Gendarmerie Sonderabteilung – Theresienstadt

Okresní vlastivědné muzeum Litoměřice Litoměřicko, Ročník XXII. str. 36-50

Miroslav Kárný

Zvláštní četnický oddíl v Terezíně a terezínští vězňové Ke strážní službě v terezínském koncentračním táboře byl zřízen zvláštní četnický oddíl Terezin (Gendarmerie Sonderabteilung – Theresienstadt).

Byl jednou z důležitých terezínských instituci, umožňujících udržovat v táboře vlastní komandaturu SS poměrně nepočetnou. Vedle četníků se nepřímo opírala o esesácký strážní oddíl na Malé pevnosti, o vojenské útvary blízkých Litoměřic, a přitom rafinovaným způsobem využívala i struktury vězeňské tzv. samosprávy. Z hlediska fungování nacistického aparátu má studium historie terezínského četnického oddílu zvláštní význam. Klíčovým problémem tu zřejmé je, nakolik jeho represívní působení bylo zmenšováno a oslabováno pomoci, poskytovanou vězňům jednotlivými četníky. S tím souvisí otázka charakteru, motivace a rizik této pomoci. Bohužel, nemáme zatím k dispozici mnoho pramenů k takové analýze. Ve fondech zemského četnického velitelství Cechy a generálního velitele uniformované protektorátní policie, uložených ve Státním ústředním archivu (fondy ZCV a GKUP), se o tomto oddílu zachovalo poměrné málo významnějších spisu.

Tato studie se pokouší na základě jejich zkoumání zodpovědět jednu zcela konkrétní otázku z dějin terezínského četnického oddílu, kolik z jeho příslušníků bylo okupačními orgány zatčeno pro pomoc vězňům, ale současně také konfrontací archivních dokumentů a vzpomínek přispět k metodologii kritické interpretace vzpomínkového materiálu.

V zájmu fungování oddílu podle jejich intencí usilovaly SS, aby výběrem četníků, konkrétními podmínkami jeho činnosti, celkovým režimem a atmosférou ochránili příslušníky oddílu před, židovskými svody", tj. aby zabránili solidaritě vězňů a četníků, znemožňující izolaci vězňů od ostatního světa. Výrazem takové snahy bylo např. rozhodnutí, že do oddílu nesměl být zařazen četník, který byl jakkoli příbuzný s někým, na něhož se vztahovaly norimberské zákony. Když počátkem listopadu 1943 bylo zjištěno, že jeden z četníků, zatčený pro podezření z pašování do terezínského tábora, je švagrem takového člověka, nařídil esesácký velitel tábora Burger, aby všichni četníci v oddílu byli prověřeni, zda nejsou spřízněni (versippt) se židy, a napříště aby byli takto prověřováni předem. Kromě toho se měli prověřit i celkový charakter četníků zařazovaných do oddílu, nebo prý ukázalo, že četníci se slabým a měkkým charakterem podléhají židovským svodům a mají být vyměnéni.1) Jiné opatření spočívalo V pravidelně výměně četníků, zpravidla po třech měsících u ženatých a po šesti měsících u svobodných. Ten, kdo již jednou v oddílu sloužil, nemohl být k němu od podruhé." Teprve na počátku února 1945 bylo rozhodnuto, že se tento zákaz týká pouze četníků, kteří v Terezíně sloužíl: před 1. zářím 1943. Charakteristická je také péče protektorátního velitele bezpečnostní policie a bezpečnostní služby SS- standartenführera Weinmanna o svobodné četníky V terezínském oddíle.

Tito četnici odveleni ze svých stanic, dostávali po dobu své služby u terezínského oddílu denní příspěvek 30 K. Od 18. července 1943 byli však do Terezína přeloženi a tuto výhodu ztratili. Weinmann už 12. srpna proti tomu faktickému snížení jejich platu zakročil u velitele uniformované protektorátní policie generálporučíka Riegeho s tím, že se tak zvětšuje nebezpečí pokusu o jejich podplácení, které jsou v Terezině zvláště četné. Dokonce nabídl své fondy k úhradě tohoto příspěvku, kdyby nebylo jiného řešení. Na základě jednání s K. H. Frankem bylo pak přeložení 38 svobodných četníků k terezínskému oddílu zrušeno, dokonce se zpětnou platnosti, zůstali tedy i nadále v Terezíně ve stavu odvelených a pobírali příspěvek celkem ve výši 34 tisíc K měsíčně." Především však SS usilovaly učinit pomoc vězňům natolik nebezpečnou, aby toto nebezpečí převážilo právě ony, svody" v kterékoli podobě a lákavosti. Tresty četnických velitelských orgánů, i když byly v německých rukou, nebyly samy o sobě příliš přísné. Např. v příloze denního rozkazu zemského četnického velitelství byl zveřejněn případ nejmenovaného strážmistra, který v dopise informoval o poměrech v terezínském táboře, a přitom projevil lítost s vězni. Byl potrestán patnácti dny jednoduchého domácího vezení (Stuben-arrest).

Takové tresty ovšem nebyly příliš účinné. Zásahy gestapa byly o to tvrdší a docházelo k nim vždy, kdykoli byla zjištěna jakákoli faktická pomoc vězňům. Roli četníků terezínského strážního oddílu se za tři a půl roku existence dostalo do gestapáckých věznic? V zaznamenaných vzpomínkách se o jejich počtu uvádějí nejrůznější všeobecné i konkrétní údaje. Bývalý vězeň, pracující v kanceláři Malé pevnosti, Rudolf Círus, tvrdí, že v pozdním jaře nebo časném létě 1944 bylo na Malé pevnosti zastřeleno sedm četníků za to, že pomáhali vězňům v tzv. ghettu při pašováni balíčků. Tento údaj doplňuje četnými podrobnostmi, např., že byli popraveni četou dozorců SD (druhá popravčí četa byla z SS), že dozorce Schmidt přinesl svazek věci z kapes četnických uniforem, prohlížel je a pálil apod. Jiný bývalý vězeň, Antonín Macht, byl na podzim 1943 kápem v kanceláři Malé pevnosti a při procesu s K. H. Frankem uvedl, že k této události došlo v říjnu 1943, že zastřelených četníků bylo čtrnáct a že příčina jejich popravy byla pomoc, poskytnutá vězňům v terezínském táboře.

Podle Milady Skvrnové propašovali četníci s prádlem prase, židovští vězni je prozradili a osm četníků bylo popraveno. Ve vzpomínce Růženy Krátké je zaznamenán případ, kdy četník za úplatu vynesl moták, ale přišlo se na to a byl pak na Malé pevnosti popraven. Takových údajů je v různých vzpomínkách vice a vcelku vzbuzuji dojem o mimořádně velkém množství četnických obětí. Vždyť jen podle citovaných vzpomínek bylo za pomoc poskytnutou vězňům v Terezině popraveno 23 četníků, předpokládáme-li, ze svědectví Cirusovo a Machtovo se tyká téže události. Jeden z příslušníků terezínského četnického oddílu, který sám byl zatčen a vězněn gestapem, Albert Adámek, uvádí ve svých vzpomínkách, že každý z protektorátních četníků se zařazení do oddílu bál, neb tato služba končila většinou (podtrhl M. K.) gestapáckým vězením". Jiný tehdejší četník, Karel Salaba, tvrdil, že na Malé pevnosti bylo popraveno třináct četníků pro nedovolený styk se židy, ale nic víc o tom neví. Jeden z přísedících, který po válce soudil dva z nejsurovějších přisluhovačů z řad četnictva, E. Haška a F. Drahoňovského, vysvětloval relativně mírné tresty i odvoláním na rizika četnické pomoci vězňům. Ve svém článku) uváděl, že mezi vězni byli konfidenti, takže četník, který pomohl propašovat vězni kontraband, byl jim udán, došlo k zatčení četníka, někdy byl odveden i na smrt. Orlický interpretuje věci tak, jako by šlo o běžný případ. V určitém rozporu s tímto obrazem jsou Vzpomínky bývalých vězňů terezínského tábora a také jejich dochované autentické deníky. Zaznamenávají sice zatčení četníků, ale jen jako ojedinělé případy, Ve fondu zemského četnického velitelství je uložen dokument, který umožňuje vnést do této otázky vice světla. Je to soupis příslušníků četnictva, zatčených v letech 1939-1945, Verzeichnis Verhafteter Angehöriger der Gendarmerie 1939-1945".13) Soupis obsahuje jména 506 protektorátních četníků zatčených v letech nacistické okupace a tyto záznamy o nich: místo zatčeni, kdy a kým zatčen, důvod zatčení, kde ve vazeb a kdy z ní propuštěn. 4

Značná část údajů v jednotlivých kolonkách chybí. Velitelské orgány četnictva nebyly často o příčinách zatčení a zejména o místě vazby úředně informovány. Presto nám tento zaklad umožňuje zodpovědět naši otázku. Měl jsem také možnost porovnat tento seznam s údaji kmenové knihy, do nichž byli zaznamenaní všichni příslušníci zvláštního četnického oddílu v Terezině, jejich příchod k oddílu, jejich odveleni, tam jsou i údaje o případném zatčení.

Podařilo se mi také nalézt téměř všechny spisy četníků, kteří byli v Terezině zatčeni." Podle těchto dokladů bylo za tři a půl roku jeho existence zatčeno 23 příslušníků zvláštního četnického oddílu Terezin.18) Oddíl měl celkem 150 příslušníků, jejich obměna byla poměrně častá, takže v Terezině se vystřídal několikanásobně vyšší počet četníků. Nám ovšem nejde jen o zkoumání počtu všech zatčených terezínských četníků, ale především o to, kolik z nich bylo zatčeno pro pomoc poskytnutou vězňům. Z tohoto hlediska musíme vyčlenit již při prvním seznámeni s jejich osobními spisy dva případy. V jednom došlo k zatčení omylem v důsledku záměny jmen, což se zjistilo poměrně brzo a Karel Novák pak sloužil jako četník dále.19) Druhý – František Moravec – byl zatčen v přibližně stejnou dobu, a to s odbojovou Skupinou příslušníku četnické stanice Lenešice. Podle šetřeni tehdejšího velitele terezínského tábora Rahma obě tato zatčení nesouvisela se strážní službou v Terezíně.21) Zbývá tedy prozkoumat příčiny zatčení četníků. Nalezneme V jejich spisech doklady o některém z případu hromadných poprav za pomoc vězňům, jak na ně vzpomínal R. Círus, A. Macht či M. Skvrnová? Případ sedmi četníků má skutečně své místo v historii terezínského zvláštního oddílu. Byli zatčeni 11. ledna 1944 a souzeni 22. března 1944 u soudu SS a policie VIl Praha (SS – und Polizei- gericht VIII Prag). Důvodem zatčení i trestu byla, krádež ve službě" (,,Diebstahl im Dienst"). Byli odsouzeni ke čtyřem až šesti měsícům vezení, Všichni pak propuštěni mezi 11, květnem a 11. červencem 1944. Po odpykání trestu vykonávali dále službu u protektorátního četnictva, měli jen zákaz služby v terezínském oddilu,22) Co se vlastně stalo toho 11. ledna 1944? Záznamy zemského četnického velitelství i text rozsudku, jeho opis je uložen v jednom ze spisu, Jsou lakonické, prozrazují však, že šlo o krádež v souvislosti s prohlídkami vězeňských transportů, deportovaných toho dne do Terezina. Šlo o krádež ve prospěch nebo v neprospěch vězňů? Ve svém hlášení z 26. září 1945 velitelství stanice SNB Horšice (tehdejší okres Přeštice) uvádí o jednom těchto sedmi četníků, který sloužil v Horšicích a byl zřejmé zdrojem této informace: ,12. ledna 1944 zatčen gestapem v kladné pro zvednutí odhozených 20 cigaret židem",24) Jinou verzi však můžeme vyčíst z třístránkového záznamu velitele terezínského četnického oddílu Hasenkopfa, datovaného 13. ledna 1944, který velmi podrobně liči události tohoto dne a je jich následky.25) Víme, že do Terezína toho dne přijelo devět malých transportů z Prahy, Berlína, Drážďan, Vratislavi, Würtemberku, Magdeburku a Vidně o celkovém počtu 622 vězňú.20) Přicházející vězné a jejich zavazadla jako obvykle prohlížela skupina četníků, která tehdy čítala 16 lidi. O druhé hodině odpolední, bylo zpozorováno", jak psal Hasenkopf, že na místě, kam měli přístup pouze tito četníci, byly uschovány dva baličky dýmkového tabáku. Se souhlasem místní služebny SS byly další prohlídky vězňů a jejich zavazadel zastaveny a začaly výslechy četníku. Nikdo se k těmto balíčkům nepřihlásil, ale na výzvu se dva četníci přiznali k jiné věci. Při prohlídkách si protiprávně přisvojili jiné dva balíčky tabáku, a navíc dvě krabičky cigaret. Všech šestnáct četníků bylo podrobeno prohlídce.

U nikoho se nic nenašlo, zato však v koši na jídlo, který stál v rohu strážnice, bylo pojednou mýdlo, sardinky, cigarety, kolínská voda a různé jiné předměty. Jinde byly objeveny dva cestovní budíčky v koženém pouzdře, dámské punčochy a sardinky. Různé odcizené věci se našly ještě u posledního prohlíženého četníka. Ten pochopitelné zapírat nemohl, ale k ostatnímu se dlouho žádný nepřihlásil přes všechny výzvy Hasenkopfa, velitele tábora Burgra i táborového inspektora Bergela. Všech šestnáct četníků tedy zadrželi a vyrozuměli kladenské gestapo.

V důsledku toho se začali jednotliví četníci přiznávat, že, ,,během jmenovaných prohlídek a střežení protiprávné odcizili různé věci, náležející transportovaným židům, a že nenápadně věci uschovali během prohlídek (:0sobních prohlídek:) v jmenované strážnici". Sedm četníků odvezlo gestapo, ostatní prokázali nevinu a vrátili se ke své četnické službě. Není důvod Hasenkopfovu líčení nevěřit. Všechno se odehrávalo pod kontrolou velitele tábora Burgra, který jak víme se ze všech sil pokoušel potlačit jakoukoli četnickou pomoc vězňům a který by nepochybné využil této příležitosti ke krutým odstrašujícím represáliím, kdyby v počínání četníků byl sebemenší element napomáhání vězňům. Ostatně potvrzuje to i esesácký soud, před který tito četníci přišli, i skutečnost, že po odpykaní trestu mohli dále vykonávat četnickou činnost. Za zaznamenání snad stojí, že mezi věcmi, odcizenými vězňům, byly i takové, které ani podle esesáckých směrnic nebyly kontrabandem a mohly být tedy vězňům ponechány. Nemůžeme tedy těchto sedm zatčených zahrnout do kategorie zatčení pro pomoc vězňům. Celkem bylo pro pomoc vězňům zatčeno čtrnáct příslušníků terezínského zvláštního četnického oddílu. Jde o tyto četníky:

Josef Menoušek 1. 7. 1942 propuštěn před 11. únorem 1943, disciplinární řízení, zbaven služby 27) 19. 7. 1942 osvobozen v Ravensbrücku, Imrich Biró Vrátil se28) 7. 7. 1943 osvobozen v Mauthausenu, Jan Smola Vrátil se29), Karel Čipa 8. 7. 1943 Vrátil se z Flossenbürgu30), František Brandejs 7. 7. 1943 osvobozen v koncentračním tábore, vrátil se, František Vokroj 9. 7. 1943 vrátil se 32) Eduard Škoda 9. 1943 propuštěn z vazby 22. 9. 1943 33) , Frant. Makovský 15. 9. 1943 propuštěn 17, 3. 1944 34) odsouzen k 6 letům káznice, Josef Koutecký 20. 10. 1943 osvobozen v Oranienburku, Vrátil se 35), Vojtěch Klimeš 20. 10. 1943 odsouzen ke 4 letům káznice. Vrátil se 36), Emil Zelníček 3. 11. 1943 bez údajů 37), Albert Adámek 3. 11. 1943 odsouzen na dva roky a 6 měsíců, propuštěn 19. 7. 1944 38), Vilém Vach 19. 7. 1943 Odsouzen ke 4 letům vezení, zemřel 3. 5. 1945 na Malé pevnosti 39)

Jiri Antonín Černý odsouzen ke 4 letům vězení, 18. 7. 1944 zřejmě také on zemřel na Malé pevnosti 40) Před mimořádným lidovým soudem v Litoměřicích svědecky vypověděl vrchní strážmistr Josef Štědrý, že přičiněním jednoho z terezínských SS Haindla byli pro podporu židovských vězňů zatčeni dva četníci, Wach a Černý, že byli delší dobu věznění v budově, kde byl terezínský četnický oddíl ubytován, pak předáni na Malou pevnost, kde oba zemřeli, resp. byli odpraveni."

V přehledu zatčených četníků je u V. Wacha skutečné dvojí údaj o datu zatčení a předání gestapu, základní datum je 19. července, tužkou je připsáno 29. srpna. Pravděpodobně první je den zatčení, druhý den předání gestapu. Svědectví J. Štědrého potvrdil v procesu proti Haindlovi i Stanislav Hlaváč a v procesu proti Rahmovi i štábní strážmistr F. Hejtmánek 43) Byli tedy čtyři propuštěni z vazby během okupace, sedm se dočkalo osvobození ve vězení nebo v koncentračním táboře, dva ve vězení zemřeli, osud jednoho se z materiálů nepodařilo zjistit. Jak zřejmou, pomoc, kterou značná část českých četníků poskytovala vězňům, vyžadovala podstoupit i riziko nacistické represe a někdy i zaplatit tuto pomoc nemalými obětmi, dokonce i životem. Na druhé strany z uvedených faktů vyplývá, že tradovaná představa o počtu zatčených a zejména popravených četníků je silně přehnaná." Čím si vysvětlit přehnané zprávy o počtu zatčených a o popravených četnících v Terezině, zprávy, které se rodily nikoli až v době poválečné, ale už v průběhu okupace?

Mohli jsme dokumentárně sledovat jediný případ hromadného zatčení terezínských četníků, jeho příběh, příčiny a následky. Žádné stopy po případu, který by odpovídal vylíčení Cirusově, Machtově nebo Skvrnové, se nepodařilo nalézt ani v úředních spisech, ani v dochovaných autentických denících terezínských vězňů, např. Evy Roubičkové a Egona Redlicha, kteří soustavně zaznamenávají podobné události i menšího významu. Historizace vzpomínek je složitým problémem a všechny obtíže jejich analýzy a zhodnocování k vytěžení historických faktů se znásobuji, jde-li o vzpomínky vězňů nacistických táborů a věznic. Vedle obecných fyziologických, psychologických a sociologických problémů existují zde i zcela specifické. Kruté podmínky života, devastující fyzickou i duševní potenci, Oslabovaly zpravidla schopnost přesného a výrazného pozorováni a vnímání, urychlovaly proces zapomínání. Nepřetržité plynutí vězeňského času bez kalendáře narušovalo orientaci v čase. Mnohé ve vězeňských Vzpomínkách obráží nikoli skutečné události, ale jen pověsti rozšířené tehdy po táboře nebo věznici, ať již vzniklé z cílevědomé nacistické dezorientace nebo Vzniklé z živné půdy vězeňské izolovanosti. Někdy ovsem i tyto pověsti obrážejí racionální jádro. 1946, Vzpomínky Antonína Machta, vydané knižně v říjnu 1946, umožňují nám porozumět, jak snadno může proniknout nepravda do vzpomínek bývalých vězňů. Macht pracoval s dvěma dalšími vězni v kanceláři Malé pevnosti. Jednoho dne je velitel věznice Jöckl odtud vyhnal, aby mohl nerušeně hovořit telefonicky s Prahou. Odpoledne přišel zvláštní transport, čtrnáct českých četníků. Bud je přivezli z ghetta nebo Prahy, žádné spisy o nich nebyly, vše se vyvíjelo jen telefonicky. Nebyli přijati do evidence, stáli na dvoře, nikdo k nim nesměl. Pak se všichni vězňové museli vrátit ze svých pracovišť do cel v neobvyklou dobu, asi o půl čtvrté odpoledne. Cely byly uzavřeny a zdáli bylo slyšet salvu. V rohu kanceláře našli pak hromádku šatů a košil. Úmrtní listy vyplňovali beze jména a údajů o vězních. Ty pak doplnil esesák Schmidt. Z tohoto Machtova líčení je zřejmé, jak obtížně mohl sledovat tyto události i vězen v tak mimořádným postavení, jako byl kápo v geschäftszimmer" Malé pevnosti. Mimochodem: ve své knize již Macht netvrdí, že tito četníci byli zastřeleni za pomoc vězňům. Cirus v té době pracoval s Machtem v kanceláři Malé pevnosti a z vlastního poznání nemohl znát víc než on. Z dokumentů o poválečném vyšetřování, které jsou k dispozici v archivu Památníku Terezín, "6) lze usoudit, že jedním z tehdy popravených četníků byl Karel Kotál, velitel četnické stanice v Janovicích. Tam tajně poslouchali zahraniční rozhlas a 13. listopadu 1943 byli téměř všichni zatčeni. Podle údajů jednoho z nich, Karla Bytela, šlo o 13 zatčených. Kotál byl 17. prosince převezen na Malou pevnost s dalšími vězni, a ještě téhož dne byli popraveni. Kolik bylo popravených, zda souhlasí počet, udávaný Círusem, nebo počet udávaný Machtem, nelze již zjistit, ani kolik z popravených byli opravdu četnici." Kde ale hledat zdroj informaci, že šlo o četníky popravené za pomoc vězňům a jimi prozrazené? Klíčem k odpovědi je pramen, který pro své tvrzení uvádí Milada Skvrnová, odbojová pracovnice, tajně udržující spojení s vězni na Malé pevnosti a účinně jim pomáhající. Spolupracovala přitom s poddůstojníkem SS, Franzem Bienem, prokazujícím dobrou službu vězňüm.50) Ten jí také řekl, že osm četníků propašovalo do terezínského ghetta prase, židé je prozradili a osm četníků bylo popraveno.51) Nepochybně šlo o úmyslnou dezorientaci, pocházející z velitelství Malé pevnosti, které zřejmě podlehl i Bien a Skvrnová, stejné jako Macht a Cirus, a která v té či oné podobě pronikla také mezi obyvatele širokého okolí Terezina (např. Fr. Chaloupka z Litoměřic vzpomíná na devět četníků zastřelených pro pomoc židům).3 Cílem této dezinformace bylo zvětšovat rizika při poskytování pomoci vězňům, odrazovat od ní, upevňovat kázeň v stráž ním oddílu SS na Malé pevnosti i v četnickém oddílu terezínského tábora, uvolňující se s neodvratně se blížícím konečným krachem třetí říše. Příznačné ovšem je, že mezi terezínské četníky, pokud můžeme soudit ze vzpomínek a dokumentů, tato dezinformace nepronikala v podobě takových konkrétních, případů" anebo nebyla v takové podobě akceptována.) U Alberta Adámka je jeho tvrzení, že většina příslušníků terezínského oddílu skončila gestapáckým vězením, vyvoláno pohledem, zkresleným v prismatu vlastního trpkého osudu. Sám patřil k oněm čtrnácti terezínským četníkům, uvězněným pro pomoc vězňům. Současně však svým způsobem objektivně odráží představy, vyvolané mezi protektorátním četnictvem v důsledku zastrašovacích a dezorientačních metod nacistických okupantů. Při analýze vzpomínek a zkoumáni jejich hodnoty jako historického pramene setkáváme se ovšem i s jinými jevy, které nemají nic společného s fyziologickou, psychologickou či sociologickou problematikou toho druhu, jakou jsme se dotud zabývali. Jde O přímé falzifikace, s nimiž se tu nyní setkáváme v podobě velmi odporné, ve vzpomínkách Karla Loewensteina.54) Tento berlínský bankéř s minulosti pruského námořního důstojníka byl deportován do minského ghetta, kde se stal záhy vedoucím bezpečnostní služby tzv. židovské rady, ale na základě intervence generálního komisaře v Bělorusku Kubeho byl s Hitlerovým souhlasem z Minska propuštěn.

Minské ghetto bylo cele vyvražděno. Loewenstein byl dirigován do Terezina, kde se opět stal velitelem bezpečnosti v tzv. samosprávě, a byl tu jedním z nejrafinovanějších kolaborantských pomocníků SS i tehdy, když se vězeňským funkcionářům podařilo jej různým způsobem z této funkce vymanévrovat. Loewenstein napsal vzpomínky na obhajobu své minské a terezínské minulosti. Obsahují velké množství fantastických konstrukci a lži, vymyšlených velmi účelově a také zákeřně. Loewenstein totiž popisuje desítky rozmluv, činů a události, pro které není živých svědků, ani písemných dokladů, resp. jejichž neexistenci předpokládá. Zcela bezostyšné obviňuje každého, jemuž plynové komory nebo esesácké kulky znemožnily se bránit, pokud tímto způsobem muže vyzdvihnout sama sebe a pasovat se na "rytíře bez bazén a hany", za jakého ho vydává i H. G. Adler.33) Adlerovu historickou práci o dějinách Terezína silně ovlivnil a jeho prostřednictvím i terezínskou historiografii, zejména v NSR. uvedených důvodů není snadné Loewensteina usvědčit. Materiály ve fondu zemského četnického velitelství Čechy umožňují alespoň jednu takovou konfrontaci autentických dokumentů s Loewensteinovou falzifikační metodou. Loewenstein píše: ,,Když přišel četnický strážmistr Makovský a štábní strážmistr Škoda za tehdejším judenältestrem (tento termín používám nepřeložený, doslova znamená ,,stařešina židů"- M. K.) Eppsteinem, aby vyřadil z transportu několik židů, kteří měli byt deportováni, a když se to Eppsteinovým prostřednictvím Burger dozvěděl, dal oba odvézt na Malou pevnost...30 Jinými slovy: Eppstein udal u esesáckého velitele tábora dva četníky za to, že u něho intervenovali ve prospěch vrznu a svým udaným zavinil jejich zatčeni. Obraťme se k dokumentům. Z archivních dokumentů z citovaného záznamu zatčených četníků lze zjistit data jejich zatčení. Eduard Škoda byl zatčen 8. září 1943, František Makovský o týden později. V září 1943 byly skutečné z Terezina vypraveny dva transporty – oba však 6. záři 1943, tj. dva dny před Škodovým zatčením a devět dnů před zatčením Makovského. Další transport odjel pak až v polovině prosince.57) Intervence Škody a Makovského by musela být uskutečněna nejpozději 5. září. Je absurdní předpokládat, že by Eppstein, kdyby je chtěl udat, čekal jsi udáním tolik dnů a udával je v týdenním rozmezí, anebo že by Burger, kdyby udaní dostal, takovou dobu zatčení odkládal. Máme ovšem k dispozici i další autentické údaje, vyvracející Loewensteinovu verzi. V seznamu zatčených četníků je u E. Škody jako důvod zatčení uvedeno, podezření z pašování pro židy" Z jeho osobního spisu je zřejmé, že jmenovaný byl pověřen prohlídkou došlých balíčků na poště v Terezině". Protože při každém zatčení četníka se zkoumalo, zda na jeho deliktu nemají vinu také jeho představeni, došlo k takovému vyšetřování tentokrát. Setřeni se zabývalo jen souvislostmi se Škodovou činnosti na poště, např. zda byl dostatečně poučen svými představenými, a Burger i Bergel vzali oba velitele četnického oddílu v ochranu pravě zase v těchto souvislostech.58) Podobně i spis Františka Makovského, který byl zatčen pro "styk se židy",59) nepřipouští Loewensteinovu interpretaci příčin jeho zatčeni. Jak zřejmě, Loewenstein si své kruté obvinění vymyslel v důvěře, že mrtvý Eppstein je již nebude moci vyvrátit, což je pro jeho metodu charakteristické. Smysl této studie je odpovědět na jednu dílčí otázku. K hlavnímu problému, tj., nakolik se nacistickým okupantům podařilo terezínský četnický oddíl ke svým cílům opravdu využit, mohla Jen přispět. Průzkum této otázky na historika teprve ceká. Současné jsem se pokusil na konkrétním materiálu ukázat, jak kritická interpretace vzpomínek, analýza motivace a zdrojů i nepravdivých údajů v nich obsažených, umožnuje získat cenné historické poznatky.

1) Hlášení zvláštního četnického oddílu Terezín zemskému četnickému velitelství Čechy z 8. listopadu 1943. SÚA ZČV k. 926 Org. spec. 6 C. Na základě této prověrky byli např. odvoláni četníci L. Lebeda a F. Kojan. (Podle hlášení z 9. a 26. listopadu 1943, tamtéž.)

2) Hlášení z 9. září 1943, tamtéž.

3) Hlášení z 1. února 1945, tamtéž.

4) SUA-GKUP- k. 40- II 265, čet. zvl. oddíl v Terezíně 43.

5) Denní rozkaz zemského četnického velitelství č. 12/1942. SUA ZCV k. 24 – Denní rozkazy 1943-1945.

6) Památník Terezín fond vzpomínek (dále cituji jako PT),

7) Český národ soudit K. H. Franka. Praha 1947, s. 100, 134 a 211.

8) PT 415.

9) PT 687.

10) Albert Adámek, Vzpomínky na léta 1938-1945. Archiv CSPB 2/1958.

11) Rudolf Iltis, Die unbesungenen elden. In: Theresienstadt, Europa Verlag, Wien 1968, s. 326.

12) . Orlický, Terezínští četnici. Hlas revoluce č. 20/1946.

13) SÚA-ZČV k. 1002- Pol. práv. 6.

14) V kolonce pro poznámky jsou uvedeny signatury spisů, Vztahujících se k jednotlivým případům.

15) Velitel četnického zvláštního oddílu Terezín Hasenkopf se v dopise z 15. zŘÍ 1944 ospravedlňoval proti výtce zemského četnického velitelství Čechy, Z dopisu je že o několik týdnů opožděné hlásil zatčení dvou četníků. zřejmo, že terezínská komandatura SS, tehdy již nazvaná služebnou, zakázala veliteli oddílu podat hlášení vlastním nadřízeným až do konečného rozhodnutí gestapa. Zákaz zdůvodnila tím, že četnický zvláštní oddíl v Terezině podléhá výlučně soudní pravomoci SS a policie (..,aus schliesslich der SS- und Polizeigerichtsbarkeit unterliegt"). SUA-ZCV k. 1006- H. 322. V říjnu 1942 byla četníky zatčena Anna Jedličková při pokus propašovat do Terezína potraviny a předána gestapu. Tam při výslechu uvedla, že ji dva četníci (jeden z nich proslulý Hašek), ukradli při zatčení 8000 K. Gestapo předalo Vše k přešetření německé kriminální policii, která však odmítla, že případ protektorátních četníků patří do kompetence protektorátních úřadů. Nakonec údaj Jedličkové vyšetřil" velitel oddílu Janeček s výsledkem, že na Annu Jedličkovou má být podáno trestní oznámení pro falešné obvinění četníků. V dopise z 15. ledna 1943 žádá Janeček zemské četnické velitelství, aby podalo toto 0známeni u německého soudu, protože oba četníci konají v Terezíně službu na rozkaz Ústředního úřadu pro řízení židovské otázky v Čechách a na Moravě, služebny Terezín, tedy německého úřadu. SUA – ZČV- k. 1005-St. 7,8/43.

16) SUA – ZČV- k. 926* kniha Sonderabteilung Theresienstadt.

17) SÚA – ZČV -k. 1004, 1005, 1006. *

18) Zahrnuji mezi ně i Josefa Menouška, který byl 1. července 1942 zatčen velitelem oddílu Janečkem, i když formálně k oddílu nepatřil

19) SUA ZČV-k. 1006-H 406.* Zatčen byl 22. února 1945, propuštěn z vazby 8. března a příštího dne nastoupil znovu službu.

20) SUA - ZČV -k. 1006- H 413.* Zatčen 25. února 1945, osvobozen 3. květ na z vězení německého soudu v Praze bez vědomí gestapa, jak uvádí poválečný záznam v jeho osobním spise.

21) SUA ZČV k. 1006 H 406.* Záznamy ve spisu o sdělení Rahma: . beide diese Verhaftungen mit dem Wachdienste bei der GSA Theresien- stadt nicht zusammenhängen".

22) SUA- ZČV- k. 1006 H 250 až H 256. *

23) SÚA - ZČV- k. 1006 H 256.* V textu se mj. psalo: ,Sie waren u Gendarmerie Sonderabteilung Theresienstadt zur Bewachung des Juden- ghettos zugeteilt. Am 11. 1. 44 haben Sie sich bei der Bewachung eines neu angekommenen Judentransportes bezw. bei der Durchsuchung des von den Juden mitgeführten Gepäcks Rauchwaren sowie verschiedene Gedrauchsgegenstände angeeignet, um dieselben für sich zu gebrauchen. Sie taten dies, obwohl Sie bei Dienstantritt eingehend darüber belehrt Worden waren, dass die Aneignung aus jüdischem Besitz stammenden Sachen verboten und daher strafbar ist."

24) SUA ZČV- k. 1006- H 251. *

25) SUA - ZČV- k. 1006- H 254. *

26) Karel Lagus, Josef Polák, Město za mřížemi, Praha 1964, s. 334-343.

27) SÚA ZČV k. 1004 H 76.* Datum jeho propuštění z vazby nelze ze spisů přesně zjistit. Víme jen, že k tomu došlo před 11. únorem 1943. K tomu dni se vztahuje zmínka, týkající se spisů o zatčení a propuštění Menouška. Důvod zatčení uveden: ,,Verkehr mit Juden und Geschenkan- nahme".

28) SUA ZČV k. 1004-H 79.* Ve spise uvedeno, že pašováním získal za čtyři tisíce a tak si přišel na 25 tisíc K. Důvod zatčení podle seznamu:Verkehr mit Juden und Lebensmittelschmuggel für Juden. Eigenmächtige Entfernung von Theresienstadt nach Prag."

29) SÚA ZČV -k. 1005-H 193.* Důvod zatčení uveden: Wegen Verdachtes des Gold – und Briefschmuggels mit Juden".

30) SOA ZČV k. 1005 H 192.* Uvádi se, že za propašování jednoho dopisu požadoval 1000 K.

31) SUA-ZČV k. 1005 H 194.* Zatčen: Wegen Verdachtes des Gold – und Briefschmuggels mit Juden". SUA ZCV k. 1005–H 196. Zatčen gestapem v Českých Budějovicích v době, kdy, již nesloužil v Terezíně, po pěti měsících, ale výslovně V souvislosti se zatčeními ve zvláštním četnickém oddílu. Der Grund der Verhaftung ist im Zusammenhang mit den bereits stattgefundenen Verhaftungen bei der GSA in Theresienstadt."

33) Po propuštění z vězení nastoupil znovu službu v Křivoklátě 1. října 1943.

34)SUA – ZČV-k. 1006-H 209. SUAZCV k. 1006 H 210.* Po propuštění sloužil dále v protektorátním četnictvu.

35) SUA ZČV k. 1006 H 222.* Odsouzen wegen Verkehr mit den im Judenghetto Theresienstadt befindlichen Juden, sowie Vorschubleistung beim Schmuggel zwischen Ariern und Juden".

36) SUA-ZCV k. 1006 H 217.* Důvod zatčení uveden: ,Verkehr mit Juden und Helfer bei Schmuggel zwischen Ariern und Juden". Formulace V rozsudku: ,wegen fortgesetzten Wachvergehens und wegen militärischer Bestechung". S jeho osobního spisu se mi nepodařilo najit. Podle vzpomínky A. Adámka, citované V pozn. 10, byl odsouzen na dvě léta vězení za to, že z nákladního auta, projíždějícího táborem, hodil jednomu z vězňů květák. Jaký byl jeho další osud, A. Adámek neuvádí. Podle soupisu zatčených četníků důvodem zatčení byl: ,,Verdacht der Schmugglerei mit Juden".

38) SUA ZČV k. 1006 H 225.* Dne 6. června 1944 byl odsouzen na dva roky a šest měsíců vězení v přelíčení spolu s četníky Kouteckým, Zelníčkem. Jako důvod uvedeno: ,, . . wegen fortgesetzten Klimešem a Wachvergehens". V seznamu se důvod zatčení označuje přesněji. ,Verkehr mit Juden und Helfer bei Schmuggelei zwischen Ariern und Juden". Propuštěn z vazby byl 19. července 1944 ,ze zdravotních důvodů" na tři měsíce, ale trest již znovu nenastoupil. A. Adámek, cit. vzpomínka, s. 34 až 35. Adámkovo křestní jméno uvádím podle textu jeho poválečné vzpomínky, V Osobních spisech, pokud je uvedeno Česky, se používá Zdeněk.

39) SUA-ZČV k. 1006 H 322.* Jako důvod zatčení uvedeno: Unerlaubter Verkehr und Schmuggelei mit Juden. V rozsudku se stanovovalo: ,wurden Sie wegen milit. Bestechung, Wahverfehlung und Ungehorsam zu 4 Jahren Zuchthaus und 4 Jahren Ehrenverlust verurteilt".

40) SUA ZČV k. 1006 H 323.* Po válce 6. června 1945 byl nezvěstný. Zda se vrátil později, nelze z jeho spisů zjistit.

41) Svědectví Josefa Štědrého 17. prosince 1947. Státní archív Litoměřice MLS- Ls 147/48. 42) Svědectví Stanislava Hlaváče 23. dubna 1948. Tamtéž.

43) Srv. Karel Rahm před svými soudci. Věstník ZNO 1947, č. 17, s. 252. Když pfi procesu s Rahmem bylo předneseno svědectví o smrti Černého, prokurátor rozšířil o tento bod žalobu na Rahma. Státní archiv Litoměřice MLS- Lps 441/47-k. 134 list 185.

44) Počet četníků z terezínského zvláštního oddílu, zatčených pro pomoc terezínským vězňům, představuje přibližně tři procenta z celkového počtu zatčených četníků v době nacistické okupace. Mezi zatčenými četníky, jsou někteří, u nichž důvodem zatčení byla kteří nesloužili v Terezíně, pomoc osobám postiženým protižidovskou perzekucí. Výslovně je to uvedeno u praporčíka Josefa Mlejnka z Dymokur, zatčeného pražským gestapem 14. ledna 1941, a u štábního strážmistra Rudolfa Mertlíka z Velké Dřevíče, okres Náchod, zatčeného 7. července 1943.

45) Antonín Macht, Pankrác Terezin, Malá pevnost, Praha 1946, s. 154-156. 46) Archiv Památníku Terezín MK 5/2.

47) Dopis Karla Bytela ze 17. července 1975 autorovi této studie (,Já byl zatčen klatovským gestapem 13. 11. 1943 v Janovicích n. Uhl. společně s dalšími 12 četníky, ale to nemělo s Terezínem nic společného, byl to docela jiný případ odbojové skupiny na Klatovsku.") V citovaných materiálech Památníku Terezín se uvádí počet zatčených jedenáct dvanáct".

48) Dopis bývalého četníka J. Nováka. APT – MK/5/2.

49) Machtovu svědectví v procesu s K. H. Frankem soud uvěřil a ve zdůvodnění rozsudku se na ně odvolává. Podstatou svědectví však byl důkaz, že K. H. Frank nařídil tyto popravy, což bylo výslovně uvedeno v původních úmrtních listinách. kam Macht z příkazu Jöcklova zástupce vyplňoval jako příčinu smrti,, Exekution durch Erschiessung auf Befehl des Deut schen Ministers in Prag". (Český národ soudí K. H. Franka, s. 211.) Tato podstata Machtova svědectví naším průzkumem nebyla zpochybněna, i když zřejmě v datování se Macht spletl o několik týdnů. Macht sám uvedl, že vyplňoval úmrtí listy beze jmen a jiných nacionálií exekuovaných, takže nemohl odtud vědět, zda šlo opravdu o četníky. Z hlediska rozhodování soudu to ostatně nebylo důležité.

50) Vzpomínka bývalých vězňů a pamětníků odboje. In: Terezínské listy 3/ /1973, s. 49-51. 0 Bienových službách též A. Macht, cit. d., S. 41.

51) APT 415.

52)Viz např. F. Chaloupka, Baličky do ghetta, Průboj 24. února 1965.

53)Jedinou výjimkou je K. Salaba – viz pozn. 11, ale ten na podzim a v zimě 1943 již v Terezíně nebyl a charakter tohoto údaje v jeho vzpomínce, publikované po Čtvrt století, svědčí o jeho původu ze vzdáleného doslechu, možná až v poválečné době.

54) Karel Loewenstein, Minsk: Im Lager der deutschen Juden. 1961, Heraus- gegeben von der Bundeszentrale für Heimatdienst. Terezínská kapitola Loewensteinových vzpomínek (stropojis autorizovaný Loewensteinem), je uložen v knihovně židovské náboženské obce v Berlíně. Fotokopie uloženy ve fondech Památníku Terezín. APT 21.

55) H. G. Adler, Theresienstadt 1941-1945. Das Antlitz einer Zwangsgemein- schaft. Geschichte, Soziologie, Psychologie. 2. Auflage, Tübingen 1960. Viz. též předmluvu H. Krausnicka k Loewensteinovë publikaci citované V po známce 54.

56) APT 21, s. 71.

57) K. Lagus, J. Polák, cit. d., s. 320.

58) SUA ZCV k. 1006–H 209 *

59) SUA ZCV H 210. k. 1006*

*SUA dnes NA (Národní archiv)