O nás

ČETNICTVO ZA PROTEKTORÁTU

" BÖHMEN UND MÄHREN "

aneb

" ČETNICTVO V ODBOJI "

Od roku 1939 bylo naše území připojeno k Německé říši. Bezpečnostní složky sice zůstaly v kompetenci protektorátní vlády, nicméně říšská vláda mohla ovlivňovat početní stavy, výzbroj a celkovou organizaci četnictva. Vedle toho navíc fungovala řídící německá správa se svými bezpečnostními orgány, kam byli dosazováni tzv. zvláštní zmocněnci říšských úřadů....

V roce 1939 působilo četnictvo na celém území dosud existující Československé republiky. Po vzniku protektorátu se tato situace zpočátku nijak neměnila, četnictvo se "pouze" přejmenovalo na protektorátní četnictvo. V čele stál generální velitel (GVČ), kterému byli podřízeni velitelé zemských četnických velitelství (ZČV), jejichž počet klesl ze čtyř na dva – Čechy a Morava.

Zemským četnickým velitelstvím byla podřízena oddělení, okresní velitelství a na nejnižší úrovni četnické stanice. Naproti tomu byly zrušeny některé specializované útvary, především četnické letecké hlídky (ČLH). Veškeré jejich vybavení, letadla a výzbroj bylo zabaveno německou okupační mocí. Řada příslušníků těchto ČLH odešla do zahraničí, kde se zapojili do bojů proti Německu. Ve stručnosti lze říct, že organizační struktura protektorátního četnictva se nijak dramaticky nezměnila.

V období v letech od 1939-1945 bylo pro Československo plné změn.

A to především způsobenou i ztrátou území. Snahou Heinricha Himmlera bylo zrušení českých bezpečnostních sborů, a to jak četnictva, tak policie. Hlavním účelem byla výměna českých příslušníků, kteří byli pro danou dobu "nespolehliví" za německé příslušníky sboru. Díky však velkému osobnímu nasazení tehdejšího ministra vnitra generála Josefa Ježka ke zrušení nedošlo.1

Protektorátní četnictvo zůstalo pod německým velením bez velkých změn a stalo se součástí německého okupačního aparátu. Symbolika četnictva však byla změněna na německou, došlo ke změnám organizačním a změna stejnokrojů. Změny se dotkly až dvou tisíc policistů a četníků. Rok 1942 se dotkl českého četnictva, a to značnou měrou germanizací.2

Právní předpisy v protektorátu zůstávaly platné, a to do té doby, než neodporovaly smyslu převzetí ochrany Německou říší. Avšak i samotný protektorát mohl vydávat svoje právní předpisy i když podřízené okupantům. Protektorát převzal německý rasový systém, to znamenalo vyloučení židů ze společenského života, ale i z bezpečnostních složek jako takových. Omezení se vztahovala jak na židy, tak na míšence. Vyloučení židů ze společenského života bylo upraveno vládním nařízením již v roce 1939, ve Sbírce zákonů a nařízení. Vládní nařízení však bylo publikováno až v roce 1940.3

Od roku 1941 bylo české četnictvo reorganizováno. Došlo ke sloučení četnictva, vládní policie, obecní policie a protipožární policie. Ze sloučených složek vznikla nová Uniformovaná protektorátní –Uniformierteprotektoratspolizie, která byla podřízena jednotnému velení.

Jako úřední jazyk pro bezpečnostní složky byla zavedena němčina.

Všichni příslušníci protektorátní policie ji museli ovládat jak slovem, tak písmem.

Ti, kdo ji neovládali, mohli chodit do zřízených kurzů a všichni museli projít přezkoušení před komisí. Znalost němčiny byla velmi důležitá, jelikož byla předpokladem pro kariérní růst.4

Germanizace příslušníků se projevovala také ve výuce a výcviků četníků, kdy němčina byla zařazována úplně všude. Byla zavedena výuka německých písní, výuka německého jazyka, nauka o německém samopalu MP 40, střelba z německých zbraní, transport vězňů. Byly vyučovány i německé dějiny a zeměpis Velkoněmecké Říše. Školní rok trval dvanáct měsíců. Tři měsíce probíhal pouze vojenský výcvik a devět měsíců probíhalo odborné vyučování.

Avšak ani germanizace a snaha poněmčit české četnictvo neovlivnilo jejich loajalitu. Výsledky byly spíše opačné.5

Bezpečnost a pořádek na území mimo města se sídly vládních policejních úřadů a města s obecní policií zajišťovalo četnictvo. Základním článkem celé jeho organizace byly četnické stanice, o jejichž umístění rozhodovalo po slyšení zemského úřadu a zemského četnického velitelství ministerstvo vnitra. Každá stanice měla svůj přidělený obvod, jehož obce a objekty v něm umístěné náležely vždy ke stejnému soudnímu okresu. Posádka se z pravidla skládala z vrchního strážmistra ve funkci velitele stanice a dvou až čtyř podřízených četníků. Početní stav závisel na několika faktorech, jako byla velikost přiděleného obvodu, členitost terénu, počet obcí a obyvatel v nich usedlých. Stanice musela zajišťovat mnoho rozličných úkolů.

Služba se dělila na obyčejnou a zvláštní. Obyčejná zahrnovala běžné úkoly spojené s bezpečnostní a kriminální službou. Obchůzky ve svěřeném obvodu, kontrolu podezřelých osob, dohled nad bezpečnosti provozu na veřejných komunikacích. Tu vykonávala, aniž by k tomu bylo potřeba zvláštních pokynů. Službu zvláštní konala na pokyn příslušných úřadů.

Jednotlivá oddělení v rámci každé politické správní oblasti byla podřízena zemskému četnickému velitelství. Na území protektorátu se nacházela dvě, jedno s působností pro zemi českou se sídlem v Praze a druhé pro zemi moravskou se sídlem v Brně. Jednalo se o zcela samostatné útvary, a to jak po stránce vojenské, tak po stránce administrativní a hospodářské.

Každé velitelství mělo svůj štáb v čele s velitelem, vždy důstojníkem správním, lékařem a doplňovacím oddělením, kde se teoreticky školili četníci pro službu a budoucí velitelé stanic.6

V čele celého sboru stál generální velitel četnictva, jenž zodpovídal za udržování kázně a pořádku, dbal o jednotnost vojenského ducha, dohlížel na výcvik, organizoval školství ve všech složkách četnictva. Vykonával přehlídky, vyřizoval vojenské, administrativní a osobní záležitosti příslušníků sboru. Byl v osobním styku se zemskými prezidenty, prezidenty vrchních soudů, vrchními státními zástupci. Ministerstvu vnitra podával informace o svých poznatcích a přikládal příslušné návrhy.7

Četnictvo disponovalo také útvary, které plnily specifické úkoly. Jednalo se o četnické pohotovostní oddíly, četnické silniční kontrolní stanice a četnické pátrací stanice. Tyto jednotky byly umístěny u četnického oddělení a byly jemu přímo podřízeny.

Pohotovostní oddíly byly kasernované útvary, které sloužily k posilování místních četnických stanic při větším narušení bezpečnosti a pořádku, k podpoře četnických silničních stanic a pátracích stanic při vyšetřování trestných činů vyžadujících asistenci většího počtu četnictva. Také poskytovaly první pomoc při živelních katastrofách a neštěstích a přispívaly k teoretickému a praktickému výcviku zařazených četníků. Oddíl se skládal z jedné čety o dvou družstvech, celkem z 25 mužů v čele s důstojníkem výkonným či vrchním strážmistrem, disponoval různými pomocnými prostředky, dalekohledy, kompasy, světlomety, nůžkami na drát a lany, také potřebným množstvím motocyklů a vozidel. 8

Strategickým cílem nacistického Německa je germanizace českého prostoru a vybraných částí národa, definitivní začlenění českých zemí do Říše.

První kroky k přiblížení organizace protektorátních bezpečnostních sborů k struktuře německé nacistické policii lze vidět již v pověření generálního velitele četnictva dozorem nad uniformovaným strážním sborem vládní policie. Ten mu tak byl podřízen ve věcech výcviku, školení a kázně a také prováděl namátkové inspekce a přehlídky.9 V další fázi došlo k sjednocení kriminalistiky, k čemuž došlo v březnu 1942 včleněním Ústředního četnického pátracího oddělení do Všeobecné kriminální ústředny. Tím vznikla Kriminální ústředna v Praze, která tak dohlížela na jednotný výkon kriminální služby a odborné vzdělání všech protektorátních bezpečnostních orgánů.10

Zásadní změna je spojena se správní reformou, jejíž přípravou a provedením se okupační aparát zabýval již delší dobu. K jejímu uskutečnění však přistoupil až ve chvíli, kdy se stala na jedné straně nezbytnou vzhledem k válečným cílům a na straně druhé také možnou díky vnitropolitické situaci v protektorátu, samotným provedením byl pověřen zastupující říšský protektor Reinhard Heydrich. Hlavním cílem bylo odbourání dvojkolejného systému státní správy a současné podkopání autonomie pronikáním německých úředníků do protektorátního aparátu, který tak mohl být dán plně do služeb Říše a být s ní nedílně spjat.11

Smyslem změn v organizaci bezpečnostních orgánů bylo vytvořit nový policejní sbor dle německého vzoru, podléhající přímo německému velení a schopný plnit všechny policejně bezpečnostní úkoly v zájmu Říše. Konečným cílem úzce spjatým s nacistickou okupační politikou bylo jeho budoucí přímé včlenění do německé policie.12

S myšlenkou převzetí protektorátního četnictva německou policií přišel Heinrich Himmler již v roce 1940. Při návštěvě protektorátu shlédl oddíl četnictva, jenž si nechal představit a byl velmi nadšen jeho vzhledem, vystupováním a disciplínou. Vydal příkaz, aby se započalo s určitými přípravnými pracemi k jeho převzetí, poté se však k plánu více nevrátil.13 Místo toho padlo rozhodnutí začlenit do německé policie nejen četnictvo, ale celý bezpečnostní aparát, ovšem až po řádné reorganizaci a politické převýchově. Ke konečnému včlenění mělo dojít až po skončení probíhající války.14

Ačkoliv výuka německého jazyka probíhala již od roku 1940, ještě v letních měsících roku 1943 byly jazykové znalosti u mnoha příslušníků sboru zvláště pak jeho uniformované části hodnoceny ze strany německých nadřízených orgánů jako nedostatečné. K.H.Frank proto podmínil zavádění nových uniforem s německým vyložením a hodnostním označením zlepšením jazykových znalostí.15

Forma výuky závisela jak na útvaru, u kterého policista či četník sloužil, tak na druhu služby a v neposlední řadě na místních poměrech. V zásadě se jazyku měly věnovat 2-4 hodiny týdně, u kasernovaných útvarů 6 hodin. Ve větších posádkách pak působil rodilý mluvčí z řad německé policie. Celkově byl kladen důraz na samostudium a na důstojníky, kteří měli jít ve studiu svým podřízeným příkladem.

Z tohoto důvodu přistoupilo německé vedení k různým formám nátlaku. Příslušníkům, kterým chyběla dobrá vůle, či dokonce otevřeně projevovali nechuť učit se německy, hrozilo od povinnosti sloužit o nedělích, přes zkrácení dovolené, u kasernovaných útvarů zrušení vycházek, po možnost přeložení do trvalé výslužby u zvlášť těžkých případů. Při neúspěchu u druhé opakovací zkoušky měl být platový tarif zkrácen o deset procent.16

Se snahou o utvoření spolehlivého bezpečnostního sboru souviselo i propouštění z německého hlediska nespolehlivých osob zvláště pak legionářů, k tomu okupační aparát přistoupil na základě rozhodnutí říšského protektora již na konci května roku 1941. Propuštění však neprobíhalo hromadně, nýbrž postupně. Příslušníci bezpečnostního aparátu byli přeloženi do trvalé výslužby vždy na konci měsíce, v němž dosáhli věku 45 let. Ke konci měsíce října 1943 sloužilo v rámci uniformované policie stále 115 bývalých legionářů.

Z tohoto počtu byli tři německými státními příslušníky, 12 mělo za ženu Němku. Tito a dalších 5 bylo i nadále ponecháno v činné službě, zbylých 95 mělo v příštích měsících přejít do trvalé výslužby.17

Příslušníci nové policie měli vyhovovat také po rasové stránce. Proto byl již mezi čekateli přijímanými k policii v září 1942 prováděn v rámci lékařských prohlídek rasový průzkum. Na jaře 1943 byl pověřen Institut pro sociální antropologii a národní biologii Německé Karlovy univerzity (Institut für Socialantropologie und Volksbiologie der Deutschen Karls Universität) provedením sociálně antropologického průzkumu mezi příslušníky protektorátní zásoby, zvláště když i rezervní útvary německé policie byly vybaveny starými uniformami.

K podřízení protektorátní policie německé justici došlo postupně. Jako první přešel pod pravomoc soudů SS a policie četnický oddíl v Terezíně, a to v srpnu 1943, v lednu 1945 ho následovaly všechny kasernované útvary.18 Výnosem Heinricha Himmlera ze 4. dubna 1945 byli těmto soudům podřízeni všichni příslušníci protektorátní policie.19

Generální velitel četnictva Josef Rejf byl k 31. červnu 1942 přeložen do trvalé výslužby,20) následujícího dne došlo k zrušení generálního velitelství četnictva a převzetí jeho agendy, budovy i štábu, spolu s V. policejním oddělením ministerstva vnitra do nově vzniklého úřadu generálního velitele uniformované protektorátní policie.21 V jeho čele stanul SS Gruppenführer a generálporučík pořádkové policie Paul Riege. Na konci července byli do svých funkcí ustanoveni inspektoři uniformované policie. V Čechách se jím stal plukovník ochranné policie Paul Baehren 22 na Moravě SS-Standartenführer a plukovník četnictva Georg Attenberger.23

V průběhu měsíce září započalo nové vedení s vnitřní reorganizací. Došlo ke zrušení dosavadních policejních rajónů a jejich novému rozdělení na jednotlivé úseky a revíry, jako tomu bylo v Říši. Z důvodu této změny došlo k vyslání důstojníků vládní policie na stáž k ochranné policii do Německa, aby se zde podrobně seznámili s činností úseků a revírů.24

Sloučením četnických pohotovostních oddílů se silničními kontrolními stanicemi vznikly četnické motorizované roty (Gendarmerie-Kompanien /mot./), jejichž vzorem bylo německé motorizované četnictvo. Úkoly rot byly v podstatě totožné jako úkoly útvarů, z nichž vzešly.

S koncem samostatné Československé republiky začala pro četnictvo nová protektorátní éra. V praxi se jeho role snížila, jelikož na našem území působily německé orgány a do jednotlivých řídících funkcí byli dosazováni němečtí důstojníci.

Protektorátní četnictvo bylo na počátku v podobné struktuře jako v předválečném období. Do roku 1942 zůstalo zachováno – Ústřední četnické pátrací oddělení v Praze, četnické pátrací stanice, četnické pohotovostní oddíly a četnické silniční kontrolní stanice. Četníci s legionářskou minulostí byli propouštěni, což vedlo k personálnímu podstavu.25 V průběhu dalších let byly zrušeny četnické pohraniční kontrolní stanice, četnické letecké hlídky a okresní četnické stanice.26

Četnictvo bylo také využíváno při akcích gestapa, a to při zatýkání osob. Dále bylo v roce 1942 využíváno například jako strážní služba v židovském ghettě Terezín.27 V témže roce byly zavedeny motorizované četnické roty.

V průběhu roku 1944 měla být novou uniformou vybavena i obecní výkonná police.28

K plošnému zavedení těchto stejnokrojů však nikdy nedošlo, a to zvláště pro odpor SD, který to za současné válečné situace považoval za nevhodné. Zdůrazňoval, že takovýto čin by byl špatně přijat jak u německé veřejnosti, která by byla pohoršena, že v době nedostatku textilního materiálu je autonomním orgánům vydávána nová uniforma, tak u českého obyvatelstva, jenž by v tomto kroku vidělo další ztrátu svébytnosti. Naopak ponechání stávajících uniforem, které se na první pohled nelišily od těch z doby Československé republiky 29, považoval z politického hlediska za výhodné, protože z pohledu cizince šlo o jasný znak protektorátní autonomie. Z těchto důvodů bylo přestrojení uniformované policie odloženo na dobu, kdy nebude potřeba, aby protektorát vystupoval jako samostatný politický útvar.

Čistky v řadách četnictva

Četnictvo samotné, stejně jako policie, však prošlo několika čistkami. Především bylo zahájeno rozsáhlé "zkoumání" židů a židovských míšenců. Ti byli okamžitě propuštěni. Stejně perzekuováni byli ti četníci, kteří měli za manželku židovku či židovskou míšenku. Dalším problémem se stala legionářská minulost. Stovky četníků, kteří byli v době 1. světové války v legiích, byli v průběhu 1941 na popud K. H. Franka propuštěni do výslužby. Zároveň se začala vyžadovat povinná znalost němčiny a byly předepsány zkoušky, které museli četníci absolvovat.

V roce 1942 zahájilo četnictvo rozsáhlou náborovou kampaň. Nejen z důvodu oslabení způsobenému vyřazení bývalých legionářů, ale také kvůli snahám o germanizaci. Na základě rozhodnutí generála policie a SS Kurtem Daluege byly vytvořeny dva zcela nové prapory – Protektorátní policejní prapor Čechy v Mladé Boleslavi a Protektorátní policejní prapor Morava v Olomouci. Do nich byli nabíráni příslušníci policie, četnictva i obecní policie a zároveň noví členové z civilu. Výcvik byl ryze německý. Oba prapory nakonec čítaly cca 700 příslušníků, kterým byly přislíbeny důstojnické hodnosti, funkce a další výhody.

Nic z toho však splněno nebylo. Oba prapory byly postupně odeslány do Německa, kde byly nuceny likvidovat následky spojeneckých náletů v Brémách, Hamburku, Kielu a dalších místech. Původní snaha o vytvoření germanizovaného základu pro nový bezpečnostní sbor schopný nasazení podle přání německého velení se minula účinkem. Oba prapory byly v roce 1944 rozpuštěny a jejich příslušníci odesláni k útvarům v rámci policie i četnictva.

Mezi mlýnskými kameny

Četnictvo zastávalo v období let 1939–1945 velmi nezáviděníhodnou úlohu. Na jedné straně nadále plnilo úkoly na úseku ochrany veřejného pořádku a boje proti zločinnosti a na straně druhé muselo plnit úkoly, které mu byly zadávány německými nejen bezpečnostními orgány včetně gestapa. Právě gestapo velmi často pověřovalo četnictvo prováděním pátrání po odbojářích či předváděním osob eskortami. Zároveň bylo četnictvo hojně zásobováno udavačskými dopisy a oznámeními českých obyvatel protektorátu. V obou případech se četníci velmi často museli rozhodovat o tom, jak postupovat. Řada odbojářů, kteří měli být předvedeni tak byla díky četníkům včas varována, dopisy, pokud to situace jen trochu dovolovala, byly ničeny a zamlčovány. S tím bylo spojeno nesporné riziko, kdy četníci vystavovali popravám a perzekuci nejen sami sebe, ale celé své rodiny. Nebylo vždy snadné se rozhodnout.

S okupací Československa nacistickými vojsky v březnu 1939 a vznikem Protektorátu Čechy a Morava čekalo československé četníky těžké rozhodování – zůstat ve službě pod správou nacistických orgánů, nebo odejít? Pro odchod se nakonec rozhodlo jen málo z nich, drtivá většina zůstala dál. A nikdo netušil, co je čeká.

Někteří se zapojili do odboje, jiní kolaborovali s Němci a mnozí pomáhali, jak bylo v jejich možnostech. Být aktivní v odbojové činnosti pro ně nebylo snadné, protože byli pod neustálým drobnohledem okupační moci.

Drtivá většina příslušníků četnictva se aktivně zapojila do protiněmeckého odboje, ať už se jednalo o pomoc výsadkářům, zprostředkovávání dokladů pro podzemní hnutí, zpravodajskou službu či schovávání zbraní a munice. Řada z nich za to zaplatila životem. Na druhé straně je nutno přiznat, že někteří se zcela bezostyšně dali do služeb Třetí říše, přijali říšské občanství, přihlásili se ke svým německým kořenům a zcela otevřeně kolaborovali. Těch však byla oproti těm poctivým a slušným skutečně pouhá hrstka.

Četnictvo ovšem nikdy nepředstavovalo pro nacistický aparát zcela spolehlivou složku a mnoho jeho příslušníků bylo perzekvováno pro účast v odboji. Většina četníků vykonávala příkazy pouze formálně. Zástupce šéfa řídící úřadovny gestapa v Praze vládní rada SS-Sturmbannführer Gerhard Andres hodnotil po válce četníky tak, že plnili povinnosti bez vnitřního přesvědčení a iniciativy. Na druhé straně však mělo četnictvo jako celek pro gestapo a ostatní složky německé policie přece jen značný význam, který spočíval zejména v hlásné službě. Četnické stanice musely telefonicky a následně i písemně podávat v německém jazyce hlášení o událostech ve svých obvodech a o výskytu podezřelých osob, zejména "banditů", jak byli nazýváni partyzáni. Dále také o seskoku parašutistů, provedených diverzích, sabotážích, požárech atd. Účast při pátrání po pachatelích činu proti Říši byla ze strany četnictva obvykle nepatrná, alespoň pokud jde o efektivnost. Staly se ovšem i případy, kdy četníci vynikali svou horlivostí, takže byli vyznamenáváni a odměňováni nadřízenými protektorátními orgány i nacisty.

Po vzniku Protektorátu Čechy a Morava se četnictvo stalo součástí okupační správy. Až na nemnoho kariéristických jedinců se příslušníci čs. četnictva zapojili buď do odboje, nebo vykonávali službu formou pasivní rezistence. Četníci v protektorátu Čechy a Morava se masově zapojovali do protinacistického odboje, přičemž více než 700 z nich za tuto činnost zaplatilo životem.

Četníci tvořili významnou součást domácího odboje, čelili přitom riziku prozrazení a popravy někdy i s celou rodinou.

Četnické stanice často pomáhaly partyzánům, poskytovaly informace a zbraně, i když byly pod přísným dohledem gestapa a německých úřadů. Mnozí četníci, jako například vrchní strážmistr Josef Bojas, štábní strážmistr Jan Jirásek, vrchní strážmistr František Famfulík, vrchní strážmistr Karel Kotál, štábní strážmistr František Rajmon, strážmistr František Mikš, strážmistr Antonín Špale nebo strážmistr Doležal Václav, a mnoho dalších byli za svou odbojovou činnost popraveni, někteří i bez soudu na přímí rozkaz Dr. Ernsta Gerkeho a K.H.Franka dle "Sonderbehandlung" - bez soudního řízení.

Těž ve Věznici gestapa na Malé pevnosti v Terezíně byla spousta četníků vězněna dokonce i 20 četníků kteří střežili Ghetto v Terezíně i ti zde umírali v nelidských podmínkách.

Mnozí byli posláni přímo z úřadoven gestapa posláni na smrt do koncentračních táborů někteří přes Pečkárnu 30 na Pankrác nebo do Věznice gestapa na Malé pevnosti v Terezíně což se týkalo převážně českých četníku na Moravě byly posíláni do věznice v Kounicových kolejí v brně a zde popravováni štábní strážmistr Bača Ludvík, strážmistr Oulehla Jaroslav, vrchní strážmistr Pospíšil Josef tak i vrchní strážmistr Fuksa František aj. nebo odesíláni po svém zatčení do Vratislavi k soudu kde byli následně popraveni jako například strážmistr Peša Ludvík, strážmistr Matuška Alois a mnoho dalších.

Odsouzení z Pankráce byli nacisty původně odváženi především do Drážďan a Berlína, kde byli gilotinou popraveni obvykle do tří měsíců od odsouzení. Záhy však byla pankrácká věznice přeplněna a dostačujícím řešením nebylo ani zřízení další policejní věznice v terezínské Malé pevnosti. Nacistická justiční mašinérie nezvládala nápor trestů smrti, kterých v protektorátu přibývalo zejména po atentátu na Heydricha. Avšak transporty odsouzených výkony rozsudků "zdržovaly a prodražovaly", takže nacisté nezvládali vykonávat nápor trestů smrti udílených za stanného práva během heydrichiády. Proto bylo rozhodnuto o zavedení popravčího stroje v Praze na Pankráci. Stejným způsobem jako v Plötzensee začal být od dubna 1943 vykonávat popravy gilotinou též v Praze.

Protektorátní četnictvo bylo nuceno sloužit protektorátním orgánům, ale zároveň aktivně podporovali protiněmeckou odbojovou činnost ve všech možných organizacích komunistického i demokratického odboje.

Role protektorátního četnictva a že skutečně byli četníci kteří pomáhali nepříteli, ale zároveň a zejména byli četníci kteří byli takzvaně "dobrými Čechy" a těm vlastenecky smýšlejícím četníkům. Složka protektorátních četníků se skládala primárně z českých obyvatel, prvorepublikových četníků, a starala se o prvotní bezpečnost v zemi v rámci protektorátních zákonů. Její pozice byla nezáviděníhodná, protože její příslušníci byli nejednou považováni za "zrádce národa".

V mnoha případech se gestapo zaměřilo přímo na celou četnickou stanici, kdy došlo k zatčení celého osazenstva stanice jako například ve Mšeně u Mělníka, Janovicích nad Úhlavou, Trhové Kamenici a jiných.

8. července 1943 v 18.00 hodin. Místo exekuce: střelnice v Praze-Kobylisích byla provedena veřejná poprava čtyř četníků Bojase, Jiráska, Rajmona a Famfulíka.

1) GALAŠ, Radek, Protektorátní policejní prapory. In: Almanach příspěvků z IV. Konference policejních historiků. Praha: Muzeum PČR, 2009. s. 151-188

2) MACEK, Pavel, UHLÍŘ, Lubomír. Dějiny policie a četnictva III., Praha: POLICE HISTORY, 2001. s. 9

3) GALAŠ, Radek, Protektorátní policejní prapory. In: Almanach příspěvků z IV. Konference policejních historiků. Praha: Muzeum PČR, 2009. s. 151-188

4) FARA, František, Četnické vzpomínky. Praha: Codyprint, 2002, s. 81

5) Pinkas, Oldřich, Úkoly četnických stanic. In: Časopis policie a četnictva v Protektorátu Čechy a Morava, sv. 12, s. 4 a 5, Praha 1942, s. 116

6) Věstník ministerstva vnitra 22, 1940, č. 4, s. 152–155, Obor působnosti generálního velitele četnictva a 12. oddělení ministerstva vnitra.

7) NA, fond GVČ, inv. č. 140, sign. 5, kart. 82, Četnické pohotovostní oddíly.

8) Věstník ministerstva vnitra, XXII., 1940, č. 5, s. 226–228.

9) Z rozpuštěného ÚČPO bylo z původního stavu 34 osob 17 převedeno ke Kriminální ústředně v Praze. Jednalo se zvláště o kriminalistické odborníky a řidiče. NA, fond GVUP kar. 15, inv. č. 162, Protektorátní kriminální policie – nový řád.

10) Maršálek Pavel, Protektorát Čechy a Morava, s. 65–72.

11) NA, fond ÚŘP-ST, inv. č. 93, sig. 109-1/99, kart. 5, Reorganizace protektorátní uniformované a neuniformované policie.

12) Zpověď K. H. Franka, Praha 1946, s. 123.

13) To je pravda pouze částečně, již následující měsíc referoval Frankovi velitel bezpečnostní policie a SD Weinmann, že za současné napjaté situace není vhodné zavádět plošně nové uniformy a je potřeba donosit staré

14) NA, fond GVUP, inv. č. 293, kart. 44, Restrikce-snižování stavů-propouštění legionářů.

15) NA, fond GVUP, inv. č. 293, kart. 44, Restrikce-snižování stavů-propouštění legionářů.

16) NA, fond GVUP, inv. č. 130, kart. 11, Podřízení protektorátní policie soudům SS und Polizeisonderngerichtsbarkeit.

17) Zpověď K. H. Franka, s. 77.

18) NA, fond GVČ, inv. č. 247, sig. 45, kart. 108.

19) Šťovíček Ivan, Generální velitel uniformované protektorátní policie (Generalkommandant der Uniformierten Protektoratspolizei) 1942–1945. Inventář, Praha 1971, s. 1.

20) Již 12. srpna byl vystřídán plukovníkem četnictva Diermannem. Sládek, Oldřich, Ve znamení smrtihlava. Nacistický protipartyzánský aparát v letech 1944–1945, Praha 1991, s. 356.

21) Tamtéž, s. 356–357.

22) NA, fond ÚŘP-ST, inv. č. 2152, sig. 109-8/35, kart 131, Reorganizace uniformované a neuniformované protektorátní policie.

23) SPURNÝ, Miroslav. Ve dne v noci podle zákoníku...: policisté a četníci v českých zemích do roku 1945. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2013, str. 145.

24) MACEK a UHLÍŘ, ref. 1, str. 91.

25) MACEK a UHLÍŘ, ref. 1, s. 51. - 53.

26) NA, fond ÚŘP-ST, inv. č. 2157, sig. 109-8/40, kart. 131, Zavedení nové uniformy.

27) Jediné uniformní změny spojené se vznikem protektorátu se týkaly odstranění symbolů bývalého Československa a jejich nahrazení protektorátními znaky. Věstník ministerstva vnitra, XXII., 1940, č. 1, s. 7–8, Uniformní předpisy-změny.

28) NA, fond ÚŘP-ST, inv. č. 2157, sig. 109-8/40, kart. 131, Zavedení nové uniformy.

29) Petschkův palác (Pečkův palác, Pečkárna) Probíhaly zde smutně proslulé výslechy a mučení českých vlastenců a odbojářů. Zastupující říšský protektor Reinhard Heydrich zde nechal zřídit stanný soud, který ve většině případů odsouzené posílal na popravu nebo do koncentračních táborů.

30) NA, fond NSM, inv. č., 951, sig 110-8/24, kart. 74, napojení odbojových skupin na protektorátní policii a zatčení jejích příslušníků. jako takovým. Na 8. června 1943 bylo do Prahy svoláno na 120 gážistů a 30 důstojníků uniformované policie. Ti pak před 18. hodinou dorazili na kobyliskou střelnici, kde se poprava konala.

ČETNICTVO

Vznik dnešního četnictva spadá do doby napoleonské; předchůdcem jeho byl zvláštní sbor — gens ďarmes — zřízený Napoleonem Bonapartem v r. 1798 к obstarávání veřejné bezpečnosti na místě bývalých tzv. maréchausée. Takový sbor byl zřízen také v Lombardii a když po zániku napoleonského království italského přešla Lombardie do rukou Rakouska, převzalo a podrželo Rakousko i tento sbor. Účelem jeho bylo v míru udržovat veřejný pořádek a bezpečnost na území Lombardská a jižního Tyrolska a za války vykonávat vojenskou policii.

Po vzoru lombardském bylo četnictvo v r. 1849 zavedeno i v ostatních zemích bývalého Rakouska i Uherska. Po vyrovnání s Uhry v r. 1867 bylo četnictvo v samotných Uhrách zrušeno a ponecháno jen pro Sedmihradsko, Chorvatsko a Slavonsko, až citelné nedostatky autonomní komitátní policie si v r. 1881 vynutily opětně obnovení četnictva v celých Uhrách.

Četnictvo od počátku bylo a zůstalo vojensky organisovaným strážním sborem. Po všeobecném zavedení v Rakousko-Uhersku tvořilo samostatný vojenský útvar, v jehož čele stála četnická generální inspekce. Bylo součástí armády a dělilo se na pluky, které v případě mobilizace stavěly vlastní polní oddíly. Časem byly četnické pluky přeměněny v zemská četnická velitelství, která se přičlenila к politickému zřízení zemskému tak, že v sídle každé zemské vlády bylo zřízeno zemské četnické velitelství a v sídle okresního úřadu okresní četnické velitelství. Zároveň četnictvo přestalo být součástí vojska, ale zůstávalo s vojskem v jisté právní souvislosti. Ve věcech týkajících se bezpečnostní služby podléhalo četnictvo nyní politickým úřadům okresním a zemským a ve věcech vojenských, hospodářských a správních četnickým představeným, v obou směrech pak bylo podřízeno v nejvyšší instanci ministerstvu zeměbrany, které při všech opatřeních rázu bezpečnostního bylo vázáno dohodou s ministerstvem vnitra. V Uhrách po znovuzavedení v r. 1881 podléhalo četnictvo ministerstvu zemské obrany (honvédů) jen ve věcech osobních a disciplinárních, ve věcech správních a policejních bylo jeho nadřízeným úřadem ministerstvo vnitra.

Hlavním určením četnictva bylo udržování veřejného pořádku a bezpečnosti. Význam toho úkolu ocenil rakouský ministr vnitra, když při zavádění četnictva v Rakousku ve své přednášce dne 30. května 1849 uvedl, že orgány soudní a výkonné moci jen tehdy se mohou dosti účinně projevili a uplatnili, dostane-li se jim materiální síly, kterou by mohly udržet klid, pořádek a bezpečnost.

První obsáhlejší úpravy se dostalo instituci četnictva zákonem ze dne 26. února 1876, čís. 19 ř. z., jenž pak byl nahrazen zákonem ze dne 25. prosince 1894, čís. I. ř. z. z r. 1895. V Uhrách upravily četnické poměry zák. čl. II. а III. z r. 1881.

Tím by byl stručně nastíněn vývoj četnictva v zemích, z nichž se skládá náš stát, a stav, ve kterém převzala četnictvo po státním převratu naše republika.

V Československu upravuje poměry četnictva zákon ze dne 14. dubna 1920, čís. 299 Sb. z. a n., doplněný zákonem ze dne 31. ledna 1928, čís. 28 Sb. z. a n.

Četnictvo Československé republiky jest rovněž vojensky organisovaný sbor strážný, jenž jest určen к tomu, aby podle stávajících zákonných předpisů a podle nařízení příslušných úřadů státních udržoval v celém území Československé republiky veřejný pořádek a veřejnou bezpečnost.

Československé četnictvo jest orgánem politické správy státní a jest tudíž v příčině vykonávání služby bezpečnostní podřízeno politickým úřadům státním. Politický úřad prvé stolice jest představeným úřadem pro četnictvo konající službu v jeho obvodu; jemu přísluší bezprostřední řízení služby četnické a dohled na její vykonávání.

V příčině výcviku, vyučování, kázně a kontroly služby, pak ve věcech správních a hospodářských podřízeno jest četnictvo četnickým důstojníkům.

V obojím směru podléhá četnictvo v poslední instanci ministerstvu vnitra.

V důsledku vojenské organizace podléhá československé četnictvo vojenským trestním zákonům a soudům a platí pro ně vojenský služební řád. К udržení vojenského pořádku a kázně v četnictvu jest ministerstvu vnitra přidělen generální velitel četnictva. Disciplinární předpisy pro četnictvo stanoví ministerstvo vnitra.

Organizace četnictva se musí shodovat s organizací ostatních úřadů potud, že se zřídí v sídlech politických a soudních úřadů také přiměřená četnická velitelství. Československé četnictvo se dělí na:

1. četnické stanice ve větších a důležitých místech; sídla a stavy jejich určuje zemský úřad v dohodě se zemským četnickým velitelstvím,

2. okresní četnická velitelství v sídle každého politického úřadu; zahrnuje všechny četnické stanice dotčeného politického okresu,

3. četnická oddělení, jimž jsou podřízena okresní četnická velitelství s příslušnými stanicemi; sídla velitelství četnických oddělení určuje ministerstvo vnitra po vyslechnutí zemského četnického velitelství a zemského úřadu,

4. zemská četnická velitelství v sídle každého zemského úřadu; zahrnují veškeré četnictvo dotčené zemské správní oblasti a tvoří po stránce vojenské, hospodářské a správní samostatné útvary. Zemská četnická velitelství jsou podřízena ministerstvu vnitra.

U každého zemského četnického velitelství jest zřízeno doplňovací oddělení za tím účelem, aby tam byli teoreticky vycvičeni četníci na zkoušku pro službu četnickou a definitivní četníci na velitele stanic.

Z uvedeného vidíme, že v zásadním pojetí a určení četnictva nenastalo u nás velkých změn. Nejdůležitější změna jest, že četnictvo jest nyní ve všech směrech podřízeno ministerstvu vnitra. I když nedoznala organizace četnictva skoro žádných a jeho zákonné určení vůbec žádných změn, přece jen došlo к obrovským změnám v prostředcích a cestách, jimiž jde četnictvo v plnění svého velkého a odpovědného úkolu — udržování veřejného pořádku a veřejné bezpečnosti.

První neblahý zjev, s nímž jsme se setkali po státním převratu, byl neobyčejný rozmach zločinnosti. Nebudeme zde pátrat po příčinách, není to ani naším účelem. Prostě konstatujeme ten fakt, že se zločinnost úžasně rozmohla nejen kvantitativně, ale i kvalitativně. Stoupl počet zločinů, těžkých zločinů jak proti životu a zdraví, tak majetkových, které co chvíli postihují stejně obydlená centra jako dosud klidný a tichý venkov a vzrušují rafinovaností způsobu provedení. Není oboru lidského vědění a technického pokroku, aby se ho ihned nezmocnila zločinnost к provádění svého nekalého řemesla a zahlazování stop své zhoubné práce. Při tom se nešetří na obětech a bohužel velice často se nešetří ani životů postižených, ale i životů strážců veřejného pořádku konajících svou těžkou služební povinnost.

Tím nastala potřeba zvýšené ochrany veřejné bezpečnosti a zároveň také veřejného klidu a pořádku.

Poválečná psychóza zrodila dále různá hnutí a směry, které namnoze pod vlivem zahraničních událostí ruší spořádaný chod státní administrativy, brzdí klidný hospodářský rozvoj a někdy ohrožují i samu samostatnost, celistvost státu a jeho demokraticko-republikánskou formu. Jest na bíle dni, že zachovávání zákona vydaného na ochranu republiky a zákonů i nařízení jej doplňujících se stává životní státní potřebou.

Konečně jen v zájmu úplnosti dlužno připomenout rozšíření motorismu a s ním souvisící nutnost dohledu na dodržování dopravně policejních předpisů na veřejných silnicích a cestách a bezpečnost veřejné dopravy vůbec.

To by byly tak zhruba nejhlavnější úkoly, které čekaly československé četnictvo, sotva se ustavilo a zkonsolidovalo.

Po státním převratu většina četníků — německé a maďarské národnosti — opustila naše území, takže bylo nutno tvořit sbor československého četnictva znovu, téměř od základu. Vzhledem к tomu se nedoporučovalo provádět nějaké podstatné, strukturální změny na sotva dokončené výstavbě a bylo nutno hledat pro úkoly, které vybočovaly sice z dosud běžné formy veřejné služby bezpečnostní, ale přece jen spadaly pod její pojem a účel, nové cesty a metody, přiměřené změněné době i poměrům. A tak vznikly v mezích vžité, řekl bych tradiční, soustavy četnické nové útvary, které osvědčenou organizaci neměnily, služební činnost stávajících četnických útvarů ponechávaly nezkrácenou, jen ji doplnily a zintensivnily. Zřízení těchto útvarů bylo ovládáno dvěma vůdčími myšlenkami: myšlenkou zvýšení odborného vzdělání a myšlenkou dosažení největší pružnosti a pohyblivosti s využitím motorizace, telefonizace a radia.

Školení četnictva dostoupilo již takového stupně, že další všeobecné jeho zvyšování by bylo již překračovalo hranice možnosti, nehledě ani к tomu, že by nebylo bývalo hospodárné, ani účelné. Volil se, proto postup opačný. Škola četníků na zkoušku zkrácena o dva měsíce a zato pro vybrané síly pořádány speciální kursy kriminologické, pátrací, dopravní, lyžařské, horolezecké aj., na nichž se vzdělávali odborníci pro zvláštní účely. Z těchto sil pak byly sestavovány zvláštní oddíly ve vhodných střediscích, které pak vedle stávajících útvarů obstarávají v širším teritoriálním okruhu speciální úkony; nemají vlastní vyhrazené kompetence, nevylučují ani nezkracují činnost četnických stanic, zasahují jen nebo teprve tehdy, když řešení případu vyžaduje zvláštních odborných znalostí nebo zkušeností, případ odborně přezkouší, případně zpracují a dokončí. Proto pracují v širším okruhu a jsou za tím účelem vybaveny potřebnými motorovými vozidly, jichž počet se stále doplňuje. Zároveň se zhušťuje telefonní spojení četnických útvarů a stávající telefonní spoje se v dohodě s poštovní správou přeměňují v stálé spoje denní a noční. Použití rozhlasu umožněno vzácnou ochotou Radiojournalu a zavedeno prozatím jen pro službu pátrací jako tzv. bezpečnostní rozhlas, který dociluje stále větších a větších výsledků.

Takovými oddíly jsou:

1. Četnické pátrací stanice pro těžší a komplikovanější kriminální případy. V jejich čele je ústřední četnické pátrací oddělení, které veškerou četnickou službu pátrací řídí a usměrňuje a zároveň působí jako evidenční úřad potulných cikánů. Ústřednímu četnickému oddělení je též přidělen Ústav pro výcvik a chov služebních psů četnictva v Pyšelech.

2. Četnické pohotovostní oddíly к zesílení služeb к udržování veřejného klidu a pořádku.

3. Četnické silniční kontrolní stanice pro odborný dohled nad zachováváním dopravně-policejních předpisů na veřejných silnicích a cestách a poskytování první pomoci při těžkých silničních nehodách.

К těmto oddílům se důstojně druží četnické letecké hlídky, které bdí nad zachováváním státní svrchovanosti a moci v prostoru vzduchovém.

Vylíčený systém organizace četnické služby se záhy plně vžil a získal si obliby naší veřejnosti, která vždy a ochotně podporuje četnictvo při konání jeho namáhavé služby; vžil a osvědčil se doma, jak se přesvědčujeme denně, a došel uznání a zavedení i v některých jiných státech.

Tím, že četnictvo pečuje o veřejný klid a pořádek a stará se o zamezení a potlačení všech rušivých výstřelků, přispívá v nemalé míře к zabezpečení státu. Čím je tato péče vydatnější, tím je také bezpečnost větší a spořádaný stát, v němž vládne právní jistota a jest zaručen nerušený kulturní a hospodářský vývoj, jest nejbezpečnější oporou míru uvnitř i zvenčí.

MALYPETR, Jan, František SOUKUP a Jan KAPRAS. Armáda a národ. V Praze: Národní rada československá v nakladatelství L. Mazáč, 1938, s. 284.