Ležáky a sítě četnického odboje „ČENDA“

Četnici ve spojeni SILVER A v odbojové skupině ČENDA:

Strážmistr František Brčák

štábní strážmistr Alois Founě nar.17. července 1898 Voseků, Strakonice, ČPS Chrudim

strážmistr Josef Jenší

strážmistr Karel Kadlec

vrchní strážmistr Karel Kněz 16.ledna 1899, Nehodív u Klatov - 22.června 1942, Habroveč

Svojí smrtí nedokázal sice zabránit vypálení Ležáků, ale pravděpodobně zachránil všechny obyvatele okolních obcí, kteří o ukrývání vysílačky a parašutistů věděli. Na fotografii od nás z hospody je vrchní strážmistr Karel Kněz – uprostřed a po jeho pravici jeho manželka Anna – paradoxně byla německé národnosti. Karel Kněz z četnické stanice ve Vrbatově Kostelci se svými podřízenými.

četnický strážmistr Jan Kohout nar.9.12.1906 +10.1.1943 v Griebo u Coswicu jako oběť nacismu.

vrchní strážmistr Jaroslav Kotáb nar. 8. 12. 1906 v Proseči pod Ještědem ve spojení s 5. oddílu Brigádou Mistra Jana Huse.

četník Václav Kotáb nar. 5. ledna 1900 působil na četnické stanici v Kladně

strážmistr Josef Lorenc

štábní strážmistr Jan Pavlík

štábní strážmistr Alois Plaček

četník Josef Talián

poručík výkonný - nadporučík in memoriam Josef Trnka

Příslušník četnictva, 54 let, okresní velitel v Pardubicích v Čechách. Byl zastřelen v budově okresního úřadu v Pardubicích příslušníky gestapa dne 8.5.1945.

Štábní strážmistr Emanuel Hugo Weber z četnické stanice Pardubice

(štábní strážmistr Jan Pavlík byl od října 1941 až do 19. června 1942 na školení v Praze a štábní strážmistr Alois Plaček, v zimním a jarním čase roku 1942 pobýval také služebně mimo mateřskou stanici).

V tomto článku se zabýváme historickou události, která je neoddělitelně spjata s obcí Ležáky 1) ležící na samém severozápadním okraji Českomoravské vysočiny. Obyvatelé válcového mlýna a několika domků byli zakotveni v daném prostředí na základě ekonomických a sociálních vztahů ke svému okolí. Každodenní kontakty udržovali obyvatelé především se správními obcemi 2); mlýn č. p. 26 patřil do obvodu osady Dachov v katastru obce Miřetice, osm domků osady Ležáky patřilo do obvodu obce Habroveč v katastru obce Louka. Vrbatův Kostelec, Včelákov a Miřetice tvoří trojúhelník větších sousedních obcí.

U Švandova mlýna byl lom Jaroslava Černíka z Morašic (tzv. Černíkův lom), ke kterému patřila ještě jedna opuštěná jáma u silnice. Přibližně čtyři sta metrů západně od vesnice byl v lese skryt lom Hluboká, jehož nájemcem byl František Vaško z Pardubic. V jeho lomě bylo zaměstnáno několik mužů z Ležáků. Čtyři sta metrů východním směrem byl u Vrbětic menší lom, jehož nájemcem byl Karel Andrák ze Dřeveše. V blízkém okolí se nacházelo bezpočet dalších lomů a jam, ve kterých probíhala těžba kamene, ty nejsou v příběhu vypálené vesnice podstatné. Lom Hluboká u Dachova, Černíkův lom v Ležákách a Andrákův lom u Vrbětic hrály v příběhu Ležáků důležitou roli, proto jsou jejich jména zvláště zdůrazněna. Všechny tři žulové lomy měly přívod elektrické energie. Ležácký mlýn byl připojen k elektrickému rozvaděči v Černíkově lomu, avšak do zbývajících osmi ležáckých domků nebyla elektrická síť přivedena.

I z tohoto důvodu, a to především kvůli poslouchání rozhlasu, byla budova mlýna místem častého setkávání sousedů.

V polovině března roku 1939 se četnická stanice ve Vrbatově Kostelci u Skutče stala jedním z opěrných bodů odbojové organizace s krycím názvem ČENDA.

Tato síť spolupracovníků vytvořila článek domácího odboje v okolí Ležáků, který mohli později parašutisté Alfréd Bartoš, a hlavně Jiří Potůček využít. Zaslouží si proto větší pozornost, neboť po dobu fungování vysílačky Libuše zajišťovala její úkryt a současně i skrze řetězec členů jeden z informačních kanálů.

V roce 1935 došlo na vrbatokostelecké četnické stanici k výměně vrchních strážmistrů. Zatímco byl bývalý vrchní strážmistr Jaroslav Kotáb 3) odvelen k četnické stanici do Chrudimi, nastoupil na jeho místo mladý vrchní strážmistr Karel Kněz 9, který přišel na četnickou stanici předešlého roku. Oba muži nebyli pouze kolegy, ale především přáteli. Vzájemné kontakty spolu udržovali i následujících sedm let až do Knězovy smrti v červnu 1942. Tato dvojice tvořila páteř malé skupinky odbojářů. Na počátku okupace v březnu 1939 se na vrbatokostelecké stanici projevil odpor četníků v čele s Knězem proti obsazení německou armádou likvidací důležitých písemných materiálů. Zničena byla evidence zbrojních pasů a třaskavin, které byly třeba k lámání žuly v okolních lomech.4) Po osobní domluvě Kotába, v tuto dobu již člena kriminální policie v Chrudimi,5) a Kněze bylo dohodnuto, že se Kněz pokusí stejného opatření dosáhnout i u četnických stanic ve Skutči, Hlinsku, Trhové Kamenici i Nasavrkách.

Do akce byl zasvěcen i Knězův a Kotábův dobrý přítel z Miřetic Čeněk Bureš. Dalším členem vrbatokostelecké četnické stanice, který byl vedle

Kněz do činnosti ČENDY zasvětil strážmistra Brčáka.

Ten jako první přišel s návrhem vytvoření budoucí odbojové organizace. Podle jeho jména pak byla rozrůstající se skupina nazývána ČENDA,6) velitelem byl vzhledem k důležitým stykům i autoritě určen Jaroslav Kotáb. Kontaktováni byli z blízkého okolí Josef a Bořivoj Truncovi, Václav Kučera, stejně jako rodina Macháčkova z Vrbatova Kostelce, Josef Paleček z Cejřova, Stanislav Březina ze Skutče, starosta Chrasti Stanislav Dejdar a občané téhož města, zvěrolékař Dr. Josef Kašpar a Rudolf Ferdinand, ze Dřeveše pak Josef Polák, č.p. 10 (Pozor na možnou záměnu jmen! V Dřeveši žil ještě Josef Jan Polák, č.p. 6, člověk s napojením na kolaborantskou Árijskou pracovní frontu. O Josefu Polákovi a Josefu Janu Polákovi budeme hovořit dále)7), nájemce lomu Hluboká František Vaško i správce a Františkův bratr Jindřich Vaško. Z osazenstva lomu Hluboká pak významně pomáhal strojník Karel Svoboda z Miřetic. Mezi význačné spojky patřil i Jiří Dospěl z Dachova.8) Z četníků chrudimské četnické stanice se zapojil ještě Josef Talián a velitel chrudimské kriminální policie Josef Jenší, který vypomáhal při překladech německých hlášení i zapůjčením služebního vozu. Skupina získala prostřednictvím K. Kněze a bratrů Vaškových v průběhu let 1939 až 1941 úzké napojení na velmi důležitou místní organizaci PVVZ a ÚVOD v Nasavrkách (Václav Doležal, manželé Fialkovi atd.). Nasavrcká "buňka" měla přímé napojení na chrudimskou, člensky ještě početnější skupinu. ČENDA opět skrze K. Kněze (buď přes Rudolfa Choutku9) z Podskalí nebo Stanislava Březinu ze Skutče) pak získal v roce 1941 napojení na místní část organizace Obrany národa (ON) Kynych-Hofmann-Bartoš.10) Jak skupina nasavrcká, tak skutečská má velice komplikovanou strukturu. Není možné ji podrobně v této práci rozebírat. Je však nutné upozornit na to, že do organizací byly dle údajů ČSBS zapojeny stovky lidí z blízkých i vzdálených měst a obcí. ČENDA označuje poměrně vymezenou skupinu přátel-odbojářů, která se ovšem silně prolínala s okolními většími organizacemi. Činnost ČENDY v Praze, Pardubicích, Chrudimi a široké oblasti čtyřúhelníku Nasavrky, Hlinsko, Skuteč a Chrast poukazuje na velké zásoby zbraní.

Ve Vrbatově Kostelci byly od března 1939 shromážděny zatajené třaskaviny i odevzdané zbraně včetně munice. Tento důležitý materiál byl odvezen Taliánem a Kotábem k Josefu Palečkovi, který jej uschoval. Josef Polák k výbušninám ještě dodal rozbušky a společně s dalšími výbušninami, které byly postupně získány z lomů v okolí Prosetína, Srní, Skutče i Hlinska, byly ukryty v jednom z rodinných domů v obci Kvasín.11) Skupina pracovala velmi efektivně, neboť podstatnou část členstva tvořilo četnictvo. Proto byly ztráty výbušnin nahlášeny jako krádež, u které ovšem stejná skupina četníků uzavřela šetření s výsledkem, že pachatel zůstal neznámý. Jak se J. Kotáb ve výpovědi vyjádřil, bylo toto rychlé opatření zbraní a třaskavin velmi prozřetelné, neboť záhy se dostalo lomařské "náčiní" pod přísnou kontrolu gestapa. Ještě na konci roku 1939 odcizili četníci osmnáct pistolí s velkým počtem nábojů z četnického skladu v Chrudimi. Odbojová činnost vyžadovala i nezbytnou opatrnost. Jindřich Vaško proto důrazně nabádal k nejvyšší obezřetnosti v otázce konspirace. Jména zúčastněných osob neměla být známa nově příchozím a vedení mělo zůstat úplně v tajnosti. Principem měla být znalost maximálně tří jmen dalších spolupracovníků. Tohoto ujednání se později držel Kněz takovým způsobem, že chrudimská četnická stanice v čele s Kotábem o vysílačce Libuši vůbec nevěděla. Míst, kde se skupina scházela, bylo několik. Můžeme jmenovat dva hostince v Miřeticích, a sice "U Kokšů" a "Na Cikánce", dále pak se schůzky konaly u Palečka v Cejřově, u Ladislava Zacha v Hlíně, u Doležalových v Habrovči12) a asi nejdůležitější místo setkání bylo u manželů Březinových13) ve Skutči. Skupina měla velký zájem na rozšíření své působnosti a tím i členské základny. ČENDA si stanovil jako jeden z cílů odhalování spolupracovníků gestapa a později i německé kriminální policie, jejíž oddělení vzniklo oficiálně v Pardubicích až v květnu roku 1941. Odbojáři chtěli varovat své spoluobčany před pisateli udavačských dopisů a přímými kolaboranty. Právě skutečská rodina Březinových sehrála významnou úlohu. V jejich bytě skupina shromažďovala a vyhodnocovala desítky udání, které byly směřovány na gestapo. Šlo o hlášení rázu hospodářského, tj. černé porážky, mletí bez povolenky, úschovu obilí atd. Nutné bylo vypátrání pisatele a upozornění ohroženého občana na možnost prohlídky ze strany tajné policie. Jak Kotáb prohlašoval, spolupracovníci museli být velmi opatrní, neboť mohlo jít i o nastražené dopisy ze strany gestapa. To vedlo k prohlubování sítě a ke snaze proniknout co nejvíce do policejních a represivních složek okupační moci. Důležitou spojku v této činnosti našli ve Václavu Kotábovi14) (bez příbuzenské přízně k Jaroslavu Kotábovi), který do roku 1939 působil na četnické stanici v Kladně a pak byl na Ústředí četnické pátrací stanice u Zemského četnického velitelství v Praze. Václavu Kotábovi se podařilo při policejních raziích v Kladně po násilné smrti německého četníka Rudolfa Kniesta v létě roku 1939 zabavit a nepřiznat několik střelných zbraní. To zachránilo řadu občanů z Kladenska. Díky němu pronikla skupina ČENDA i do centrálních policejních úřadů. Jeho byt byl využíván k utajeným schůzkám lomaře Františka Vaška, který do Prahy zajížděl nejen obchodně. V. Kotáb byl spojkou natolik významnou, že skupina měla údajně přehled o pohybech a eskortách politických vězňů v pankrácké věznici. Zde pomáhali především dozorci, kteří propašovali i několik motáků rodinám zatčených.

Na začátku roku 1940 se četníci chrudimské stanice dozvídají o úzkých kontaktech svého kolegy Václava Prause 15) na pardubické gestapo. Nebylo jasné, jestli je Praus konfidentem tajné policie, proto se chrudimští četníci pokusili získat spojení na kolegy v Pardubicích. Četník Emanuel Hugo Wébr, dlouholetý člen pardubické četnické stanice, zprostředkoval kontakt na své spolupracovníky, kteří již měli vybudovanou rozvětvenou síť v Pardubicích. Můžeme konstatovat, že do této četnické sítě byl aktivně zapojen i velitel pardubické četnické stanice Josef Trnka.16) ČENDA se na tuto větší organizaci napojil, ale i přesto si udržel operativní samostatnost. Pardubičtí a chrudimští četníci se pak častěji stýkali a vyměňovali si důležitá hlášení. V srpnu 1940 je do ČENDY přijat i tehdy dvacetiletý František Doležal z Habrovče společně s matkou i bratrem Jaroslavem.17) Jeho úloha spočívala v předávání zpráv mezi členy, zjišťování nových informací z odposlechu rozhovorů občanů a přechovávání zbraní. Fr. Doležal 18) nastoupil ještě v listopadu 1940 jako číšník v hotelu Dvořák v Chrasti u Chrudimi. Kněz a Kotáb upozornili Doležala, že bude fungovat jako spojka mezi Vrbatovým Kostelcem a Chrudimí. Cokoliv by bylo doručeno s heslem ČENDA, je Doležal povinen uschovat, popř. osobě poskytnout nocleh. K blíže neurčenému datu dostal číšník od Kněze asi deset kusů ručních zbraní a dvě lovecké pušky. Zčásti snad pocházela tato zásilka od některého četníka přímo z Chrasti, Skaly nebo Hlíny a byla určena pro Kotába. Bureš zase do Chrasti dovezl rozbušky a střelný prach, který byl určen Josefu Polákovi do Dřeveše a profesoru Brožkovi do Nasavrk. Skupina se pohybovala na "tenkém ledě" a to se vymstilo jednomu z jejích členů Slavíkovi z Chacholic, který byl udán Karlem Novotným ze Skaly. Jelikož se aktivity Novotného staly velmi nebezpečnými pro celou obec i její okolí, rozhodl Kotáb o jeho "odstranění". Násilná likvidace kolaboranta se nezdařila, a nakonec od ní bylo upuštěno úplně.

Po vypálení Ležáků zajistil Kotáb Doležalovi místo v pardubickém Grandu, kde měl především odposlouchávat gestapáky. Dle Doležalova tvrzení se skupině podařilo odcizit několik střelných zbraní z pokojů zaměstnanců gestapa.

Na podzim 1940 byla síť narušena nečekaným zatýkáním v Nasavrkách a Chrudimi. Četníci Jaroslav Kotáb, Alois Founě a Jan Kohout byli zadrženi, a tím byla i částečně narušeno fungování skupiny. Ovšem i na takový případ byli odbojáři připraveni a vedení převzal namísto Kotába Josef Talián. Kotáb vzpomínal, jak jeho devítiletý syn Jaroslav dělal spojku a o otcově zatčení okamžitě informoval další členy organizace. Po několika dnech byli ovšem strážníci propuštěni, aniž by gestapo získalo nějaké stopy.

Stanislav Březina se zapojuje do již jmenované skupiny Kynych-Hofman-Bartoš a stává se kolpoltérem časopisu "V boj". ČENDA dostává nový úkol, a sice chránit z pozice četnictva tuto odbojovou organizaci. Získávat a vyhodnocovat informace z gestapa a německé kriminálky v ještě větší míře, než dosud mělo být nejpodstatnější náplní organizace. Chrudimská četnická stanice v čele s Kotábem o svých zjištěních informovala pardubickou stanici, ale i poručíka Jindřicha Vaško v Miřeticích.

19. června 1942 přijel z Pardubic Čeněk Bureš a strážmistr Brčák byl náhodou služebně v Miřeticích. Bureš vzkázal Knězovi, aby ještě odpoledne za ním přišel do Ležáků.19)

21. června 1942 ráno se Knězovi a Brčákovi na četnické stanici hlásí strážmistr Pavlík, který den před tím ukončil školení v Praze. Na Knězi bylo vidět rozrušení, když společně s Brčákem oznamoval Pavlíkovi, že den před tím byl zatčen František Vaško v Pardubicích. Kněz se ho ptá, jestli mu nejsou známy nějaké podrobnosti o situaci v Praze a průběh vypálení Lidic. Pavlík se rozvyprávěl a vylíčil vrchnímu strážmistrovi řádění gestapa v hlavním městě i během zásahu v Lidicích. Kněz ho rozrušen zastavil se slovy, že už to nemůže poslouchat a krátce nato ze služebny odešel.20)

Při obchůzce v jedenáct hodin zašel do Dachova strážmistr Kněz a zastavil se u Košiny. Ten mu oznámil, že ráno u něho bylo gestapo a zatklo Vaška, nebylo mu však jasné proč. Kněz očividně znejistěl a byl skleslý.

1) SOA Zámrsk, Gestapo, kart. č. 2, Zpráva četnické stanice Vrbatův Kostelec z 14. dubna 1947, s. 62.

2) Jiřina RŮŽKOVÁ – Josef ŠKRABAL, Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005, I. díl, kraj Pardubice, okres Chrudim, údaje k roku 1930, s. 508–521.

3) SOkA Hradec Králové, f. OV ČSPB, kart. č. 5, č. 82 – Činnost skupiny ČENDA v okupaci, Kotáb Jaroslav – Dospěl Jiří, s. 5–21. Jaroslav Kotáb, nar. 8. 12. 1906 v Proseči pod Ještědem. V letech 1928–1939 byl přidělen na četnické stanice v Malči, Chotěboři, Vrbatově Kostelci a Chrudimi.

V době své služby ve Vrbatově Kostelci získal kontakty na občany v obcích Skuteč, Hlinsko, Nasavrky, Trhová Kamenice, Prosetín atd.

4) Štábní strážmistr Karel Kněz se narodil 16. února 1899 v Nehodivech u Klatov, vyučil se obchodním příručím a v roce 1917 se účastnil bojů v Itálii. Po návratu z války vstoupil do sborů československého četnictva. Od roku 1922 do roku 1932 byl služebně přiřazen do Starého Kynšperku, okr. Cheb, mezi lety 1932–1934 působil v Chomutově. Do Vrbatova Kostelce byl strážmistr K. Kněz přidělen 5. července 1934. Po 15. březnu 1939 utvořil s blízkými přáteli odbojovou skupinu ČENDA. Zemřel 22. června 1942. (dle zápisků Jaroslava Kněze, archiv autora)

5) SOkA Hradec Králové, f. OV ČSPB, kart. č. 5, č. 82 – Činnost skupiny ČENDA v okupaci, Kotáb Jaroslav – Dospěl Jiří, s. 6.

6) ABSMV, 309-6-1, Výpověď Jaroslava Kotába z 24. ledna 1968, s. 71.

7) NA, MV-L, C 6178, Ležáky, Poválečná výpověď Jaroslava Kotába, vrchního inspektora kriminální policie v Chrudimi bez datace a stránkování.

8) Josef Polák, nar. 1899, i Josef Jan Polák, nar. 1903, patřili do skupiny ČENDA a udržovali blízké styky s K. Knězem i bratry Vaškovými, viz: SOA Zámrsk, MLS Chrudim, kart. č. 67, LS 846/46 Karel Andrák, s. 38.

9) SOkA Hradec Králové, f. OV ČSPB, kart. č. 5, č. 82 – Činnost skupiny ČENDA v okupaci, Výpověď Jiřího Dospěla, bez datace a stránkování. J. Dospěl byl nucen se od začátku roku 1943 skrývat před gestapem. Přesto byl téhož roku dopaden. Konce války se dočkal ve věznici na Pankráci.

10) ABSMV, 325-4-1, s. 35–36. R. Choutka byl do odbojových organizací zapojen až do 13. března 1943, kdy byl společně se starostou Chrasti Stanislavem Dejdarem a jistým Mandíkem, též z Chrasti, zatčen gestapem. Po šesti týdnech věznění byl i se svojí ženou propuštěn a stal se spolupracovníkem gestapa. Údajně měl dopomoci k dopadení V. Kindla z výsadku INTRANSITIVE a dopomáhat k odhalení podplukovníka Svatoně z Vysokého Mýta. Od roku 1944 byl nápomocný při ukrývání ruských zajatců a aktivně se podílel na fungování partyzánské skupiny Ludvíka Svobody a přechovával velitele Václava Kiše; ABSMV Brno-Kanice, B1 kart. č. 35, 142 Ležáky 1945 – Vyhlazení obce, Výpověď Rudolfa Choutky ze 17. června 1945, bez stránkování. V protokolu uvádí R. Choutka podrobnosti o své činnosti a působení odbojové skupiny, do které byl zapojen.

11) Josef NĚMEČEK, II. odboj 1939–1945 v okrese Chrudim, Chrudim 2007. Knihu vydal OV ČSBS v Chrudimi a je souhrnem vzpomínek pamětníků, kompilací odborných knih i vlastních závěrů autora. Použité materiály jsou ve většině sebrané vzpomínky členů odbojových organizací a jsou k dispozici v archivu ČSBS. V knize nejsou dodrženy citační zásady, což ovšem důvěryhodnost svědectví nesnižuje. Kniha je zajímavým doplněním regionální znalosti II. odboje; skupina Bartoš-Hofman-Kynych byla tvořena ze tří větví, jejichž představenými byli okresní soudce JUDr. Stanislav Bartoš (Hlinsko v Č.), majitel lomu Oldřich Hofman (Prosetín) a mjr. Kynych. Po důsledném pronásledování gestapem byla ON během roku 1940 rozbita. PVVZ pak dostala v pardubickém kraji velmi tvrdé údery na podzim roku 1941. Srov: SOkA Chrudim, R OO321 5200 C 754, Dagmar Pokorná, Diplomová práce, Pedagogická fakulta v Hradci Králové, 1985, s. 61.

12) SOkA Hradec Králové, f. OV ČSPB, kart. č. 5, č. 82 – Činnost skupiny ČENDA v okupaci, Kotáb Jaroslav – Dospěl Jiří, s. 6. V domě č.p. 7 v obci Kvasín byla vybudována skrýš ve stropě, kde byly zbraně a trhaviny ukryty.

13) Tamtéž, kart. č. 4, č. 141 – Výpis o domácím odboji, František Doležal, bez datace, s. 37. V bytě se scházeli Kotáb, Kněz, Bureš, Vaško a Josef Polák.

14) Tamtéž, kart. č. 5, č. 82 – Činnost skupiny ČENDA v okupaci, Kotáb Jaroslav – Dospěl Jiří, s. 18. Marie Březinová, manželka Stanislava Březiny, fungovala jako spojka mezi Jaroslavem Kotábem, Josefem Palečkem a Josefem Truncem. Umožňovala vzájemná setkání odbojářů v jejich bytě ve Skutči č.p. 45.

15) SOkA Pardubice, Četnická stanice Pardubice, č. 1, př. č. 218/2000. V rejstříku strážmistrů je u Václava Kotába, nar. 5. ledna 1900, napsáno, že do Pardubic přišel 26. srpna 1926 ze Svratky a odešel do Kam. Žehrovic 15. října 1933. Se svým jmenovcem Jaroslavem Kotábem se museli poznat někdy mezi lety 1925–1930, kdy sloužili na četnických stanicích blízkých obcí.

16) SOkA Pardubice, Gestapo Pardubice, výpis z trestního rejstříku – Václav František Praus, nar. 11. 11. 1896, bez stránkování a datace.

17) SOkA Pardubice, Četnická stanice Pardubice, č. 1, př. č. 218/2000. Poručík četnictva Josef Trnka byl velitelem od 15. listopadu 1938 do 30. června 1943. Při snaze o převzetí budovy gestapa byl 8. května 1945 zastřelen.

18) SOkA Hradec Králové, f. OV ČSPB, kart. č. 4, č. 141 – Výpis o domácím odboji, František Doležal, bez stránkování a datace.

19) AMV, Sítě gestapa, sign. 309-19-17, Výpověď Františka Brčáka bez datace, s. 41.

20) AMV, Sítě gestapa, sign. 309-19-17, Výpověď Jana Pavlíka z 15. dubna 1947, bez stránkování.