Schönbach Rudolf

Schönbach Rudolf

vrchní strážmistr četnictva

30.12.1896 Vranovice, Brno - 27.12.1972 Praha

Celé jméno Rudolf Ladislav Josef Schönbach

Rudolf Schönbach, se vyučil kožešníkem. Po náboru do četnictva absolvoval jako vynikající žák četnickou školu v Praze. Nastoupil v Mladé Boleslavi, byl přeřazen do Března, kde se seznámil se svojí budoucí ženou Alžbětou. Po svatbě byl opět přeložen do Mladé Boleslavi, kde se narodila paní Libuše.

Schönbach se stal četníkem, a proto se rodina často stěhovala.

Z Mladé Boleslavi byl přeložen do Osečné na severu Čech, kde většinu obyvatelstva tvořili Němci a kde zažil nástup fašismu.

Roku 1929 v rámci počešťování pohraničí byl přeložen do Osečné.

A do roku 1933 to tam bylo s Němci báječný. Až potom přišel Henlein a Hitler a už to nebylo ono.

Bylo tam jenom jedenačtyřicet Čechů a Schönbach tam byl přeložen, aby se to pohraničí počešťovalo."

Tam se setkává s Němci. Před válkou např. s henleinovci.

Až s příchodem Henleina se Němci začali odlišovat

Henleinovci se vymezovali vůči ostatním i vzhledem. Ty se rozlišovali, nosili bílé podkolenky, muži ty kalhoty, ty s takovým tím padacím mostem. Ženy měly dirndly. Tak se strašně odlišovali od nás. Oni se báli. Říkali – my s vámi nemůžeme mluvit, vy jste Češi. A prostě bylo po přátelství. Pak přišel přísný režim, strašně přísný.

Sloužil v Osečné u Liberce. Na život tam rád vzpomínal, tedy alespoň do roku 1938, kdy se celé území jakožto Sudety přičlenilo ke Třetí říši. "Dlouhou dobu tam s Němci nebyly žádné problémy. Teprve v momentě, když přišel Henlein, tak se začali odlišovat. Jinak byl v Osečné hezký život.

Vztahy mezi Čechy a Němci v Osečné byly dobré až do roku 1933, než nastoupil k moci Adolf Hitler. Poté se vztahy zhoršily. Rudolf Schönbach byl natolik oblíben, že ho Němci žádali, aby zůstal. On však odmítl. V roce 1938, kdy hlídal hranice jako člen Stráže obrany státu, byl zajat a odvezen do Magdeburku. Odtud byl po šesti týdnech propuštěn a později ho přidělili jako vrchního strážmistra do četnické stanice ve Mšeně.

Zajali celou četnickou stanici

No, za války vstoupil do hnutí partyzánského. Vyrozumíval zemědělce, to bylo všecko přísný, tajný. Když zabíjeli, nebo tak, načerno, tak je musel vyrozumět. Měl "škraloupek".

Schönbach se spolu s dalšími četníky zapojil do odboje a bojkotovali spolupráci s protektorátním režimem.

"Prasklo to 19.12.1944. Zatkli je všechny, celou četnickou stanici." O sedmé hodině ranní bylo Mšeno, sousední obce Kanina, Sedlec a Stránka, stejně i přilehlé lesy obklíčeny německým vojskem, policií a zvláštními pátracími oddíly v počtu odhadovaném svědky asi na 1200 osob. Celý prostor byl uzavřen a vzápětí pročesáván. Nastalo zatýkání.

Asi tak v půl desáté dopoledne nás přišli zatknout na stanici. Dočekala, Schönbacha a Honzáka. Profous měl štěstí, že v té době povinně sloužil v Terezíně. Hlídal Židy. Byl tam asi dva měsíce.

Hned, jak přišli na stanici, tak nám nasadili želízka. Pak přivezli Tryznu, který měl oteklou tvář. Ten to chudák potom odskákal. Dočekala při jednom výslechu zmlátili, až měl košili přilepenou krví na těle. Franta si totiž z nouze vymýšlel, a to je tak vydráždilo, že ho zmlátili jako koně. Taky jsem dostal pár facek. V Boleslavi jsme všichni měli tuhou samovazbu. Měl jsem strach, aby nepřišli na to, jak jsme vyráběli z trubky a perunic granáty. Naštěstí z lidí, co o tom věděli, nikdo neřekli.

Četníci byli odvezeni do Mladé Boleslavi a následně do Terezína. Všichni byli určeni k likvidaci. Schönbacha zatkli necelý týden před Vánocemi. "V roce 1944 to byly pro rodinu nejhorší Vánoce, byli jsme si jistí, už se nikdy nevrátí."

Divili se, že s sebou neměli moc psů. Skály ale byly už stejně prázdné. Lidi byli už v "Ponorce". Už od rána bylo všude plno vojska.

Výbušnina byla schovaná na radnici ve Mšeně na půdě. Profous ji pak asi včas odstranil. Gestapo mělo v našem případě dost smůlu, protože generální svědek Polívka se tu noc, co nás zatkli, ve vězení oběsil. Nás pak bez Honzáka odvezli z Boleslavi do Terezína. Jeho v tu dobu propustili, protože na něj nic neměli.

Podle svědectví Františka Červinky z Chotětova, ale i jiných osob, měl největší podíl na zatčení četníků ve Mšeně a dalších podporovatelů Václav Smutný z Krnska. Na začátku 1944 byl zatčen mladoboleslavským gestapem, nevydržel zřejmě nátlak při výsleších a slíbil spolupráci. Gestapo pak zinscenovalo jeho útěk z vězení. Po rozbití ilegální organizace SOS Miloše Mejsnara se snažil Smutný pátrat po zbylých, hlavně po Červinkovi a Šindelářovi. Ve Mšeně v té době žil Němec Schweindler, který denně dojížděl do Mladé Boleslavi na gestapo, kde pracoval jako tlumočník. Smutný prý u něho často přenocoval.

Celou četnickou stanici. Sebrali a odvezli do Mladé Boleslavi a odtamtud potom museli do Terezína. A byli určeni k likvidaci, na IV. dvůr.

Ale naštěstí se chýlila válka už ke konci, takže se to nestalo, nepopravili je. Měl skvrnitý tyf, tak se zachránil. Ještě pak žil 26 let.

Dcera jela do Terezína pro tatínka. "Nejdřív ho vůbec nepoznala. Měl vyholenou hlavu a byl v civilu, zatímco já ho znala jenom v uniformě." Otec byl propuštěn 1.5.1945, ale onemocněl v rámci epidemie skvrnitého tyfu, a tak nastoupil léčbu.

Byl hubený, no k nepoznání.

Osvobození již prožil doma, ve Mšeně.

Když bylo Mšeno osvobozeno Rudou armádou, byl povýšen a přeložen.

Ostatní, kteří přežili těžké onemocnění, jako např. Rudolf Schönbach, si jeho následky nesli celý život.