Radši smrt než výslech gestapa

Mnozí četníci po tragickém mnichovském diktátu, odstoupení části území a později po vzniku protektorátu chtěli řady bezpečnostního sboru opustit, nechtěli sloužit režimu nastolenému Němci. Nelze se jim divit, neboť i v řadách četnictva panoval smutek, zklamání, rozčarování a obavy z dalšího vývoje. Vždyť to byli právě i četníci, kteří bojovali za republiku od května 1938 na četnických stanicích u hranic či v jednotkách Stráže obrany státu (SOS), nejen v českých zemích, proti německé rozpínavosti, ale i na Slovensku a Podkarpatské Rusi, proti maďarským teroristům podporovaným maďarskou hortyovskou armádou a záškodníkům Beckova Polska.

Byli to oni sami či jejich kamarádi ve zbrani, kteří krváceli a položili za republiku své životy. Měli tak možnost poznat zlo, které přicházelo, na vlastní kůži, kruté zacházení v zajetí, včetně "pohostinnosti" německých věznic. Právem se rovněž obávali odplaty pronacisticky orientovaných Němců a proněmecky smýšlejících živlů, které zatýkali pro špionážní činnost nebo proti nimž bojovali. Část z nich od četnictva odešla, část, zvláště ta s legionářskou minulostí, byla odejita záhy na základě Himmlerova zvláštního rozkazu. Někteří opustili své domovy a uprchli bojovat se zbraní v ruce do zahraničí.

Větší část příslušníků však ve službě setrvala, a to i na základě naléhání, jehož odůvodněním bylo, že pokud dojde k rozpadu českého četnictva, bude nahrazeno německým a českému národu bude ještě hůře. Pozdější vývoj událostí tomu dal za pravdu.

V letech 1938-1945 bylo četnictvo ve značné míře ovlivněno nacistickým režimem. Četnictvo bylo začleněno do Uniformované protektorátní policie, což znamenalo ztrátu autonomie a podřízenost německým úřadům. Přesto se někteří četníci zapojili do odboje, buď pasivně, nebo aktivně, například poskytováním informací, krytím či zbraní. Mnohé z nich za to potrestalo, někteří zahynuli v koncentračních táborech, byli popraveni, padli v bojích nebo páchaly sebevraždy z důvodu, že věděli mnoho o odboji, v kterém se angažovaly a obávaly se o vyzrazení při zatčení gestapem.

Mezi ně patřil například vrch. strážm. Karel Kněz, velitel četnické stanice ve Vrbatově Kostelci, obětavý spolupracovník paraskupiny Silver A, který zejména zajišťoval nerušený provoz vysílačky Libuše u obce Ležáky a jenž raději volil smrt vlastní služební pistolí, než aby se dostal do spárů gestapa. V porovnání s ostatními profesními skupinami byly tragické ztráty četnictva a policie velmi vysoké.

Kněz Karel, vrchní strážmistr – nadporučík výkonný in memoriam

Příslušník četnictva, narozen 16.1.1899, velitel stanice Vrbatův Kostelec okres Chrudim v Čechách. Za okupace byl zapojen do odboje, založil odbojovou skupinu Čenda a podílel se na ochraně a krytí telegrafisty skupiny Silver A svobodníka Jiřího Potůčka v Ležákách a okolí. Zastřelil se, aby předešel svému zatčení. Byl pohřben ve Vrbatově Kostelci. Obdržel Československý válečný kříž 1939 in memoriam. Od roku 2012 je pravidelně pořádán branný závod pro děti s názvem Memoriál Karla Kněze. V roce 2019 byl prezidentem republiky vyznamenán medailí "Za hrdinství" in memoriam.

Po okupaci českých zemí německými vojsky v březnu 1939 založil Karel Kněz se svými přáteli odbojovou skupinu nazvanou "Čenda". Ta měla více než dvacet pět členů. Jejím úkolem bylo shromažďování a ukrývání zbraní, tiskovin a provádění další odbojové činnosti. Posléze se věnovala také předávání zpráv o přesunech okupačních vojsk spolu s údaji o společenském a hospodářském stavu na okupovaném území. V noci z 28. na 29.12.1941 na území protektorátu spolu s dalšími skupinami seskočili i parašutisté skupiny "Silver A". Jejich hlavním úkolem bylo prostřednictvím vysílačky Libuše navázat spojení exilové vlády v Londýně s domácím odbojem. V lednu 1942 došlo k setkání velitele této skupiny Alfréda Bartoše s vrchním strážmistrem Karlem Knězem. Karel Kněz této skupině pomáhal získávat zpravodajsky důležité informace. V Ležákách, které policejně patřily do Vrbatova Kostelce, také přechovávali radiotelegrafistu Jiřího Potůčka ze skupiny "Silver A", kterému umožňovali z vysílačky Libuše zasílat depeše do Spojeného království. V době vysílání, což bylo mezi 22. a 5. hodinou ranní, střežil vrchní strážmistr Kněz spolu s dalšími četníky z Vrbatova Kostelce a dalšími spolupracovníky přístupovou cestu k místu vysílání v lomu Hluboká u Ležáků. Tím měl radiotelegrafista Potůček klid na vysílání. Vysílačka odtud zajišťovala spojení se zahraničním odbojem nejenom během jara roku 1942, ale i po atentátu na Reinharda Heydricha (27.5.1942).

Prvně byl Kněz gestapem zadržen a vyslýchán již během jara 1942. Tentokrát se ještě dostal na svobodu. Sedmnáctého června 1942 opustila Ležáky po varování vysílačka Libuše. O čtyři dny později, večer 21.6. již Kněz věděl, že gestapo zatklo ležáckého mlynáře Jindřicha Švandu, k němuž Kněz chodíval na spiklenecké porady pod záminkou hraní mariáše. Odvezli proto s dalším odbojářem Čeňkem Burešem uschované zbraně a další materiál pryč. Poté se vrchní strážmistr Kněz tušící, že se smyčka stahuje vrátil domů, rozloučil se s manželkou Annou a pohledem i se spícími syny, starším Karlem a mladším Jaroslavem. Poté odešel do osady Habroveč u obce Louka, v níž bydlela rodina Doležalových, což byli jeho přátelé. Vylíčil jim, že se bude muset zastřelit, neboť by ho čekaly těžké výslechy na gestapu a tím, že se zastřelí, uchrání své spolupracovníky i svoji rodinu. Doležalovy ještě navíc požádal, aby se postarali o jeho manželku a dva syny. Následně odešel směrem k obci Louka. Unavený a vyčerpaný usedl na okraj cesty spojující Louku s Habrovčí. Výstřelem ze služební zbraně ukončil svůj život. Svojí smrtí nedokázal zachránit obyvatele osady Ležáky, ale zachránil mnoho jiných. Nedaleko místa, kde se zastřelil, je pomník a pietní místo připomínající jeho smrt a hrdinství. Na hřbitově ve Vrbatově Kostelci se nachází rodinný hrob Knězových, ve kterém je pohřben spolu se svojí manželkou.

V roce 1945 mu byl in memoriam udělen Československý válečný kříž 1939.

Dalšími byli Veselý František, vrchní strážmistr.

Příslušník četnictva, narozen 1. dubna 1898, velitel stanice Křenice okres Přeštice v Čechách. Dne 12.2.1942 spáchal ve službě sebevraždu zřejmě z obav před vyšetřováním gestapem.

Marek Štěpán, vrchní strážmistr

Příslušník četnictva v Čechách, narozen 1.12.1891, ve výslužbě pro účast v Ruských legiích. Po zatčení spáchal dne 7.3.1943 ve věznici v Kartouzech sebevraždu.

ČEST JEJICH PAMÁTCE !