Z ghetta do Panenských Břežanech

Panenské Břežany se do naší historie zapsaly zvláště jako místo pobytu rodiny zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Méně jsou však známé jako bývalá pobočka KT Flossenbürg. Rozsáhlý statek, patřící před okupací českých zemí Ferdinandu Bloch-Bauerovi, záhy po vzniku Protektorátu podlehl nucené arizaci a byl dán k dispozici říšskému protektoru Konstantinu von Neurathovi. Později, půl roku po svém nástupu do funkce zastupujícího říšského protektora, se do zdejšího zámku přesídlil Reinhard Heydrich i se svou rodinou. Krátce po jeho smrti obdržela jeho manželka – vdova Lina zámek a okolí k soukromému užívání. [1]

Zámek střežili zvenku čeští četníci a zevnitř za zámeckou zdí esesáci. O přátelském poměru šesti českých četníků k místním obyvatelům vypovídá nejvíce to, že si pět z nich našlo manželky v Panenských Břežanech a Odoleně Vodě. Podobně to bylo i s některými esesáky.  

Lina Heydrichová zřídila v Panenských Břežanech miniaturní pracovně-koncentrační tábor, kde byli vězni z Terezína a Flossenbürgu.

Práce v Panenských Břežanech dělali terezínští vězni

V roce 1943 převzala dozor nad dvorem Máslovice. Protože jí wehrmacht zabavila všechny koně, napsala Himmlerovi a ten jí obratem poslal patnáct vězňů koncentračního tábora namísto čtyř koní. O peněžní historii spojené s vysláním tohoto komanda nepíše nic. Obraťme se tedy k dokumentům. V Panenských Břežanech bylo od července 1942 nasazeno židovské komando osmdesáti vězňů z Terezína. Byl to jakýsi soukromý koncentrační tábor Heydrichovy vdovy, na který jeho bývali vězňové dodnes vzpomínají s děsem. S Terezínem měl Himmler dalekosáhlé plány, chtěl terezínské karty využít ve svých zahraničně politických kontaktech, jimiž usiloval o dosažení separátního míru s Anglií a USA na protisovětské základně. Terezín se měl stát jeho alibi, rouškou, která měla zakrýt krvavé masakrování židovského obyvatelstva Evropy. Himmlerovi se nehodilo, aby terezínští vězňové byli nasazováni mimo "město, které vůdce daroval židům" a proto jeho SS — hlavní úřad říšské bezpečnosti vydal pokyn, aby nejpozději do 1. září 1943 všechna terezínská komanda byla stažena. K. H. Frank se však u Himmlera přimluvil, aby pro komando v Panenských Břežanech povolil výjimku do 1. října 1943 vzhledem k nezbytným pracím na zahradě, úpravám a opravám na zařízeni zámku, který říše věnovala Heydrichové — z toho, co říši nikdy nepatřilo. Himmler s výjimkou souhlasil, ala komando zůstalo i přes povolený termín této výjimky. Z ledna 1944 můžeme zaznamenat nový Himmlerův pokyn, aby totiž místo terezínských vězňů nastoupilo komando složené z tzv. vykladačů bible. Dne 11. února 1944 pak skutečně tokové patnáctičlenné komando z Flossenbürg u Heydrichové nastoupilo.

Odjížděli jsme 7. března 1943.

Se dvěma četníky, kteří nás eskortovali, jsme se domluvili. Byli to bývalí poručíci z hranické akademie a dali nám cenná ponaučení. V Panenských Břežanech nemáme nikomu věřit, zvláště ne zaměstnancům zámku, kteří se vesměs, většinou z přinucení, stali, "volkslistáři".

Byl to krásný den, sluníčko hřálo jako v létě. Z Odolené Vody nám odvezli zavazadla na žebřiňáku. AŽ v zámku jsme byli předáni strážnímu oddílu SS, který hlídal protektorskou vdovu. Velitel, hauptscharführer z Kolína nad Rýnem, nás hned u brány poučil, jak se máme chovat. Potom nás odvedli do stáje závodních koní, místa našeho ubytování, kde jsme si položili na druhé patro společné palandy slamníky, čerstvě nacpané slámou.

V červenci 1942 bylo na panství Panenské Břežany nasazeno 30 mužů židovského pracovního komanda z terezínského ghetta, které mělo na starosti práci na zahradě a na statku. Vězni byli umístěni ve stáji usedlosti a hlídáni strážnými SS. [2] V září 1943 mělo být toto židovské pracovní komando deportováno v souvislosti s transporty z terezínského ghetta, ale vzhledem ke stále probíhajícím pracím na zahradě a podzimní sklizni byla deportace o pár týdnů posunuta a vězni zde nakonec pokračovali v práci až do začátku roku 1944.14. února 1944 byla do Panenských Břežan z KT Sachsenhausen odvezena skupina 15 Svědků Jehovových, kteří měli tyto vězně nahradit. Od následujícího dne, přestože jiný zdroj uvádí již 11. února, [3] se tak začala psát historie Panenských Břežan coby pobočky KT Flossenbürg. Tito vězni byli postupně nasazováni jak na práci na zahradě, tak do přilehlých lesů. Všech 15 vězňů válku bylo 8. května bylo osvobozeno Rudou armádou a válku přežilo. Po válce bylo kvůli smrti jednoho ze židovských vězňů z terezínského ghetta, který zahynul v lese pod padajícím stromem, vedeno soudní řízení proti Lině Heydrichové.

Panenské Břežany též: Jungfern-Breschan.

Na velkostatku Reinharda Heydricha ve vsi Panenské Břežany pracovala v letech 1942-43 velká skupina ž. vězňů (54 z nich později zahynulo v koncentračních táborech).

[1] BAUER, Zdeněk, ČVANČARA, Jaroslav: Bylo to tam tak čarovně krásné. In: Paměť a dějiny 1/2022, s. 17-19.

[2] SKRIEBELEIT, Jörg: Jungfern-Breschan (Panenské Břežany). In: Flossenbürg. Das Konzentrationslager Flossenbürg und seine Ausenlager, Verlag C.H. Beck oHG, München 2007, s. 158-159.

[3] SKRIEBELEIT, Jörg: Jungfern-Breschan (Panenské Břežany). In: Flossenbürg. Das Konzentrationslager Flossenbürg und seine Ausenlager, Verlag C.H. Beck oHG, München 2007, s. 158-159. Jiný zdroj, BRENNER, Hans: Ženy v pobočných táborech Flossenbürgu a Gross-Rosenu na českém a moravském území. In: Terezínské studie a dokumenty 1999, ed. KÁRNÝ, Miroslav, LORENCOVÁ, Eva, Institut Terezínské Iniciativy, Praha 1999, s. 291 uvádí datum existence tamní pobočky KT Flossenbürgu od 11. 2. 1944 do 9. 5. 1945.