mechanikem byl strážmistr Hynek Sechovský a další dva strážmistři jako řadoví mechanici, tři strážmistři radiotelegrafisté a strážmistr – řidič auta.

Tyto jednotky Ministerstva vnitra byly formálně zformovány 1.7.1935 a jejich úkolem bylo mimo mnoha jiných úkolů dohlížet na dodržování a respektování vzdušných hranic ČR. Měly zabránit jejich narušování a případné narušitele přinutit k přistání na nejbližším letišti. Ovšem díky prováděcím předpisům, zpočátku nevhodné výzbroji a nedostatečné výstroji, jakož i podpoře nadřízených míst, a také vzhledem k tomu, že často stáli proti německým nejmodernějším strojům, tento úkol prostě splnit nemohly.

Výzbroj jim zpočátku byla zapůjčována armádou, později si ministerstvo mohlo již koupit vlastní stroje (Š-328 a B-534, ne však všechny, některé z nich byly zapůjčeny armádou).

Měli k dispozici stíhací dvojplošník Avia B - 534.374, kód na trupu OK-PCG – četnická letadla měla civilní imatrikulaci a na směrovce sférický trojúhelník národních barev obvyklého uspořádání. Tato Avia létala až do prosince 1938, potom zde létala stejná Avia s označením OK-PEG, a to od prosince 1938 do března 1939 – do obsazení země německým wehrmachtem.

Letadla, četnické hlídky byli vybaveny, základní tón šedozelený, hlava trupu a okraje nosných ploch barvy šarlatové červené; na svislé ocasní ploše budou státní barvy v trojúhelníku. Nosné plochy a boky trupu letadel byli označeny značkami státní příslušnosti a imatrikulaci OK-PAA, OK-PAB, OK – PAC, OK-PAD, OK-PAE v barvě šarlatově červené. Výzbroj letadel kulomety, posádky pistolemi a světelnými, případně kouřovými raketami. Četnické letecké hlídky byli podřízeny přímo ministerstvu vnitra, jemuž podávají zprávy a hlášení přímo.

Stroje ČLH byly specifické svým zbarvením. To bylo tvořeno šedozeleným nátěrem na všech plochách (tedy i spodních). Náběžné hrany křídel, OP a obvykle přední část trupu či alespoň kužel byly natřeny tzv. šarlatovou barvou. To byla nejspíše vínově červená. Na trupu a křídlech pak byla civilní imatrikulace tvořená písmeny opět v šarlatové barvě s bílým lemem. V PKR 23 (z něhož čerpám většinu údajů na této stránce) přiřazují šedozelené barvě ekvivalent přibližně FS 34 148 a šarlatové FS 21 136. Agama vyrábí četnickou zelenou jako barvu C6.

Vedle toho podél hranice od 11.5.1938 do obsazení republiky Němci létal od Chebu až k Terezínu pozorovací dvoumístný dvojplošník Letov Š - 328.284 s imatrikulací OK-PCA. Jeho úkolem byl průzkum Sudet, hlášení situace, případné rozhánění bojůvek Sudetendeutsche Freikorps a samozřejmě zahánět případné vzdušné narušitele hranice, německá letadla. Těch narušení bylo mnoho, ale po zjištění, že jsou stíháni, narušitelé nejkratší cestou zmizeli zpátky za hranicemi. Zřejmě to byly pouze provokace, které měly zjistit ostražitost a akceschopnost leteckých strážců. Někdy ovšem tato letadla byla vybavena fotokamerami a tu šlo jednoznačně o leteckou špionáž.

Obranné akce leteckých četníků nebyly sice zrovna nejideálnější, ale rozhodně byly účinné a rozhodně na úrovni odpovídající tehdejším možnostem.

Příklady tras a průběhů těchto hlídkových letů:

4.7.1938: 8,30 – 9,05 hodin, Terezín – Žatec – Chomutov – Plzeň

14.7.1938: 13,50 – 14,45 hodin, Terezín – Ústí nad Labem – Schönwald - Petrovice - Hřensko - Krásná Lípa - Rumburk - Georgswalde - Varnsdorf - Terezín.

21.7.1938: 13,05, - 14,40 hodin, Terezín – Zinwald – Český Jiřetín – Hora Sv. Kateřiny – Hora Sv. Šebestiána – Karlovy Vary.

Četnické letecké hlídky byly zrušeny až po 15.3.1939, po okupaci Čech německou armádou.

Velitel terezínské ČLH poručík Josef Hanuš (*13.9.1911, +21.4.1992) odešel do západního zahraničního odboje, nejprve jako stihač ve francouzském letectvu, po kapitulaci Francie odcestoval přes severní Afriku do Velké Británie. I zde působil jako stihač střídavě u našich i britských perutí Royal Air Force, od prosince 1943 působil v Inspektorátu čs. letectva v Londýně. Za dobu svého operačního působení sestřelil 4 nepřátelská letadla a 1 poškodil.

Po únoru 1948 odešel podruhé do exilu a opět vstoupil do RAF jako letecký dispečer. Do penze odešel 19.9.1968

7.3.1992 byl ve vlasti povýšen do hodnosti generálmajora v.v., nato za necelé tři týdny v Anglii zemřel.

Byl vyznamenán celou řadou vyznamenání – 3x 4 s. válečným křížem, 5x Medailí za chrabrost, 2x Francouzským válečným křížem, britským řádem DFC, Africkou hvězdou, Italskou hvězdou a několika dalšími.

Použité prameny: Jiří Rajlich – Esa na obloze, Naše vojsko 1995, Jindřich marek – Vzdušní Donkichoti, Svět křídel 2001.