Zločin v Ležákách

Lidice a Ležáky — tato dvě jména byla a jsou vyslovována jedním dechem. A také к sobě patří, protože strašlivý zločin, spáchaný nacisty v malé osadě Ležákách dne 24. června 1942, byl vlastně pokračováním a v nejednom směru vyvrcholením zločinu lidického. Je to jeden komplex a v obou případech jsou tytéž pohnutky a vyskytují se tytéž průvodní zjevy; odstrašení celého českého národa prostředky, jež se vymykají lidské představivosti; pomstychtivost nacistických okupantů, uniformovaných i neuniformovaných; ukojení mrzkého pudu po vraždění, jejž možno už dlouho v dějinách sledovat jako silný rys německé národní povahy; ukojení touhy po cizích statcích a po kariéře; úsilí zahladí ti stopy zločinu; odvlečení dětí. U Ležáků к tomu ještě přistupuje, že byli vyvražděni všichni dospělí obyvatelé osady, muži i ženy a mezi těmito i dvě dívky sotva škole odrostlé. Zde nacistická zběsilost dosáhla svého vrcholu. A tak Ležáky svědčí nad jiné důkazy jasněji o pravé podstatě nacismu a o jeho metodách; ukazují, co by se bylo stalo s českým národem a s národy jinými, kdyby Němci byli bývali zvítězili; vedly a vedou i nadále к obraně proti proudům, příbuzným německému nacismu. A v tom jest jejich symbolický význam, který musí být znovu a znovu připomínán a s postupem času hlasitěji a hlasitěji zdůrazňován, abychom my a budoucí nezapomněli. V úzkém údolí na potoku Holetínce na Chrudimsku rozkládala se až do 24. června 1942 malá osada Ležáky, nazvaná tak podle úseku Holetínky, která zde teče jenom velmi zvolna. Nejstarším domem osady byl mlýn; kromě něho zde stálo pouze osm domků. Osada byla rozdělena katastrálně na různé obce: mlýn patřil к obci Miřetice, zbývající stavení к obci Louka. Mlýn zde stál od nepaměti. Stará část osady jest připomínána již před r. 1785. К domkům patřila chudá pole, jež nemohla uživit rodiny majitelů. A tak domkáři z Ležáků byli zároveň dělníky v četných lomech. A všichni obyvatelé byli vážní, ryzí, poctiví a tvrdí jako žula, na níž osada byla vybudována. Pracovali úporně od rána do večera, ale tato lopota neubíjela jejich národní cítění. Naopak utvrzovala je a byla zdrojem jejich síly a opravdovosti. I na hrstku ležáckých obyvatel doléhala tíha nacistické poroby a vedla je к odboji. To se projevilo se vzrůstem okupantské tyranie v r. 1942, kdy byl vystupňován český národní odboj proti nacistům. A tu neváhali ani obyvatelé ležáckého mlýna — a jistě by neváhali ani ostatní obyvatelé osady, kdyby na ně bylo došlo — účastnit se činné tohoto odboje. Jako součást podzemního hnutí na Pardubicku a Ghrudimsku, organisovaného českými parašutisty z Anglie, byla uvedena v činnost tajná vysílací stanice v lomu "Hluboká" u Ležáků, Když pak po horečném pátrání gestapa již hrozilo její prozrazení, byla stanice přemístěna do Švandova mlýna v Ležákách. A nyní nastávají okolnosti — v nichž hraje značnou úlohu nešťastná náhoda — které mají za následek rozsáhlé zatýkání na Pardubicku. Mezi zatčenými jsou i bratří Vaškové, v jejichž lomu "Hluboká" byla dříve umístěna vysílací stanice. Tak vedou přímé stopy do Ležáků, kdež jsou 21. a 22. června 1942 zatčeni příslušníci rodiny mlynáře Jindřicha Švandy. Vrchní četnický strážmistr Karel Kněz, který ležáckou skupinu odboje organisoval a kryl, spáchal sebevraždu, když viděl, že neunikne. Tak chtěl zachrání ti ostatní. Všichni další členové skupiny a také jejich příbuzní byli zatčeni a tím mohl a měl být případ vyřízen. Avšak vedoucí pardubické úřadovny gestapa Clages v touze po kariéře všemožně usiloval o to, aby v Ležákách byla provedena podobná akce jako v Lidi cích. Jeho návrh byl přijat a schválen, a tak dne 24. června 1942 dochází v Ležákách ke strašlivé tragédii. Toho dne kolem 11. hodiny počaly přijíždět od Pardubic přes Miřetice a Dachov osobní automobily s úředníky gestapa z Pardubic a pražského ústředí gestapa a v policejních autokarech 500—600 příslušníků SS z pardubické posádky. Obklíčili osadu, na všech významných bodech postavili těžké kulomety namířené na osadu a na lom "Hluboká", uzavřeli všechny příchody к osadě a hned na to vnikli do osady a odváděli obyvatele, povětšině ženy a děti, neboť muži byli na práci mimo dům, do opuštěného lomu u Švandova mlýna. Přivedli také dělníky z lomu, kteří pocházeli z Ležáků, ba přivezli i všechny děti ze školy. Pak podle policejních přihlášek kontrolovali všechny zadržené. Kdo nepatřil do Ležáků, byl postaven stranou a pak pod pohrůžkou zastřelení vyhnán z osady. Obyvatelé po přezkoušení byli rozděleni na muže, ženy a děti, načež byli naloženi do autokarů a odvezeni do Pardubic. Zatím členové gestapa a pak i všichni němečtí policisté v osadě loupili a kradli. Předměty domácího zařízení, jakož i hospodářský inventář vynesli z domů, dobytek a hospodářské zvířectvo vyvedli a přikázali českým četníkům dopravit je do Dachova. Pak domy zapálili. Obyvatelé Ležáků byli uvězněni ve sklepních místnostech v Pardubicích na Zámečku. К večeru byly děti odňaty ženám, označeny nápisem se jménem a rodnými daty, zavěšeným na krku, a odvezeny do Prahy. A po 19. hodině téhož dne přikročili nacisté к vraždění na popravišti u Zámečku. Zde byly postříleny napřed všechny ženy a potom muži, kromě obyvatel mlýna. Po celou noc byla jejich mrtvá těla odvážena do pardubického krematoria a tam spalována. Gestapáci i zde olupovali mrtvé o všechny cennější věci. Obyvatelé mlýna byli vyslýcháni za strašného týrání a mučení až do 2. července, kdy byli rovněž povražděni. Zde zemřeli hrdinskou smrtí manželé Švandovi, Josef Šťulík, Karel Svoboda i poručík Jindřich Vaško. I tito hrdinové byli spáleni v pardubickém krematoriu a jejich popel až na nepatrnou část, jenž byl zachráněn zaměstnanci krematoria, byl gestapem rozmetán a zničen. Zbytky ohořelých stavení byly srovnány se zemí, rybník byl vypuštěn a koryto potoka přeloženo na jiné místo. V den ležácké tragédie byli v osadě policejně hlášeni 54 obyvatelé, z nichž se nikdo nezachránil, neboť i osud odvlečených dětí je dosud neznámý — až na Jarmilu Stulíkovou, kterou se podařilo vypátrat ti dík úsilí pátracího teamu ministerstva vnitra a repatriačního odboru ministerstva ochrany práce a sociální péče (J. Ondráček, L. Zámečník a za lidické ženy Anna Židová). Tragédie ležáckých obyvatel nás zavazuje do budoucnosti. Nesmíme na ni zapomenout a musíme ji celému světu znova a znova připomínat, protože je důraznou výstrahou a ukazuje, co by se stalo s českým národem a s mnoha jinými demokratickými národy, kdyby německý národ, náchylný к páchání nejhorších zločinů, se někdy v příštích dobách domohl moci. A tak jsou Ležáky důležitým součinitelem v boji dobra proti zlu a musí jím zůstat a musí být i nadále prostředkem obrany, od níž nesmí nikdy upustit náš národ, početně malý a sídlící na okraji nebezpečného a ke všemu odhodlaného německého kmene. Naopak, vůle k obrané samého života národa, k ohrané rodné řečí a rodné země, k ohrané státu, konečné po dlouhých bojích a utrpení národního, musí bytí zvyšována, udržována a od pokolení к pokolení odevzdávána jako posvátný odkaz. To je velký a vznešený význam oběti našich mrtvých z Ležáků. Nikdy jich nezapomeneme...

Budiž čest jejich památce!

Zdroj: ŠÍMA, Ladislav. Vzpomínáme: památník mrtvým z Ležáků.