Příběh mladé, usměvavé a svoji práci milující diplomované sestry Ludmily Fajcové

Fajcová Ludmila

22. ledna 1922 – 21. května 1945 skonala při tyfové epidemii v Terezíně r. 1945.

Byla vyznamenána čs. válečným křížem 1939 In memoriam.

Byla absolventkou první České ošetřovatelské školy při Všeobecné nemocnici v Praze. Ludmile se dostalo kvalitního ošetřovatelského vzdělání a vychování, na které kladla ošetřovatelská škola velký důraz. Žákyně v rámci teoretické výuky měly bohatý základ v tzv. ošetřování nemocných při chorobách infekčních. Praktická část výuky péče o nemocné se odehrávala na klinikách a odděleních Všeobecné nemocnice v Praze. Historické dokumenty nabízejí celou řadu bohaté korespondence mezi školou a nemocnicí a o jejich vzájemné výpomoci. Nemocnice poskytovala výukové prostředí a povětšinou vrchní sestry, které se žákyním na odděleních věnovaly a hodnotily jejich počínání, a to nejen v rovině teoretických znalostí a praktických dovedností, ale též po stránce osobnostních předpokladů pro ošetřovatelskou profesi. A naopak se setkáváme s žádostí klinik o výpomoc při nedostatku ošetřovatelského personálu z řad žákyň, které se při praxi tzv. osvědčily. Mezi ně patřila i Ludmila Fajcová. Po složení zkoušky na dvouleté ošetřovatelské škole, nastoupila jako diplomovaná sestra ve Vinohradské nemocnici na očním oddělení.

Ihned po osvobození na konci 2. světové války se dobrovolně přihlásila na výzvu k pomoci nemocným politickým vězňům v Terezíně. Výzvu iniciovala 3. května 1945 zdravotně-sociální komise České národní rady, kdy naléhavě žádala o pomoc zdravotníků do Malé pevnosti, kde řádil skvrnitý tyfus. Panovala obava, aby se nákaza nerozšířila až za hranice Terezína. Ludmila byla hned od počátku jmenována jednou z vrchních sester této akce. Sestry nebyly očkovány, neměly dostatek ochranných pomůcek. Za nedostatku personálu, léků a prostředků k dezinfekci sestry třídily mrtvé a živé, odvšivovaly je a snažily se o hygienu a dezinfekci. Pracovaly usilovně mnoho hodin denně, odpočívaly málo a vyčerpání se dostavilo. To se stalo osudným i diplomované sestře Lídě, která se sama tyfem nakazila. Nemoc postupovala rychle. I přes usilovné nasazení a péči kolegů se nepodařilo její život zachránit. Zemřela 21. května 1945 ve věku 23 let.

Vychodila dvouletou ošetřovatelskou školu při pražské Všeobecné fakultní nemocnici, posléze nastoupila jako sestra na oční oftalmologické oddělení Vinohradské nemocnice. V mládí přišla o otce. Během války byl její jediný bratr Vladimír Fajc zatčen a posléze zemřel 3. března 1945 v koncentračním táboře Mauthausen.

Záchranná akce v Terezíně

Dne 3. května 1945 vydala zdravotně-sociální komise České národní rady naléhavou žádost o vyslání sester do koncentračního tábora v Terezíně, kde řádil skvrnitý tyfus. Nemoc se nejen rychle přenášela, ale také hrozilo, že dojde k jejímu rozšíření až za hranice Terezína. Bylo nutné tam poslat co nejvíce zdravotníků a sester a celá akce byla dobrovolná, protože šlo o životy. Navíc nikdo z dívek nebyl proti nemoci očkovaný. Přesto do Terezína odjela spolu s lékaři a mediky také řada zdravotních sester, včetně Fajcové, a také celý absolventský ročník studentek ošetřovatelské školy. Fajcová zde byla jmenována jednou z vrchních sester nemocnice.

Ještě ten samý den se většina sester vrhla do práce. Nejdřív vůbec musely roztřídit živé a mrtvé, pak až mohlo následovat odvšivování a dezinfekce. Měly ale velmi málo hygienických prostředků, nebyly tam žádné obvazy ani léky. Sestry odvšivovala a starala se o vězně až 14–16 hodin denně. Pomalu jim docházely síly a nutně potřebovaly další pomocné síly. Druhá parta dívek, která měla vyjet 5. května, se však zpozdila. Mezitím totiž v Praze vypuklo Pražské povstání a sestry ošetřovaly v nemocnicích zraněné. Po osvobození Terezína 8. května sovětskými vojsky ale utrpení pro vězně neskončilo. Z Terezína se stala jedna velká nemocnice. Od 15. do 20. května bylo hospitalizováno přes 2000 osob.

Úmrtí

Fajcová se však nemocí sama nakazila, pravděpodobně právě v období největšího vytížení terezínského tábora. I přes usilovnou péči zdravotnického personálu nemoci 21. května zemřela. Pohřbena byla v hrobě nedaleko hrobky Slavín na Vyšehradském hřbitově.

Ludmia Fajcová byla v květnu 1946 oceněna Československým válečným křížem 1939 in memoriam, spolu s dalšími dvěma mladými osobnostmi, které v Terezíne na tyfus zemřely: medikem Jindřichem Brůčkem (1914–1945) a dvacetiletou Boženou Jahnlovou, studentkou ošetřovatelské školy.