Mertlík Rudolf

Mertlík Rudolf

štábní strážmistr četnictva

12.12.1898 Havlovice u Úpice -1945 Todesmarsch z KT Flossenbürg

V roce 1898 se narodil v Havlovicích do rolnické rodiny Rudolf Mertlík, budoucí četník a oběť nacistického teroru na českém národu.

Rudolf Mertlík se narodil 12.12.1898. Otec Josef Mertlík 19.10.1859 byl polní hospodář z Havlovic / Hawlowitz / čp. 110 syn rolníka Antonína Mertlíka z Maršova čp. 30 a matky Karolíny dcery Vincence Řezníčka – zahradníka z Havlovic čp. 11. Matka Albína Mertlíková rozená Baudyšová v Maršově 14.1.1862, čp. 10, dcera Antonína Baudyše a matky Veroniky dcery Františka VIčka z Libňatova čp. 74.

Sourozenci: Antonin Mertlík (21.3. 1884 v Maršově, tehdy svobodný, pracoval tehdy v továrně na zpracování lnu Bělá pod Bezdězem), Marie Mertlíková (20.8. 1885 v Maršově, tehdy svobodná, pracovala v továrně Eduarda Morawetze na opracování lnu a bavlny v Úpici, provdaná Heislerová - Jatkář u Opavy), Josef Mertlík (6.6. 1887 v Maršově, tehdy žák), Adolf Mertlík (narozen 14.7. 1892 v Havlovicích, tehdy žák), padl v první světové válce neznámo, kdy a kde viz. pomník v Havlovicích, Arnošt Mertlík (18.4. 1895 v Havlovicích).

Od roku 1914 se Havlovičtí museli vypořádat s válečným režimem, který nastal po vypuknutí první světové války. Roku 1915 bylo odvedeno 182 mužů (18 % všech obyvatel Havlovic).

Ti, co nenarukovali, museli čelit drahotě, a ještě se postarat o několik uprchlíků z Haliče.

1914–1918 první světová válka (34 padlých a zemřelých občanů Havlovic).

Dne 18.8.1917 se zúčastnil odvodu v Havlovicích a 1.10.1917 byl Mertlík odveden k bývalému pluku č. 74 v Jičíně / Infanterie Regiment 22 Österreich-Ungarns, Peší pluk č. 22 (IR 22).

Se zbouráním jičínských kasáren pomalu mizí i hmotná připomínka jedné významné kapitoly ve vojenských dějinách Jičínska, kterou po válce představuje Pěší pluk 22 "Argonský". V rámci unifikace legionářského vojska s vojskem domácím vznikl v roce 1920 pěší pluk 22. Ten tvořil původní 22. střelecký pluk a bývalý rakousko-uherský pluk č. 74 z Jičína. Tak se začala psát nová tradice ve vojenských dějinách Jičínska, kterou přerušila až okupace českých zemí v roce 1939 a vypuknutí 2. světové války.

74.pěší pluk byl označen mořenově červenou. Sedmdesátému čtvrtému titulárně velel generál pěchoty František svobodný pán von Schönaich.

U odvodové komise v Jičíně, kde se nacházelo sídlo plukovního odvodního okresu 74. jičínského pluku svobodného pána Schönaicha. Muži z okolí odvodového obvodu Jičín, proto jejich první válečnou stanicí byl 74. pěší pluk. Již po pár dnech strávených v Jičíně cestovali do Kadaně. Právě do tohoto severozápadního města nad Ohří po celou dobu I. světové války odcházeli muži povolání do zbraně ze severovýchodní oblasti Čech. Po náležitém vojenském drilu byli jednotliví muži z určité setniny formování do tzv. marškumpanie, která poté potom putovala vlakem z Kadaně rovnou na frontu.

74. pěší pluk se zůčastnil těchto bojů:

24.-27.10.1917 průlom u Caporetta, 28.10.-7.11.1917 postup na Tagliamento, 8.-12.11.1917 postup na Piavu, 16.-17.11.1917 pokus překročit Piavu, (od jara 1918 u 57. pěší divize), 15.-25.6.1918 bitva na Piavě, 24.6.-5.7.1918 boje na ostrovech v ústí Piavy, 24.-29.10.1918 italská ofenzíva na Piavě.

Odkud odchází jako svobodník /Gefreiter/ lidově frajtr.

V roce 1919 se Rudolf Mertlík hlásí k četnictvu.

15.2.1919 Mertlík nastupuje na četnickou stanici Stupava – Bratislava. Stupava (německy Stampfen, maďarsky Stomfa) je město na jihozápadním Slovensku.

22.4.1919 - četník na zkoušku – Probák je hovorový výraz pro četníka na zkoušku. Byl tak označován každý nově nastupující četník. Zkušební doba se určovala na jeden rok, poté se četník na zkoušku stal regulérním příslušníkem. Aby se jím stal, musel podepsat smlouvu na čtyři roky.

15.5.-15.9.1919 - prodělava výcvik četníka na zkoušku v Bratislavě /Pressburg /na kadetskej škole v centru Bratislavy na Škovránčej ul.

Ze Stupavy je převelen 16.11.1919 do Bratislavy " Pressburg " k oddílu strážícim – Dynamit Nobel fabrik. Odtud byl poté převelen 25.12.1919 na četnickou stanici Račištorf - Bratislava (do roku 1946 "Račištorf" na Slovensku - do roku 1927 "Račistorf" nebo "Rastislavice"; německý Ratzersdorf - starší také Rat (zi) schdorf; maďarská Récse ) dnes Rača je okres na severu Bratislavy na úpatí Malých Karpat.

1.8.1920 povýšení na strážmistra poté byl 20.1.1922 převelen na četnickou stanici Burský Svätý Mikuláš okr. Bratislava dnes Senica. Borský Mikuláš (do roku 1960 slovenský "Borský Svätý Mikuláš" - do roku 1927"Burský Svätý Mikuláš"; německý Bursanktnikolaus , maďarský Búrszentmiklós ) je obec na západním Slovensku, odtud téhož roku 16.6.1922 převelen do obce Párnica okr. Turčiansky Svätý Martin / od roku 1950 Martin / dnes okr. Dolní Kubín na Oravě. Obec Párnica leží v jihozápadní části Oravy v údolí řeky Orava, na cestě z Kraľovian do Dolního Kubína. Párnica má nadmořskou výšku 458 metrů nad mořem. Nejvyšší místo v katastru má nadmořskou výšku 1610 m (vrchol Velkého Rozsutce), nejnižší 420 m (soutok potoka Bystrička s řekou Oravou). Na geologické stavbě okolí Párnica se účastní dva základní celky pohoří Západních Karpat – tvoří severní, severozápadní a západní část území tvoří vnitřní Karpaty – Malá Fatra a menší jihovýchodní a východní část katastru mladší vnější Karpaty – Oravská vrchovina.

9.12.1925 byl převelen do obce Vrútky okr. Turčianský Svätý Martin (zřídka německy Ruttek, maďarsky Ruttka) je město s železničním uzlem na severním Slovensku, v Žilinském kraji v okrese Martin. Vrútky se nachází na soutoku řek Váh a Turiec, v severní části Turčianské kotliny. Na západním okraji města se zvedá Lúčanská Malá

Fatra a ve Vrútkách sídlí správa Národního parku Velká Fatra, jehož severní hranici tvoří koryto Váhu.

Ve Vrútkách poznává i svou budoucí manželku Gizelu Kordovou narozenou 7.11.1906 Turčianske Kl'ačany otec Miloš Korda a matka Zuzana rozená Kubišová. Gizelu Kordovou si bere za manželku 1.10.1927 v obci Sučany.

V roce 1928 se do četnické rodiny narodila dcera Olga Alice Mertlíková, roku 1930 syn Zdeněk Josef.

1.5.1934 byl Rudolf Mertlík povýšen na štábního strážmistra.

1.8.1938 převelen do Gelnice okr. Levoča, rodina však zůstává ve Vrútkách. Na konci roku 1938 kdy byl vyhlášen Slovenský štát bylo Mertlíkovi nabídnuto zůstat na Slovensku a spolupracovat s úřady protifašistického nového Slovenského štátu. Mertlík odmítá, jeho přesvědčení a názory se neslučovalo s myšlenkou fašistických postojů nového státu. A tím pádem musí opustit Slovensko do 24 hodin.

Byl vyhnán ze Slovenska!

Slovensko opouští bez rodiny po 20 letech služby.

Návrat do rodného kraje

Rudolf Mertlík 19.5.1939 převelen k četnické stanici Eipel (Úpice okres Náchod, dříve Aupice) město v Královéhradeckém kraji v severovýchodních Čechách. Město se nachází v Krkonošském podhůří na řece Úpě.

Po návratu Rudolfa Mertlíka do kraje plného luk, kopců, hor a strání i když na Slovensku sloužil na úbočí Malé Fatry, Malých Karpat i Slovenského Rudohoří tím měl na obzoru hory ale ne ty jeho rodné, tak se vrací do rodného kraje / podhůří Krkonoš / plného legend a pověsti, měl jsem tu čest tento kus české země poznat a můžu říct tento kraj nenajdete nikde jinde a zamilujete si ho. Skalnaté hřebeny, ledovcové kotle, údolí plná lesů a kamení.

Je to místo výjimečné v mnoha směrech, ověnčené řadou nej-, a vyplatí se poznat ho zblízka, protože nic podobného jinde v České republice nenajdete.

Krátce po jeho nástupu k četnické stanici v Úpici je v nedalekém Náchodě 10.6.1939 zavražděn příslušníka české státní policie Jaroslava Müllera. Vražda se odehrála v časných ranních hodinách dne 10. června 1939. Pachateli byli dva příslušníci Schupo Georg Bull a Paul Stehr, kteří se z hostince vraceli opilí náchodskými ulicemi. Během cesty narušovali veřejný klid a pořádek střelbou ze svých zbraní, a proto k místu střelby vyrazili strážníci české státní policie, kteří měli zrovna ve zmiňovanou dobu službu.

Rudolf Mertlík se po převelení do Úpice zastal Čechům proti okupačním úřadům kde dal svůj jasný postoj proti nacismu a Němcům, tak je za trest 8.7.1939 převelen ZČV " Zemské Četnické Velitelství " na četnickou stanici Große Drewitsch (Velký Dřevíč). Tady kupuje domek v Hronově-Padolí kam se až poté následně za ním stěhuje rodina ze Slovenska. V okolí Velkého Dřevíče je opevnění u Zbečníku, Stárkova a Červeného Kostelce, kolem kterého vede i pochůzková trasa četnické stanice Velký Dřevíč.

Četnická stanice Velký Dřevíč

Na nových hraničních přechodech byla postupně zaváděna tzv. četnická pohraniční pasová kontrola, vykonávaná četnictvem, a celní pohraniční kontrola, prováděná příslušníky finanční stráže. Tam, kde vedla nová hranice mimo obydlená území a kde se nemohla pohraniční kontrola vykonávat v pronajatých budovách, byly pro výkon služby těchto bezpečnostních složek stavěny unifikované dřevěné strážnice. Jelikož ale byly schváleny poměrně pozdě, mohli se v zimě 38/39 na nových hraničních přechodech setkat s nesčetnou škálou různých nedůstojných dřevěných bud a budek, ostře kontrastujících s nádhernými stavbami mnohých prvorepublikových celnic a sídel finanční stráže.

Pohraniční pasová a celní kontrola byla v novém okrese Náchod prováděna na přechodech v Malých Svatoňovicích, Pěkově, Polici nad Metují, Suchovršicích, Úpici, Velkém Dřevíči, Žďáru. V okrese Dvůr Králové nad Labem se pak hraniční kontrola odbývala ve Chvalkovicich, Doubravici, Josefově, Hořenicích, Velichovkách a Verdeku, na dvou místech v Bílé Třemešné a Dolanech a na čtyřech místech u Dvora Králové.

Příslušníci četnictva z četnických stanic bývalých okresů Broumov a Trutnov posílili stanice na nových hranicích. Organizace tohoto sboru vypadala následovně: Pod oddělení v Hradci Králové spadalo okresní četnické velitelství Dvůr Králové nad Labem s četnickými stanicemi Bílá Třemešná, Bílé Poličany, Chvalkovice, Dolany, Doubravice u Dvora Králové nad Labem, Dvůr Králové nad Labem, Hořiněves, Jaroměř, Jasenná, Josefov, Smiřice, Třebihošť, Velichovky a Velký Vřešťov.

Pod okresní četnické velitelství Náchod. podřízené náchodskému oddělení, spadaly mimo jiné následující četnické stanice působící poblíž nové hranice: Červený Kostelec, Hořičky, Machov, Malé Svatoňovice, Police nad Metují, Rtyně v Podkrkonoší, Úpice…

Četnická stanice ve Velkém Dřevíči byla zřízena 31.října 1918 v čp.104 pro Velký Dřevíč a okolí. Do rajonu četnické stanice Velký Dřevíč /Gross Drewitsch / patřily obce nebo okraje lesů patřící k těmto obcím a na severu hranice okleštěné republiky tedy hranice Protektorátu Böhmen und Mähren – k rajonu pravidelných pochůzek patřily podle staniční knihy tyto obce:

Horní Dřevíč (Vieder Drewitsch), Končiny (Kontschin), Lelek-Wald, Zada, Petrovičky (Klein Petrovitz) , Turov (Türkenberg) , Maršov (Marschau) , Pustina (Einöde) ,Bezděkov (Bösig) , Maternik ( Wald-Maternik) , Kozinek,

Straßenübergang Lelek-Wald-Pila Lelek-Hronov 43, Hronov – Velký Dřevíč.

Končiny (německy Kontschin) je místní část obce Zábrodí v okrese Náchod. Tvoří ji jižní část vesnice Kostelecké Končiny a vesnice Zábrodské Končiny. Nachází se asi 1,5 km na severovýchod od Zábrodí.

Einöde – pustina, samota v údolí Zbečnického potoka, jimž prochází silnice II/567, která tvoří jižní hranici CHKO Broumovsko. Ke vsi patří také části Padolí, Chlomek, Bosna (větší část), Ohrada, Pustiny a částečně Studénka (větší část). Často uváděný Hájek je již na katastru obce Horní Radechová.

Klein-Petrovitz Petrovičky o spadají pod politický okres Broumov a soudní okres Police nad Metují. V roce 1960 byla do osady začleněna dříve samostatná obec Maršov, v roce 1949 obec Petrovičky. Od té doby nesou spojené vesnice název Velké Petrovice.Grenzübergang für den Straßenverkehr, siehe Grenzübergang – Silniční křižovatka, Hraniční přechod pro silniční dopravu.

Bezděkov (Trutnov), základní sídelní jednotka Trutnova, ( Bösig an der Mettau ), obec v České republice. Po Mnichovské dohodě byla německá obec na podzim roku 1938 přidána do Německé říše a do roku 1945 patřila do okresu Trautenau, také Bezděkov u Trutnova (německy Bösig ) je základní vypořádání jednotka Trutnov v českém kraji Královéhradecký kraj . Nachází se sedm kilometrů severovýchodně od centra města Trutnov. V roce 1833 tvořila obec Pößig, zvaná také Bösig nebo Bezděkow , v Königgrätzer Kreis.

Radešov (německy Radeschau) je malá vesnice, část města Police nad Metují v okrese Náchod. Nachází se asi 1 km na jih od Police nad Metují.

Velký Dřevíč se rozkládá v malebném údolí (380 m) podél říčky Dřevíč (jinde Olšavka) na sever od Hronova směrem ke Stárkovu a s odbočkou ke vsi Rokytník, ozdobená po obou stranách stráněmi se zalesněnými hřebeny. Panorama s vrcholky kopců – Jírova hora (482 m), Vojtovka, Hejdovka, Borovinka a Vrše je dotvořeno dominantním kopcem Homole (472 m).

Rokytník (německy Roketnik) je malá vesnice v Královéhradeckém kraji v okrese Náchod, nacházející se v údolí Jestřebích hor, přibližně 3 kilometry severo-severo-západně od města Hronov. Obec je součástí území CHKO Broumovsko. Nadregionálního významu obec dosáhla zdejším včelařstvím. Dále je obec a bájná hora Turov známa z literárních děl mistra Aloise Jiráska.Rokytník leží při jižním úpatí hory Turov (602 m n. m.), v turistické oblasti Kladské pomezí, obklopen kopci a lesy. Své jméno získal pravděpodobně od rokytí, které rostlo na březích zdejšího potoka.Sousedí katastry jsou Zbečník, Horní Kostelec, Bohdašín, Chlívce, Bystré (Stárkov), Stárkov, Horní Dřevíč a Velký Dřevíč. Obcí protékají tři potoky – Rokytník (jinak zvaný Niva), Rokytenka a Zbečník. Jsou zde čtyři požární nádrže a na západním konci vesnice je malý rybníček. Horní polovina této části Rokytníka se odjakživa nazývá "Hanava". Touto částí vesnice protéká potok Rokytenka. Zcela na konci, pod Turovem, stojí ještě několik domů na tzv. "Pustinách". Druhou stranu obce tvoří tzv. "Draha". Cesta tudy vedoucí je slepá a končí na tzv. "Zadech, Zada ", kde jsou roztroušeny samoty, přibližně kilometr za Drahami.

Žabokrky (německy Froschhals) je část města Hronov v okrese Náchod. Nachází se na severovýchodě Hronova, na levém břehu řeky Metuje. Sídlem probíhá silnice II/303 a železniční trať 026 (zast. Hronov zastávka).

Kozinek Mlýn při silnici z Hronova do Police n. M. 1869 vystavěna dnešní stará mlýnice. V r. 1930 zde byla elektrárna, mlýn a pila Hospodářského družstva. Dnes MVE a výrobna krmiv. Pojedete-li na Broumovsko vlakem, autem či na kole údolím Metuje od Hronova, záhy vás uvítá výrazná budova – mlýn zvaný Kozínek. Toto místo zvolil pro stavbu kamenného mlýna už v roce 1701 opat broumovského kláštera Otmar. Krátce nato však mlýn do základů vyhořel. Znovu jej postavil v roce 1780 s povolením vrchnosti Tobiáš Loquenc; jednalo se o nevídaně velkou zděnou budovu mlýna a kamenné hospodářské zázemí. Na mapě z roku 1840 jsou patrná dvě mlýnská kola. V druhé polovině 19. století mlýn do současné podoby přestavěl mlynář a majitel mlýna Filip Prouza. Kozínek je místem, ke kterému se vztahuje řada pověstí, stejně jako mlýn se nazývá i celé údolí a evropsky významná lokalita vyhlášená hlavně k ochraně bučin a suťových lesů. Mlýn zde klapal do druhé světové války. Jeho budova je citlivě rekonstruovaná a slouží jinému účelu. https://krkonose.krnap.cz Horní Dřevíč (německy Ober Drewitsch) je vesnice, část města Stárkov v okrese Náchod. Nachází se asi 1,5 km na východ od Stárkova, po pravé straně údolí potoka Dřevíče

Turov na jihozápadním úbočí, asi 1 km od vrcholu Turova, byl jako součást československého v rámci stavebního podúseků Zbečník, který měl sloužit k přehrazení Jestřebích hor proti nepříteli.

Po příchodu do Velkého Dřevíče se Rudolf Mertlík seznamuje se strážmistrem Františkem Brandejsem (9.8.1904 ve Velkých Petrovic politický okres Rychnov nad Kněžnou) příslušného k téže četnické stanici Velký Dřevíč a vrchním strážmistrem Františkem Voděrkou. Zde se osudy Brandejse a Mertlíka začínají proplétat. V tu dobu je velitelem četnické stanice vrchní strážmistr Voděrka. František Brandejs nastoupil u četnictva 1.7.1927 byl od květnové mobilizace r. 1938, Jako příslušník býv. četnictva na pohraniční stanici Teplice nad Metují okres Náchod / dřivé Broumov/. Šstržm četnictva František Brandejs byl členem Stráže obrany státu, prapor Jičín/družstvo Božanov.

V letech 1942-1943 je několikrát odkomandován ke Gendarmerie Sonderabteilung Theresienstadt (četnickému zvláštnímu oddílu v Terezíně). Zde se s Františkem Brandejsem ze stejné četnické stanice. Na ostrahu ghetta a zatčených vlastenců.

Zde četníci sídlili v Bloku G II (sídlo českých četníků).

V bývalém důstojnickém kasinu tzv. Wieserově domě sídlil za války četnický oddíl, který střežil tábor a dohlížel na vězně pracující za hranicemi ghetta. Byl jednou z důležitých terezínských instituci, umožňujících udržovat táboře vlastní komandaturu SS poměrně nepočetnou. Vedle četníků se nepřímo opírala o esesácký strážní oddíl na Malé pevnosti, o vojenské útvary blízkých Litoměřic a při tom rafinovaným způsobem využívala i struktury vězeňské tzv. samosprávy.

Z výpovědi přeživšího Františka Brandejse víme že to byl vysoce čestný člověk, nenáviděl nacistický režim a jeho nemravnou ideologii, která dovolovala pošlapat a zničit přirozená lidská práva v okupovaných státech, která zločiny proti lidskosti vydávala za hrdinství a službu Führerovi, což nacistickou pýchu ještě víc nadouvala a zločinnost násobila.

Byl aktivním a spolehlivým členem podzemní organizace která měla vojenský charakter jmenovala se Obrana Národa byla to bezpečnostní složka 5. okrsku, kde jejím vedoucím byl vrchní strážmistr Václav Rule v této bezpečnostní složce byl i příslušník četnické stanice ve Velké Dřevíči v rámci severovýchodního uskupení generálů Petra Nováka a Františka Bláhy.

V té době s JUDr. Josefem Cyrile Kotrlým narozeného 4.7.1903 v obci Bludov také začíná spolupracovat Rudolf Mertlík. Koncem roku 1928 přijal Josef Cyril Kotrlý místo advokátního koncipienta v Českých Budějovicích. Brzy nato přesídlil do východočeského Náchoda, kde si brzy otevřel advokátní kancelář. V Náchodě pracoval v organizaci sociálně demokratické strany, za níž byl i členem městské rady.

V době ohrožení republiky před Mnichovem se Dr. Kotrlý aktivně angažoval v boji proti nastupujícímu zlu, spoluorganizoval útěky německých antifašistů a Židů z Německa do ČSR.S příchodem okupace, po nucené opuštění své advokátní praxe byl nasazen v roce 1942 jako pomocný dělník do pekárny. Konzumní jednoty ve Velkém Poříčí u Náchoda, kde se zapojil do ilegální odbojové činnosti. Pod krycím jménem "Kocour" navázal prostřednictvím ilegálních radiostanic přímé spojení s Londýnem i Moskvou (vysílačka Libuše kdy zprávy pro Londýn byli dle důležitosti podle exilové vlády ne vždy všechny předány Moskvě prospektivně pplk. Ludvíku Svobodovy). V únoru roku 1944 byl JUDr. Kotrlý zatčen gestapem. Po měsíc trvajícím věznění a po propuštění byl na jeho osobu uvalen policejní dohled. Přesto Kotrlý v odbojové práci i dále pokračoval době kdy byl Rudolf Mertlík odvelen do Terezína.

V aféře terezínských malířů bylo zatčeno několik malířů a obchodník Leo Strass. Sběratel umění Strass vykupoval od profesionálních umělců utajované kresby, z nichž bylo zřejmé strádání obyvatel ghetta. Z ghetta se pokoušel přes četníky a své příbuzné propašovat do světa utajované kresby terezínských umělců, z nichž je patrná realita života v terezínském ghettu: hlad, strach, chudoba, nemoci a bezmoc. Jedním z těchto četníků byl i Rudolf Mertlík z četnické stanice Velký Dřevíč, který spolupracoval z JUDr. J.C. Kotrlým a policejním radou JUDr. Chudobou z Náchoda kteří měli spojení na Strasseho rodinu, Chudoba znal rodinu Bayerlovu. Tato rodina podporovala i rodinu Goldschmidových z Náchoda. Tuto rodinu Leo Strasse podporovala v Terezíně pomocí četníků z okolí Náchoda kteří byli odkomandování ke strážní službě v Terezínském ghettu.

Pomáhá vězňům v ghettu spolu z Františkem Brandejsem, který již v odboji byl. O jejich činnosti ví jen pár četníků v Terezíně např. štábní strážmistr Jan Smola z četnické pátrací stanice v Písku odveleného do Ghetta Terezín v roce 1943 který se o této pomoci vězňům dozvěděl v dopise od Ludvíka Pivničky štábního strážmistra četnictva nar. 18.8.1912 v Hradešicich / Radeschitz. V této činnosti Mertlíkovi pomáhala jeho žena Gizela ale i jeho kolega František Brandejs z téže četnické stanice, a i on pomáhal vězňům v Terezíně. K této činnosti je přivedl četník štábní strážmistr Ludvík Pivnička z četnické stanice v době protektorátu Polce nad Metují který zasílal Mertlíkovi domu balíčky pro rodinu Goldschmidu které jim následně předával v terezínském ghettu, písemně žádal i Františka Brandejse aby po vystřídání v Terezíně za Mertlíka převzal tuto činnost neb ji dělali oba.

V období, kdy byli Rudolf Mertlík a František Brandejs převelen v Terezíně a pomáhal zde zatčeným vlastencům a Židům si byli plně vědomy nebezpečí, které jim hrozí v případě odhalení nebo udání. V Terezíně k takovým udáním docházelo mezi Židy celkem často.

Rudolf Mertlík byl zatčen na udání kolegy Schöbera pro ukrytý kufr na stanici jeden z důvodu byl i že tento četník nebyl posílán do Terezína i když o to žádal (i když gestapo už o Mertlíkovi a Brandejsovi již vědělo). K zatčení gestapem Königgrätz (Hradec Králové) došlo ve službě 7.7.1943. Toho dne viděl rodinu naposledy.

V ten samý den byl zatčen i František Brandejs pražským gestapem a Jan Smola štábní strážmistr 14.10.1901 Ml.Mladotice z Písku pražským gestapem.

Při odkomandování do Ghetta Theresianstadt se zde seznamuje s Bradejsem a Mertlíkem kde střídavě sloužíli spolu a spřátelí se.

Byl odvezen na hradecké gestapo, a ještě ten den převezen na Pankrác celá 394, kde již probíhali přípravy na popravu čtyř četníků. Z Pankráce transportován na Malou pevnost v Terezíně a odtud transportován Rudolf Mertlík přijíždí do KT Flossenbürg 28.4.1944 transportem z Prahy, který vyjel 6.4.1944 přes budějovické gestapo a je mu uděleno číslo vězně 7908 poté přidělen na Blok 17. Mertlík byl transportován do Flossenbürgu.

Často označován jako "bavorská Sibiř", však stále dokázal vězně něčím zaskočit. Jednalo se především o počasí, které je tady stejné až do dnešních dnů. V zimě je velký mráz, sněhové vánice, ostrý ledový vítr. "Místní tomu Flossenbürgu říkají Bavorská Sibiř. A ty první vězni, kteří tento tábor zakládali, tomu říkali Kalvárie. A ono to bylo opravdu kalvárie i Sibiř. No, přišli jsme tam, to bylo mínus třicet stupňů, to bylo takový běžný." Pravděpodobně přidělen na práce do žulového lomu patřícímu fi. Deutschen Erd - Steinwerken (DESt - německé zemní a kamenické práce) vlastněné SS, v nichž byla uplatňována nová forma teroru pod heslem " Vernichtung durch Arbeit " ( likvidace prací ). Téhož roku přesunut na práci v SS – Lazarett Würzburg na Füchsleinstrasse 15 zřízeno nemocniční oddělení pro nervózní pacienty Waffen SS. V tomto subcampu nebyl umístěn na prací jediný žid. Zde bylo asi padesát mužů v nápadně modrobílém pruhovaném táborovém mundůr Každý den střežení lidmi gestapa utíkali ve skupinách z Frauenlandu do svého působiště na Füchsleinstrasse a večer zpět do pohotovostní věznice gestapa ve Friesstraße (na místě dnešního Franz-Oberthür-Schule). Umístěním vězňů byla částečná v nemocnici SS na Füchsleinstrasse 15 (dnes Universitätsklinik psychiatrie) v suterénu oploceném ostnatým drátem.

Heyde nasadil vězně na koncentračních táborů do vnějšího prostoru kliniky, na prodloužení zdi, na výkopové práce, stavbu nemocničních kasáren na nádvoří pro hloubení úkrytu jako ochranu před nálety. Muži nepracoval jen v Grombuhlu. V Steinbachtalu, uvádí Skriebeleita, Waffen SS rozšířil lesní dům o nemocniční pokoje; vedoucí kancelář SS za to zaplatila majiteli, zkrášlujícímu sdružení nájem.

16. března 1945 zasáhla bombardovací skupina č. 5 královského letectva také psychiatrickou léčebnu ve Füchsleinstrasse a ubytování vězňů koncentračního tábora, v následujících dnech byly vězni použití odklízení bomb a hromad mrtvol. 22.března 1945 SS rozpustila würzburský subcamp a poslala zajatce zpět do koncentračního tábora Flossenbürg. Do dnešních dnů není ve Würzburgu není jediná vzpomínka na muže v modrobílých mundůrech, jako by tu nikdy nebyly. 27.března 1945 je Rudolf Mertlík opět registrován v koncentračním táboře Flossenbürg.

Nejdůležitější věc, která určitě stojí za zmínku, je fakt, že se stopa Rudolfa Mertlíka neztrácí ve Würzburgu, podle dokumentů od Mezinárodní pátrací služby (ITS), ale přímo ve Flossenbürgu počátkem pochodů smrti. Podle tzv. Nummerbuchu, tedy registrační knihy KT Flossenbürg (105, byl Rudolf Mertlík 27. března 1945 z pobočného tábora ve Würzburgu poslán zpět do tábora kmenového ("27.3.45 v. Würzburg rücküberst"). Důvod návratu do Flossenbürgu byla likvidace pobočky.

V posledním roce druhé světové války v roce 1945 podle vyhlášky Reichsfuhrer – SS Heinricha Himmlera spadá do této fáze, v případě povstání nebo přiblížení nepřátelských sil (tzv. Fall A) " Případ A ", převést pravomoc nad koncentračními tábory z Hlavních úřadů hospodářské správy SS na krajské úřady, zejména Vyšší představitelé SS a policie. Nebylo to tedy ani tak z ústředních směrnic z Berlína jako z místních faktorů, které určovaly čas a způsob evakuace z příslušných táborů.

Pohybovali se podle plánu Adolfa Hitlera, nechat všechny vězně povraždit před jejich osvobozenim, podle Himmlerovy myšlenky, zejména použít židovské vězně jako rukojmí při jakýchkoliv jednáních se spojenci, a proto je udržet naživu tak daleko, jak jen to bude možné a tím se zbavit vězňů " svědků " tzv. asociálů kterými byli míněny odpůrci nacistického režimu.

Himmlerovy rozkazy tím byli zaslaný i do Dachau, Sachsenhausenu a Neuengammenu. Vězni z Flossenbürgu a Dachau byli hnáni po " jižní trase " směrem k Alpám jako hustá síť přes vesnice Horního Falce a Dolního Bavorska.

S velkou pravděpodobností byli vězni, kteří byli ve Würzburgu byli poslání 20.dubna 1945 byli čtyři a poslední " evakuační sloupce " z koncentračního tábora Flossenbürg, v tento den bylo odesláno na pochod smrti zhruba 16000 mužů na 200kilometrový pochod do Dachau. Pouze jeden sloupec 2654 vězňů dosáhl koncentračního tábora Dachau 28.dubna 1945. Vězni ve Flossenbürgu dostaly na cestu hrst zrna a kousek chleba. V tomto pochodu smrti byl i štábní strážmistr četnictva Rudolf Mertlík. Bohužel Rudolf Mertlík nebyl mezi těmi, kteří došli až do cíle ani mezi těmi kteří byli osvobození 3.americkou armádou 23.dubna na cestě do Pösingu. Byl ubit SS-many na pochodu smrti z Flossenbürgu. Během těchto " pochodů smrti " byli vězni nuceni pochodovat dlouhé vzdálenosti v krytem chladu a malým nebo žádným jídlem, vodou nebo odpočinkem. Osvobození bylo blízko, ale pro oběti to byl začátek strašného utrpení. Bezprostředně před koncem války zemřely tisíce vězňů vyčerpáním, byli zastřeleni nebo ubiti k smrti. Vězni, kteří chtěli utéct nebo byli vyčerpaní měli být zabití.

Z knihy Štark Richard - Četnictvo ve stínu hákového kříže, 2022 , Nová Forma