Zvláštní četnický oddíl Terezín (Gendarmerie Sonderabteilung Theresienstadt)

Zvláštní četnický oddíl Terezín (Gendarmerie Sonderabteilung Theresienstadt)

Krátce po příchodu Reinharda Heydricha do Prahy se konala porada, na níž vznikl plán na zřízení dvou ghett, jednoho v Čechách a druhého na Moravě. První mělo být čistě pracovní a druhé mělo mít funkci zaopatřovací. V otázce ostrahy bylo dosaženo závěru zcela v duchu Heydrichem zamýšlené politiky, že by ji mohla vykonávat protektorátní policie pod německým dohledem. Uvažovalo se o počtu zhruba šesti set mužů pro každé ghetto. 1)

Později byly tyto úvahy přehodnoceny a došlo ke zřízení pouze jednoho ghetta, a to v Čechách v Terezíně. Jeho specifické úkoly byly ustanoveny až na konferenci, která se konala 20. ledna 1942 ve Wannsee. Tábor měl sloužit jako koncentrační a průchozí tábor pro Židy z celého protektorátu, dále zde měly být umístěny prominentní osoby, držitelé vyznamenání a invalidé z první světové války, kteří pocházeli z celého území Říše a ze zemí s německou okupační správou. Ti zde měli zůstat trvale, aby se zakryl skutečný rozsah a cíl, konečného řešení. 2)

Německé vedení v ghettu se opíralo jednak o židovskou samosprávu, jenž se starala o vnitřní záležitosti tábora a jeho chod. Ta měla k dispozici ozbrojenou stráž na udržení klidu a pořádku, 3) dále pak o strážní oddíl SS umístěný a Malé pevnosti, ale hlavně o Zvláštní Četnický Oddíl Terezín (Gendarmerie Sonderabteilung Theresienstadt), jenž k tomu byl zvláště utvořen. 4) Jednotka čítala 150 mužů vyjma podzimu 1944, kdy z důvodů zvyšujících se deportaci do Osvětimi byla, dočasně povolána 100členná posila,5) oddíl byl určen převážně k výkonu strážní služby na hradbách a strážnicích u městských bran, dále stavěl ozbrojené doprovody skupinám vězňů, jenž denně opouštěli ghetto a směřovali na svá pracoviště. Od jara do podzimu také dohlížel na detašovaná pracoviště terezínského ghetta. Vždy při odchodu byl nahlášen početní stav pracovní skupiny a na jakou práci jde. Při návratu velitel či strážný z hlídky na bráně přepočítal stav a zkontroloval jej s údajem zapsaném v knize. Příslušníci oddílu také konali asistence při odjezdu a příjezdu transportů. Všichni vězni byli po příjezdu zavedeni na " šlajsku", kde byly odebrány zavazadla a učiněna osobní prohlídka.

Muže prohledávali četnici, ženy pak Židovky z ghetta, vše pod dozorem příslušníků SS, kteří si namátkou vždy nechali vyřadit některé vězně k prohledaní. 6)

Chováni většiny příslušníků oddílů vůči vězňům bylo podle hlášení SD z počátku roku 1942 velmi přátelské, četnici byli opětovně vídáni v důvěrných rozhovorech s Židy, zvláště pak s příslušnicemi něžného pohlaví, což mělo za následek zdržování se Židovek v okolí jednotlivých městských bran, kde se nacházely četnické stražnice.7)

Snaha zabránit takovémuto solidárnímu chováni mezi vězni a příslušníky oddílu vedla k několika opatřením. Jedním z nich byla pravidelná rotace četníku, každý měsíc byla vystřídaná vždy jedna třetina mužstva, přičemž ženatý sloužili tři měsíce a svobodní šest.

V Terezině se mnoho sloužit pouze jednou, toto nařízeni bylo v únoru 1945 zrušeno, ale pouze pro příslušníky. kteří sloužili v ghettu před 1. zářím 1943.8) Smysl rotaci tkvěl také v tom, že četnici odveleni z různých stanic a útvarů se navzájem dost dobře neznali a do jisté míry se tak hlídali mezi sebou.9)

V ghettu také nesměl sloužit nikdo, jenž by byl příbuzný s osobou, na níž se vztahovaly norimberské zákony. Když bylo zjištěno, že jeden z četníků, který byl podezřelí z pašování do tábora je švagrem takového člověka, bylo okamžitě nařízeno, aby všichni z oddílu byli prověřeni. Po tomto incidentu byli všichni příslušníci oddílu prověřováni vždy předem.

Vedeni terezínského tábora přímo požadovalo spíše tvrdé a psychicky odolné jedince, jelikož se ukázalo, že slabé a měkké povahy jsou pro službu v ghettu nevyhovující pro svůj soucit s vězni 10) se obava z upláceni četníků ze strany vězňů byla značná. Když 18. července 1943 vydal generální velitel uniformované policie rozkaz, jenž rušil dosavadní odvelení četníků k oddílu, což sebou neslo příplatek a nahradil jej přeložením, čímž pominul jakýkoliv nárok na tuto výhodu. Tak již 12. srpna 1943 proti tomuto rozhodnutí protestoval velitel bezpečnostní policie a SD Weinmann s argumentem, že se tak zvyšuje nebezpečí podpláceni, jež jsou už tak dosti četná. Dokonce dal k dispozici i své fondy, kdyby nebylo nalezeno jiného východiska. Následně bylo přeložení zrušeno se zpětnou platností a příslušníci oddílu zůstali ve stavu odvelených s příslušným příplatkem. Existovala také forma mimořádných odměn za 11) odhalení a nahlášeni pokusu o propašování jakéhokoliv kontrabandu do tábora.

Mimo služebního kontaktu s vězni však docházelo i nadále přes všechna opatřeni a zákazy Četníci brzy zjistili, že Židé jsou mnohdy informováni o válečném vývoji mnohem lépe než oni samotní, díky tomu, že chodili uklízet do kanceláři i ubikací SS, kde byl neustále zapnutý rozhlas. Tak s nimi vedly časté diskuse zvláště na válečné téma. Po táboře dokonce koloval vtip, který se rozšířil jak mezi četníky, tak mezi vězni: Potká četník druhého a ptá se ho co je nového na frontách? Tázaný odpoví já nevím, dnes jsem ještě s žádným Židem nemluvil 12)

Většina příslušníků oddílu se snažila drobnými akcemi vězňům v jejich situaci ulehčit.

Například je nechávali pronést par rajčat, okurek či jinou zeleninu a ovoce při návratu z polních prací. Ústupky nebyly bez rizika. mezi Židy byli i konfidenti. kteří přímo spolupracovali se správou ghetta. Tito lidé byli zvlášť nebezpeční. Nejenže hlásili vše, co viděli, ale sami k akcím provokovali. Například žádali četníky o doručení dopisu či jiné služby, když četník posláni přijal, byl udán SS. Většinu takovýchto lidi však vězňové znali a v čas na ně upozornili.13)

Za tři a půl roku existence oddílu bylo zatčeno 23 jeho příslušníků z toho 14 za přímou pomoc vězňům, z nichž dva ve vězení zemřeli, ostatní pak za nejrůznější provinění v době služby. V lednu 1944 došlo k zatčení sedmi četníků, kteří v rámci šestnáctičlenného oddílu konali osobní prohlídky vězňů z přicházejících transportů, zmínění jedinci si při prohlídkách ponechali nejrůznější předměty jako mýdlo, tabák, dámské punčochy, přičemž se jednalo o věci, které si vězni mohli ponechat. Na celou záležitost se přišlo a byly zahájeny výslechy se všemi 16 příslušníky. Dokonce bylo přivoláno i gestapo z Kladna. Po jisté době se všech sedm provinivších doznalo. Byli souzeni pro krádež ve službě u soudu SS a policie VIII. Praha a odsouzeni ke čtyřem až šesti měsícům odnětí svobody. Po odpykání tohoto trestu mohli opět nastoupit službu k protektorátní policii, avšak se zákazem služby v terezínském oddíle. 14)

Po válce došlo k soudnímu procesu se třemi bývalými příslušníky oddílu. Byli souzeni u mimořádného lidového soudu v Praze na Pankráci. Žaloba je vinila z udavačství, týrání, vyhrožováni a z využití tísně vězňů v době okupace za účelem obohacení se. V březnu I946 jeden z nich zemřel ve vyšetřovací vazbě, zbyli dva byli odsouzení téhož roku k úhrnnému trestu osmnácti let těžkého žaláře. Od nejvyššího trestu je zachránilo pouze hrdinné chováni v době Květnového povstání.

1) NA, fond GVČ. kart. 45, inv. č. 108, sign. 247. Židovské sběrné tábory

2) NA. fond GVUP, kart. I5. inv. č. 167, Židovské sběrné tábory – zřízení.

3) PERZI, N., Protektorátní policie a četnictvo, str. 20.

4) Heydrichova okupační politika v dokumentech, cd. Linhartová, Lenka, Jaroslava, Praha 1987, dokument č. I5. Poznámky z porady o řešení židovské otázky, str. 57 - 59.

5) CHLÁDKOVÁ, Ludmila. Terezínské ghetto, Praha 1991, str.7-8

6) Stráž v ghettu byla složena z mladých mužů, a však obavy Němců z existence z existence takovéto jednotky vedly y lete 1943 k jejímu rozpuštění. po case opět aktivována poctu 10O mužů starších 45 let. tamtéž str.21

7) KÁRNÝ, Miroslav, Zvláštní četnický oddíl v Terezíně a terezínští vězňové, in: Litoměřicko, 1985-1986, str. 37

8) LANDIŠ Ludvík, HORA František, Ohnivý koberec nad Hamburkem str. 130 - 131

9) FARA František, Četnické vzpomínky, str.100 -104

10) NA. fond ÚŘP-ST, inv. č. 2145, sign.109-8/28, kart.131. Prověřování přátelského chovaní příslušníků protektorátního četnictva vůdčí židům v Terezíně

11) KÁRNÝ, Miroslav, Zvláštní četnický oddíl v Terezíně a terezínští vězňové, in: Litoměřicko, 1985-1986

12) FARA František, Četnické vzpomínky str.106

13 KÁRNÝ, Miroslav, Zvláštní četnický oddíl v Terezíně a terezínští vězňové, in: Litoměřicko, 1985-1986, str.37

14) tamtéž str. 38