Věznice Pankrác
Německá vyšetřovací a vazební věznice Praha-Pankrác v Terezíně
Naše práce zaměřená na Terezínské četníky nám nedá spát a tím se musíme zaměřit i na četníky vězněné na Pankráci a věznicí na Karlovým náměstím. Vyslýcháni byli v tzv. Pečkárně v Petschkově paláci v Praze. V březnu 1940 podal velitel Bezpečnostní policie a bezpečnostní služby "Sicherheitsdienst" (SD) v Praze, Dr. W. Stahlecker, žádost Hlavnímu úřadu říšské bezpečnosti "Reichssicherheitshauptamt" (RSHA) v Berlíně o zřízení nové věznice v Malé pevnosti Terezín. Stahlecker zdůraznil výhody "Malé pevnosti", zejména její lehké ostrahy a blízkost Prahy. Heydrichova reakce byla pozitivní. V červnu převzalo "Malou pevnost" gestapo. Malá pevnost v Terzíně byla zřízena jako detenční centrum pražské řídící úřadovny gestapa, jehož oficiální název byl Geheime Staatspolizei (Gestapo (zkratka z Geheime Staatspolizei, česky "tajná státní policie"), Staatspolizeileitstelle Prag (Řídící úřadovna gestapa Praha), Polizeigefängnis Theresienstadt (Policejní věznice v Terezíně).
Většina vězňů z řad četnictva byla následně transportována před nacistické soudy, do věznic, káznic a koncentračních táborů, kde mnoho z nich zahynulo. Věznění v Malé pevnosti se stalo osudným vězňům, kteří zde byli popraveni, ubiti či zemřeli v důsledku nemoci.
Das Gefängnis Pankratz (Věznice Pankrác)
Během nacistické okupace v letech 1939–1945 tu byly drženy ve vazbě tisíce Čechů, od členů odboje až po účastníky černého trhu předtím, než byli posláni do Terezína nebo k popravě, do jiné věznice v Německu nebo do koncentračního tábora. Na jaře 1943 začali nacisté vykonávat popravy přímo v zařízení samotném, kde k tomuto účelu byly přizpůsobeny tři cely. Tři místnosti užívané pro tento krvavý účel (nazývané Pankrácká sekyrárna).
Ve strašnickém krematoriu byla v období Protektorátu spalována těla popravených z věznice Pankrác a popraviště v Kobylisích. Popel obětí měl být zahazován na kompost a jména obětí byla určena k zapomnění. Díky odvaze ředitele krematoria Františka Suchého a jeho syna, byly ostatky uschovány a potají vznikla i kopie soupisu obětí. Jelikož vznikal překotně a v utajení není možné zjistit jména všech pochovaných. Tajně vedený seznam obsahuje 1765 záznamů od 28.9.1941 do 26.4.1945.
Na Pankráci byli vězněni tito četníci někteří byli i věznění v Malé pevnosti a dopravováni na Pankrác kvůli výslechům v Petschkově paláci:
BAYER Karel, štábní strážmistr četnictva
Popraven † 01.01.1941
BOJAS Josef, vrchní strážmistr četnictva viz. Poprava čtyř četníků
BRANDEJS František, štábní strážmistr četnictva viz. Naše bádání
ČÁP Václav, strážmistr četnictva
Příslušník četnictva v Klatovech v Čechách ve výslužbě, narozen 12. srpna 1890. Od 15. března 1939 se účastnil domácího odboje v organizaci Úvod a rozmnožoval letáky. Dne 11. března 1941 byl v Klatovech gestapem zatčen. Byl vězněn v Klatovech, na Pankráci a v Rottenburgu nad Nekarem kde 15.10.1941 ve věznici zemřel. Byl pohřben v Rottenburgu.
Čáp Václav
ČERNÝ Jiří Antonín, strážmistr četnictva viz. Naše bádání
DOLEŽAL Václav, strážmistr četnictva
Příslušník četnictva v Čechách ve výslužbě. Byl dne 8.6.1942 odsouzen k trestu smrti pro schvalování atentátu na Reinharda Heydricha popraven zastřelením v Praze.
DOŠKÁŘ Josef Adalbert, štábní strážmistr četnictva viz. Naše bádání
DVOŘÁK Josef, praporčík četnictva viz. Naše bádání
ERBEN Jan Vlastimil, strážmistr četnictva
Příslušník četnictva, narozen 29.9.1909, stanice Pšovce u Mělníka v Čechách. Byl zatčen dne 25. června 1941. Dne 12. listopadu 1942 byl odsouzen Lidovým soudním dvorem k trestu smrti za přípravu k velezradě, zemězradu a napomáhání nepříteli (spolupráce se sovětskou zpravodajskou skupinou GRU v protektorátu) a byl popraven dne 12.7.1943 v Berlíně-Plötzensee gilotinou.
Famfulík František, vrchní strážmistr četnictva viz. Poprava čtyř četníků
FLÍGR Jaroslav, strážmistr četnictva viz. Naše bádání
HARAPÁT Karel, strážmistr četnictva viz. Naše bádání
HAVEL Eduard, plukovník četnictva viz. Naše bádání
HAVELKA Josef, strážmistr četnictva viz. Naše bádání
HOLÍK Josef, vrchní strážmistr četnictva
1892 - 1945
Příslušník četnictva velitel stanice Krucemburk okres Chotěboř v Čechách. Dne 23. ledna 1945 byl zatčen gestapem pro spolupráci s partyzány ze skupiny Mistr Jan Hus. Dne 30.1.1945 spáchal v bezvýchodné situaci sebevraždu ve věznici v Praze na Pankráci.
Do roku 1938 sloužil u Finanční stráže v Děčíně. Po záboru pohraničí musel s rodinou Děčín opustit. Byl přeřazen k četnictvu, nejprve do Chlumu u Hlinska a v roce 1939 na četnickou stanici do Krucemburku jako její velitel. Po obsazení naší republiky německými okupanty a vyhlášení Protektorátu se zapojil do protiněmeckého odporu. V roce 1939 se stal velitelem čety chotěbořské roty Obrany národa. Po zatýkání jejich členů v Chotěboři a ochromení její činnosti pokračoval v rozmnožování protiněmeckých tiskovin.
Na podzim roku 1944 se stal významným spolupracovníkem partyzánské skupiny Mistr Jan Hus. Při protipartyzánské akci Gestapa v lednu 1945 byl zatčen, krutě vyslýchán a mučen, když nic neprozradil byl převezen do Prahy na Pankrác, kde měly pokračovat jeho výslechy. Aby při mučení neprozradil své spolupracovníky raději zvolil dobrovolnou smrt. Zatčena byla také jeho manželka Božena a syn Radomír. Božena Holíková byla umučena v Terezíně-Malé pevnosti v únoru 1945 společně s paní Šešulkovou a Zrzavou.
Podrobněji o těchto válečných událostech se dočtete v knize Partyzánská odysea a osud Věry Pilařové.
Holík Josef
HODAČ Václav, štábní strážmistr četnictva
Příslušník četnictva v Čechách, narozen 13. října 1889, ve výslužbě. viz. Naše bádání
HRACHOVEC Josef Jan, strážmistr četnictva viz. Naše bádání
Hrachovec Josef Jan
JASKULA Rudolf, praporčík četnictva
Příslušník četnictva, narozen 20.1.1904 Bílovec, pohotovostního oddílu (později motorizované čety) v Jičíně v Čechách. Zde organizoval výrobu tzv. "čerčilek" umožňujících poslech zakázaných rozhlasových stanic, které byly dále distribuovány a používány. Poslechem získané informace byly dále šířeny i formou letáků, které byly rozmnožovány a rozšiřovány. Dne 12. června 1944 byl zatčen jičínským gestapem. Poté byl zvláštním německým soudem v Praze dne 28.9.1944 odsouzen k trestu smrti a dne 17.11.1944 v 16:00 hodin popraven v Praze na Pankráci.
JIRÁSEK Jan, štábní strážmistr četnictva viz. Poprava čtyř četníků
JOHANOVSKÝ Antonín, vrchní strážmistr četnictva viz. Naše bádání
KAŠPAR Václav, strážmistr četnictva
Příslušník četnictva, narozen 27. prosince 1910. Dostal se do konfliktu s německými vojáky a byl postřelen při zatýkání, když se pokusil o útěk. Byl popraven v Praze na Pankráci dne 6.4.1944 v 16:21 hodin pro přechovávání zbraní.
KOCVERA Jaroslav (KOČVERA), štábní strážmistr – vrchní strážmistr in memoriam
Příslušník četnictva, narozen 30. listopadu 1914, motorizované roty Hradec Králové v Čechách. Byl zatčen gestapem Jičín 10. srpna 1944 pro zakázaný poslech rozhlasu a rozšiřování štvaných zpráv. Opakovaně obnovil zařízení pro poslech krátkých vln nebo se pokusil je obnovit. Byl popraven v Praze na Pankráci dne 24.11.1944 v 16:00 hodin za hospodářský delikt.
KOCVERA Jaroslav (KOČVERA)
KONČEL Bohumil, vrchní strážmistr četnictva
Příslušník četnictva v Čechách, narozen 3. dubna 1901, ve výslužbě. Byl popraven na Pankráci 28.1.1944 v 16:43 pro výrobu zařízení k poslechu zakázaného rozhlasu.
KONČEL Bohumil.
KRAUS František, vrchní strážmistr četnictva viz. Naše bádání
KŘIVÝ František, štábní strážmistr četnictva
1.8.1908 (Morávka, okr. Frýdek-Místek) † 22.2.1945 (Velké Meziříčí)
Příslušník četnictva, stanice Morávka okres Frýdek na Moravě. Dne 7.11.1944 byl zatčen gestapem pro spolupráci s partyzány. Byl odsouzen k trestu smrti a dne 22.2.1945 v Praze na Pankráci popraven.
LACINA František, štábní strážmistr četnictva
Příslušník četnictva, narozen 22. září 1897, stanice Bílá Lhota okres Litovel na Moravě. Byl zatčen gestapem na četnické stanici dne 28. května 1943 pro přechovávání německou policií hledaného Josefa Fialy z Pavlova jemuž zapůjčil i svoji pistoli. Německým zvláštním soudem u Zemského soudu v Praze byl dne 15. prosince 1944 pro podporování nepřítele Říše odsouzen k trestu smrti a ku ztrátě čestných práv. Dne 15.2.1945 byl v Praze na Pankráci popraven.
Lacina František
MALÝ Josef, štábní strážmistr četnictva viz. Naše bádání
MARŠÍK Čeněk "Vincenc" viz. Naše bádání
MERTLÍK Rudolf, štábní strážmistr četnictva viz. Naše bádání
MIKŠ František, strážmistr - vrchní strážmistr in memoriam
Příslušník četnictva, narozen 12. března 1915, pohotovostního oddílu v Táboře v Čechách. V četnických kasárnách v Táboře ukrýval svého bratra parašutistu rotmistra Arnošta Mikše z výsadku ZINC zastřeleného dne 30. dubna 1942 při přestřelce na Požárech. Byl zatčen a popraven zastřelením spolu s mladším bratrem Antonínem Mikšem dne 31.5.1942 v Praze Kobylisích. Obdržel Československý válečný kříž 1939 in memoriam.
MIKŠ František
NÁMĚSTEK Bohumíl, štábní kapitán výkonný viz. Naše bádání
PEIKER Jan, štábní kapitán – major in memoriam viz. Naše bádání
PELIKÁN Alois, poručík četnictva viz. Naše bádání
POSPÍŠIL Miloslav (Miroslav), štábní strážmistr četnictva
Příslušník četnictva, narozen 11. února 1910, motorizované roty Hradec Králové v Čechách. Byl zatčen pro zakázaný poslech rozhlasu a rozšiřování štvaných zpráv. Byl popraven v Praze na Pankráci dne 24.11.1944 v 16:00 hodin.
POSPÍŠIL Miloslav (Miroslav)
RAJMON František, štábní strážmistr četnictva viz. Poprava čtyř četníků
RYBÍN Antonín, strážmistr četnictva viz. Naše bádání
RŮŽIČKA František, strážmistr četnictva
ruský legionář
SAMEK Josef Jan, strážmistr četnictva viz. Naše bádání
SOLDÁT Karel, poručík četnictva viz. Naše bádání
SMRKOVSKÝ Václav, vrchní strážmistr četnictva
Příslušník četnictva, narozen 21. září 1897 ve Velence. Rakousko-uherské armádě sloužil u 36. pěšího pluku jako vojín. 18.3.1917 byl zajat u Doberda. Do ČS legií v Itálii se přihlásil 2.9.1917, kde byl zařazen jako vojín 32. pěšího pluku. Do vlasti se vrátil 31.12.1919, kde byl převeden k četnictvu.
V letech 1936 až 1939 sloužil ve funkci velitele stanice Nová Huť pod Nižborem ve výslužbě od 10.6. 1939 vzhledem k účasti v Italských legiích. Od května 1939 působil v odbojové skupině Obrana Národa v tzv. rotě Nová Huť pod Nižborem. Počátkem dubna 1940 byla činnost organizace vyzrazena a řada členů byla pozatýkána. Byl zatčen 4.4.1940 pro účast v organizaci namíření proti okupačnímu režimu. Roku 1940 došlo k prozrazení odbojové skupiny a pozatýkání jejích členů. V lednu 1943 bylo devět příslušníků novohuťské roty ON odsouzeno k trestu smrti. Byli to Václav Smrkovský, Jan a Václav Záleský, Karel Malec a Vojtěch Sedlák z Nové Huti pod Nižborem, Václav Kodet a Josef Boháček z Nového Jáchymova, Josef Hájek z Hýskova a František Patera z Berouna.
Vrchní strážmistr Václav Smrkovský byl popraven 7. června 1943 v Plötzensee.
SMRKOVSKÝ Václav
SOUHRADA Josef, MUDr. -plukovník četnictva viz. Naše bádání
SUNEK Bohumil, štábní strážmistrčetnictva viz. Naše bádání
SÝKORA Jaroslav, major in memoriam viz. Naše bádání
ŠŤOVÍČEK Antonín, poručík výkonný viz. Naše bádání
TOPIČ Josef, strážmistr – vrchní strážmistr in memoriam viz. Naše bádání
UDATNÝ Stanislav, vrchní strážmistr četnictva
Příslušník SNB stanice Jičín okres Jičín v Čechách. Dne 17.7.1945 zemřel v okresní nemocnici v Jičíně na následky dopravní nehody ve službě. Byl pohřben v Jičíně.
VAICE Matěj, praporčík – poručík in memoriam viz. Naše bádání
VÁVRA Ladislav, štábní strážmistr - vrchní strážmistr in memoriam viz. Naše bádání
VIKTORA Antonín, vrchní strážmistr četnictva
Příslušník četnictva, narozen 13. ledna 1894, velitel stanice Rožmitál pod Třemšínem okres Blatná v Čechách. Byl zatčen dne 24. dubna 1943 za poslouchání zakázaného rozhlasu v místním hotelu Plzenka. Byl odsouzen ke 2,5 roku vězení za to, že jako četník nezabránil poslechu. Dne 10.12.1943 byl ubit opilým dozorcem v cele pankrácké věznice.
VOZOBULE Jaroslav, štábní strážmistr četnictva viz. Naše bádání
WACH "Vilhelm" Vilém, štábní strážmistr četnictva viz. Naše bádání
WEISS Antonín, štábní kapitán četnictva viz. Naše bádání
ZAPLETAL František, vrchní strážmistr četnictva – poručík in memoriam viz. Naše bádání
ZIRKLER Adolf, strážmistr četnictva viz. Naše bádání
Pokud byste jste nám chtěli pomoci v pátrání po četnících kteří prošli věznicí Pankrác, jako vězni neváhejte a ozvěte se. Za vaše podněty či připomínky budeme rádi.
Prag-Pankratz - Theresienstadt
Frekvence aut, převážejících vězně gestapa do Petschkova paláce k výslechům, byla nepřetržitá. Začínala ráno v sedm hodin a končívala pozdním odpolednem. Lidé, přivážení zpět, nebo nově zatčení, vraceli se mnohdy ve stavu značně změněném, nezřídka přímo do nemocnice, či dokonce již v rakvi.
Pankrácké středy a pátky pak byly neblahými dny, neboť v posledních měsících každou středu a pátek popravovalo, a tu frekvenci aut ještě zpestřovaly pohřební vozy, odvážející zmožené ubožáky s hlavou oddělenou od těla. Mezi všemi auty, stojícími v těch dnech před vchodem do věznice, vynikal vždy vůz pana "Staatsanwalta", opatřený říšským státním znakem. Také auto vojenského prokurátora stávalo tu na znamení, že několik vojáků odepřelo účast na jatkách a ztratí zde svou hlavu.
Zvenku činila pankrácká věznice dojem, že je v českých rukou. V hlavní bráně konali službu čeští dozorci, rovněž ve vchodu do vlastní věznice. Také v justičním paláci přebírali naši dozorci zásilky pro vězně gestapa, avšak skutečný počet českých trestanců na trestním oddělení byl nepatrný oproti oddělení gestapa, které zabíralo rozsáhlé trakty věznice a kde vládli už jen ryzí gestapáci. Vězňové českého oddělení byli stěsnáni do malé budově a v podzemních celách, spali na palandách nad sebou, bez hygieny a bez jakékoliv péče o jejich zdraví. Ostatní část rozsáhlé věznice byla vyhrazena věznici německého soudu (Untersuchungshaftanstalt). V německých traktech měli dozor jen uniformovaní příslušníci gestapa a Wachtmistři, za asistence české policie.
Středeční transporty, které vždy nepříjemně postihly několik set lidi, pouze ulevovaly celkové situaci, neboť dělají, co dělej, nepodařilo se do tohoto města, kde vládl jen hlad, útrapy, nemoci a smrt, vměstnat více osob.
Nápadným mohl se zdát jen ruch a shon aut všech možných tvarů a značek.
Ve středu každého týdne tu frekvence vyvrcholovala. Nákladní auta s plachtou, vězeňská auta se čtyřmi místnůstkami, ta známá temnězelená auta, odvážela od časného rána odsouzence na nádraží, odkud byli pak transportováni do různých věznic říše.
Vězňové, ve kterých gestapo nalezlo obzvláštní zalíbení, byli odváženi obyčejně přes Terezín do nejhorších koncentračních táborů, jakých bylo v Německu habaděj.
Bylo neuvěřitelné, kolik lidí se vešlo do těchto aut. Nahnáni poklusem pod plachtu, musili se srovnat tak, že jejich počet se mnohdy blížil ke stu. Nikdo se nestaral o to, že poslední noc před transportem přespávali vězňové gestapa jen na dlaždicích chodby, na holé zemi věznice. Celou noc je jejich kamarádi v celách slyšeli přede dveřmi suše kašlat. Zde nebylo rozdílu mezi chlapcem a sedmdesátiletou stařenou, všem pomáhali kopanci na schůdky a těsnali je do vozů, že sotva mohli dýchat. Uvnitř stáli bud vedle sebe, nejprve muži a pak ženy, nebo si prostě všichni sedli na podlahu s roztaženýma nohama a jeden druhému se těsnal do klína. A venku před vchodem stáli příbuzní a známí, čekajíce na návštěvu, ač neblahým tušením se dívali na odjezdy aut. Marně napínali zrak, aby snad pod plachtou zahlédli někoho ze známých; vzadu v autě seděl gestapák s puškou mezi koleny.
Vězeňská auta, vozící vězně do Petschkova paláce k výslechům a zpět, byla rozdělena čtyři kabiny, jednu velkou a tři malé pro jednoho sedícího. Byl v tom systém, aby se vězňové z jednoho případu nemohli cestou dorozumět. Tato malá oddělení, vyměřená přesně a těsně na jednu osobu, byla s to v případě nutnosti pojmout až čtyři osoby, které pak po celou dobu jízdy nemohly řádně vydechnout.
Dále jezdila auta s vyšetřovanci na kripo (kriminální policie), nebo později, když německé soudy již nezasedaly na Pankráci, jezdilo se též do Strakovy akademie a zpět, kde bylo německé státní zastupitelství a soustředěny všechny soudy. Několik vězňů se vždy vracelo v poutech, neklamné to znamení rozsudků smrti. Konečně to byly pravidelné transporty odsouzených německým soudem, které odlehčovaly pankrácké věznici.
Zatčení četníci si prošly peklem gestapáckých výslechů, a i několikrát za sebou někteří byli vězněni přímo na Pankráci a odtud byli převážení do Pečkárny, ti, kteří byli v Terezíně byli převážení na Pankrác a odtud do Pečkárny k brutálním výslechům. Není tedy kupodivu že někteří četníci přemýšlely o sebevraždě několika z nich se to i podařilo. Po výsleších v Pečkarně byli odváženy zpět na Pankrác a odtud někteří do Terezína a další transportováni již do dalších věznic k popravě nebo do koncentračních táborů ale to čekalo i četníky transportovány do Terezína jen minimum jich v Terezíně zůstalo.
Ani po ukončení výslechů a u některých z nich i po vynesení rozsudku ale jejich utrpení neskončilo pro Němce to byli jen špinavý český psi kteří byli určeni k likvidaci. Většina četníků byla vězněna bez soudu v tzv. ochranné vazbě bez nároku na propuštění.
Opel Blitz ilustrační foto